Hrdinové Nurnské družiny
Selek Šáchor
kudůk kouzelník [1021-1069]
O Selekovi Šáchorovi toho moc nevíme. Objevil se na podzim roku 1042 a spolu s ostatními byl vlákán do podivné hry nurnského podsvětí. Byla mu svěřena úloha hlídat domnělého pana Darfina, výběrčího daní, ale kudůk i s ním tajuplně zmizel. Dlouho pak byl v družině pokládán za zrádce. Ovšem ve skutečnosti bylo všechno jinak. Šáchor byl unesen nurnskými zločinci, ale podařilo se mu uprchnout. Avšak místo aby se vrátil do Liscannoru za ostatními, opustil město a prchal co možná nejdál. Živil se všelijak, jako krysař, kominík nebo komediant, až ho osud zavál znovu do Nurnu. To bylo v devětašedesátém a Selek se rozhodl podívat se po letech znovu do Liscannoru. Ze známých dobrodruhů potkal pouze Griffina Linfalase, který v obci dělal pomocného učitele, a od něj se po všech těch letech konečně dozvěděl, jak se to tehdy vlastně všechno seběhlo. Slovo dalo slovo a Selek se znovu rozhodl zkusit štěstí jako dobrodruh. Vypravil se proto s Nurnskými na pouť do Antrinu. Při věčných potyčkách, které jsou dobrodruhům denním chlebem, mu několikrát šlo o život, ale výpravu zdárně přežil a po návratu se ubytoval v hostinci U hrocha. A dobrodružný život se mu tentokrát zřejmě zalíbil, že ještě v témže roce 1069 vyrazil s družinou na pouť do jižního gwendarronského pohraničí, do Kardamu. Ostatní na něj sice stále nahlíželi jako na příležitostného dobrodruha, ale kudůk občasné narážky vždy odbyl úšklebkem nebo nějakou přisprostlou nadávkou. Během trmácení se po kardamské vrchovině našel Selek opuštěné štěně, kterého se ujal. A nic nedal na řeči některých družiníků, zvláště pak druida Myšilova, že dotyčný pes roste nějak podezřele rychle. Štěně si kudůka oblíbilo a stali se z nich nerozluční přátelé. Když družina ve městě Kardam zachránila starého učence Koblence, byl to právě Selek Šáchor, který o starce nejvíce pečoval. Snad proto, že Koblenc byl také kudůk, a ti dva tak spolu sdíleli trpký kudůčí osud. Po opuštění města se družina opět vrátila do kopců hledat pradávná vartoviště. A právě na jednom z nich dostihla Seleka Šáchora smrt v podobě haterie, jejíž brutální útok nepřežil. Ostatní jej pohřbili pod hromadou kamení. Po kudůkově smrti se pes přidal ke Klabzejovi, s nímž došel až do Liscannoru. Ovšem časem se ukázalo, že se jednalo o obrovského skřetího psa, který je prakticky nezvladatelný.