Hrdinové Nurnské družiny
Sarim dobromyslný z Temného hvozdu Gorůdye, syn Gronův
barbar druid [995-1033]
Sarim Gorůdyjský, syn Gronův a bratr Sauronův, přišel mezi Nurnské v Erkrachtu po smrti svého slavného bratra. Psal se rok 1018. Za bratrovu vraždu se však nikomu nemstil a stoupal vzhůru ke slávě svou vlastní cestou. V té době družina svrhla vůdce Duirona devítiprstého a vyvolila ze svého středu právě Sarima. Sarim se však projevil jako vůdce velmi mírný a mnohdy až nerozhodný. Pod jeho mocí však nikdo neúpěl, což mu lze přičítat jedině k dobru. V Askeru na Kamenném ostrově se zamiloval do krásné Rion, kterou si po návratu z erkrachtského tažení vzal za ženu. Brzy po svatbě, roku 1020, se odstěhoval kamsi do Gorůdye a odešel od Nurnských. Proslýchalo se, že se stal členem jiného společenstva dobrodruhů. Sarim Gorůdyjský se k Nurnským druhům vrátil až na počátku roku 1024 na ostrově Surradon. Situace v družině se však od doby jeho odchodu změnila a Sarimovo postavení už nebylo takové, jako dřív. Proto se přidal na stranu Yorga Erinského a Jacoba z Rugornu, jenž byl vrahem jeho bratra Saurona. Ovšem toto přátelství mu nevydrželo dlouho. Od svatby s Rion Askerskou se druid velmi změnil. Ke své ženě, která jej zpočátku opravdu milovala, se zachoval velmi podivně. Na svatbě ji ubezpečoval, že se o ni řádně postará, ale po návratu do Gwendarronu vyšlo najevo, že Sarim nemá ani dům a vzhledem k tomu, že je drahý, si jej nehodlá ani postavit. V létě i v zimě, za sucha i za deště nutil svoji ženu žít v mechu a kapradí liscannorského lesa. Rion zcela rezignovala a tiše snášela svůj hořký osud. Po čase se v některém z opuštěných zvířecích pelechů, který ovšem Sarim pyšně nazýval chýší, narodil Rion syn. Sarim z nějakého, normálním lidem nepochopitelného důvodu, svému synovi nedal žádné jméno a před ostatními jej nazýval Synek. Když již byl všem na posměch, vyhrabal z jedné díry svou tučnou pokladnici a za část zlata si postavil v lese dům. Na družinových výpravách proslul především jako řezač prstů, které řezal kdejakému zajatci a vykřikoval, že si z nich udělá náhrdelník. Ostatně náhrdelníky a korále byly jeho velkou vášní. Během hrdinských cest zočátku celkem statečně bojoval, ale s přibývajícími léty se spíše uzavřel do sebe a přestal se s každým přátelit, jelikož každého podezříval, že se jej snaží okrást. Jeho stařecká senilita vyvrcholila v okamžiku, kdy se rozhodl, že si pořídí cirkus, aby si přivydělal. Měl velké sny o tom, že s Rion a Synkem secvičí velké číslo. Dokonce plánoval, že do liscannorského lesa přitáhne živého hrocha, což mnohé pobouřilo a Sarimova vážnost prudce upadla. Roku 1025, po návratu z výpravy do Wallimoru se Sarimova rodina rozrostla o hnusného skřeta Jozlina, kterého měl asi raději než vlastního syna, jenž mu nestál ani zato, aby mu dal řádné jméno. Rion, o které se již delší dobu říkalo, že je Sarimovi nevěrná s liscannorským starostou Yorgem, musela vypít další kalich hořkosti, když se Jozlin začal roztahovat po domě. Tohoto smradlavého skřeta, k nelibosti ostatních, Sarim brával s sebou na družinové výpravy a velmi o něj pečoval. Po smrti Yorga z Erinu a zvláště po přečtení jeho závěti, ve které jsou jasné narážky na Yorgův vztah k Rion, začíná Sarim nesnášet erinské chodce. Ovšem jaký byl vztah mezi Yorgem a Rion dnes ví již jen smutná Sarimova manželka. Aby druid předešel podobným událostem za své nepřítomnosti, nastěhoval do svého domu elfa Kraka. Rion se ovšem opět dostala do řečí, neboť s ní Krak, jak sám tvrdil, chodil na dlouhé procházky lesem. Sarim, přestože byl již velmi zkušeným dobrodruhem, mnohdy ostatní překvapil svými podivnými nápady. Za všechny mluví takzvaná příhoda s koněm, ke které došlo v poušti pod Lurgrapsem. Sarim se tehdy, stůj co stůj, snažil procpat svého věrného koně sáhovým otvorem dovnitř hrobky, za což nebohé zvíře zaplatilo životem. Poté co opustil svůj nápad s hrochem, začali se v druidových snech objevovat varani. Naštěstí pro Liscannor a jeho okolí žádného nezískal. Vzhledem k tomu, že veškerá Sarimova vážnost byla ta tam, nebyl již nikdy zvolen za družinového vůdce. S Jozlinem, Rion, Krakem a Synkem žil druid v liscannorském lese poměrně dlouho. Až poté, co zjistil Krakovu náklonnost ke své ubohé paní, Kraka Álfheimského vyhnal. Od té doby druid Sarim ztratil veškeré přátele, až na občasné známosti s lidmi pochybného původu, jež však obvykle nemívaly dlouhého trvání. Z druida se stal zapšklý muž, bručoun a škudlil. Miloval zlato takovou měrou, že se nezastavil před jakýmkoli špinavým obchodem. Švindloval v kartách, v kostkách, používaje přitom těch nejprotřelejších lstí. Ale to nestačilo. V chorobné touze po mamonu neváhal obchodovat s různou veteší, prodával prašivé kůže a kožešiny lesní zvěře a ptáčky v klecích, lapané do sítí. Dlužno dodat, že neměl ani povolení od úřadů, to totiž stálo peníze. Účastnil se všech družinových výprav, ale nikdy nebyl vůdcem. Možná proto vždy odmítal pomáhat zraněným druhům svým léčitelským uměním. Časem se vyskytla domněnka, že druid už veškeré své felčarské umění zapomněl. V Mallikornu utrpěla druidova rodina citelnou ztrátu, neboť zemřel Sarimův téměř vlastní syn, skřet Jozlin. Hned o tři roky později se naštěstí druidově ženě Rion narodila dcera, která však dle starých gorůdyjských tradic nedostala jméno. Mezi liscannorskými se jí začalo říkat Dcerka. Téhož roku se do Sarimovy samoty přistěhoval mistr Sivel Chrastník, koňák a umělec na volné noze, a postavil si zde dům. V něm druid nalezl přítele, poněvadž Sivel byl povahy dobrotivé a neúskočné. Důležitou událostí bylo pojmenování Synka. Dvanáct let po jeho narození mu dal otec jméno Grim. Při výpravě do Karwellu mezi družiníky zahořel plamének pochybností o Sarimově spojení s nečistými silami, jež nemají s obyčejnými smrtelníky co do činění. Od té doby si Nurnští začali na poťouchlého druida dávat pozor. Netrvalo dlouho a vyšlo najevo Sarimovo spojení s bohem Skrekhem, patronem všech šejdířů a podvodníků. V Olvornu roku 1033 při dobývání Zaikhova statku se nad Sarimovou plešatou hlavou stáhla mračna osudu. Tehdy v souboji s barbarem Dubrochem z druida začala prýštit zelená krev. Tehdy se druzi rozhodli Sarima, o němž už tehdy kolovaly řeči, že je snad nemrtvý či jinak zaprodaný temným silám, tajně popravit. K popravě došlo ve stínu vinohradu za přítomnosti čtyřčlenné popravčí čety. Druidovo tělo nakonec Páin z Nórienu roztahal po okolí. Po Sarimově zmizení se Rion Askerská s Dcerkou a Synkem vrátili na Asker.