Hrdinové Nurnské družiny
Rolld z Erinu, syn Darkův
člověk chodec [1005-1033]
Rolld z Erinu se objevil v Liscannoru po smrti svého bratra Yorga roku 1028 a hned se
nastěhoval
do jeho domu. Na první výpravu vyrazil s Nurnskou družinou do pouště pod Lurgrapsem, kde
měli družiníci najít nějakou hrobku a mumii. Po cestě se velmi zpřátelil s Coreyem Kallem a s
Arrawnem z Ruindoru. Naopak tvrdě odsuzoval povrchní charakter druida Sarima, zvláště
poté,
co se cirkusák Sarim znemožnil známou příhodou s koněm. Rolld získal mnoho po svých
předcích,
zejména odvahu a znalosti v přírodním léčitelství, v čemž zcela nahradil škudlivého druida
Sarima,
a stal se tak pro družinu takřka nepostradatelným. Po návratu domů začal uvažovat, že se
ožení.
Rolld byl velmi zarputilým dobrodruhem, zúčastňoval se takřka všech tažení a válečných
výprav
za slávou a bohatstvím. Velmi se zpřátelil s krollem Jacobem, jenž jej v dobách svého
vůdcovského
postu jmenoval svým pobočníkem. Přesto však Rolld vždy kráčel svou vlastní cestou a
nenechal
se nikým omezovat. Snad proto byl po úmrtí starosty Barnabáše liscannorským občanstvem
zvolen
za čtvrtého starostu obce. Starostovských povinností se chopil s velkou vervou a pod řízením
jeho
úřadu Liscannor nadále vzkvétal. Nekompromisně se vypořádal se všemi bezdomovci, vyhnal
je
a vydal verdikt o zákazu jejich výskytu. Roku 1029 se Rolld oženil Gréttou Liškovou, dcerou
hostinského z hostince U lišky v Nurnu. V té době to byla jedna z nejkrásnějších dívek v okolí.
Asi
po jednom roce spokojeného života spolu přivedli na svět syna Arllona a po několika letech
druhorozeného potomka Lorgena. Během družinových výprav Rolld vynikal zejména jako
střelec.
Po smrti přítele Jacoba roku 1031 uzavřel pevné spojenectví s čarodějem Llandaffem z
Quonsettu,
čímž si udržel své pevné postavení v družině. Společně pak udržovali pevné pořádky ve
společenstvu, ač Llandaff jako družinový vůdce byl spíše mírný. Tato skutečnost nepřímo
zavinila
postupné posílení opozice. Roku 1033 Rolld z moci svého starostenského úřadu vyhnal ze vsi
žebravého alchymistu Dorgise Ardasanského, čímž začala růst vlna odporu u Ardasanových
spojenců. Téhož roku se chodec stal v Mondragonu v hostinci Na provaze obětí
Mondragonského
atentátu. Jeho ostatky byly později převezeny do Liscannoru a kousek za vsí mu byl odhalen
pomník.