Hrdinové Nurnské družiny
Rántir
člověk hraničář [*1011]
Nepříliš světaznalý hraničář Rántir se k Nurnské družině připojil z nouze. Neměl mnoho na
vybranou, šlo mu totiž o holý život. Stalo se tak koncem roku 1037 na Zyffově hradě, do jehož
kobek byli gwendarronští dobrodruhové uvrženi spolu s dalšími ubožáky, určenými na
převýchovu. Zyffova banda totiž potřebovala rekrutovat nové síly. Nurnským se podařilo z
vězení
uprchnout. Hraničář výpravu šťastně přežil a jelikož neměl kam jít, vydal se s novými
společníky
zpátky do Liscannoru, kde se ubytoval v jednom z pokojů hostince U hrocha. Uzavřel se do
sebe
a přemýšlel o svém budoucím životě. Do nálevny zavítal jen zřídka, a když přišel, zpravidla
seděl
mlčky v nejzazším koutě. Snad pro svou samotářskou a trochu přízemně vychytralou povahu
nenašel mnoho přátel. Alespoň žádný pevný vztah není zdokladován. O předradostinách
osmatřicátého roku vyšla družina pod vedením Krochty Moskyta na pátrací výpravu po
therfastských dětech. Pouť Nurnské zavedla do severozápadního Gwendarronu. Po cestě se
Rántir
nechvalně proslavil pouze tím, že po příkladu velkého vzoru Tanrise systematicky vybíjel
všechno
živé, co spatřil. Tehdy jej asi zbytek družiny začal opravdu nenávidět a jeho nedomrlým
hraničářstvím opovrhovat. V průsmyku Emerun hraničář Rántir padl do rukou Krutichlupovy
loupeživé bandy. Brzy byl oloupen a propuštěn na svobodu. Od té chvíle se táhl za družinou ve
vypůjčených kalhotách a beze zbraně. Družině už nebyl k užitku naprosto ničím. Svých
souputníků
se z nepochopitelných příčin stranil, pochodoval, spal a jedl vždy opodál. Zdá se, že bylo
nejlepším
řešením pro všechny zúčastněné, když po návratu do Gwendarronu družinu opustil
navždy.