Hrdinové Nurnské družiny
Ragnar z Álfheimu, syn Sigtriggův
elf šermíř [991-1025]
Na ostrově Surradon se k družině přidal další z rozvětveného rodu Álfheimovců, Ragnar, bratr
Corianův, v době, kdy družina zahálela v Arrimonově paláci. Dlouho se však v paláci neohřál,
neboť část družiny vyrazila na honbu za pokladem na Ostrov hořkých slz. Jako každý z tohoto
rodu, i on se vzpouzel proti zavedeným pořádkům a neuznával autoritu vůdce. Dostal se do
těžkého sporu s Yorgem Erinským a tehdy nechybělo mnoho, aby byl popraven. Byla vůči
němu
podniknuta tvrdá opatření a zastal se ho jen Torp Katzbalger. Ragnar téměř všechny, zvláště
Yorga a Jacoba, obviňoval z krádeží, ale sám kradl ze všech nejvíce a neštítil se obrat každou
mrtvolu i za cenu jejího posmrtného zneuctění. Z počátku se přátelil nejvíce s alchymistou
Torpem
a hlásal, že je pro spravedlnost. Na ostrově Surradon se mu podařilo vyškolit se na šermíře a
od
této chvíle se v jeho životě stala velká změna. Dříve se rád schovával za záda ostatních, ale
nyní
podlehl mylnému domnění, že je nesmrtelný. Začal zcela nesmyslně pobíjet všechno živé a
rozkmotřil se s přítelem Torpem. Byl velmi neukázněný a sám se vrhal bezhlavě do boje. Bylo
velmi těžké zadržet jeho neukázněnost. Ragnar byl velmi statečný, ale jeho horkokrevnost
často
způsobila družině potíže, což se projevilo zvláště při výpravě do Jarby roku 1025, kdy byl v
bitce
zajat ugoldarrskými žoldáky. Mnoho z Nurnských prorokovalo, že Ragnarův život už nebude
mít
dlouhého trvání. A opravdu neměl. Po svém vysvobození z temné kobky pevnosti Bhullg a
následném útěku se jeho osud v podzemí Nalssienských dolů začal naplňovat. Tam se v něm
jeho
zabijácké svědomí hnulo a zachránil život nejmocnějšímu z družinových čarodějů, Grundygovi
z
Quonsettu. Nedlouho poté byl Ragnar Álfheimský napaden škrtivým hadem a družinový bídák
Dirrien z Ardasanu šermířovo tělo pro jistotu provrtal kaleným šípem. Ragnarovy ostatky
zůstaly
okradeny a nepochovány.