Hrdinové Nurnské družiny
Nug Bagul
polotroll válečník [1049-1068]
Nug pocházel z divokého ostrova Álfheim, kde byl členem kmene takzvaných říčních trollů, v podstatě krollů obývajících
bažinaté oblasti ostrova, kam byli vytlačeni bojovnými elfy. Celé dětství a mládí strávil Nug v neustálých bojích, a to především
s elfy a divokými horskými trolly, ještě mnohem primitivnějšími příbuznými. Jeho kmen byl v těchto bojích nakonec vybit a on
sám byl zajat a měl být obřadně sežrán vítěznými nepřáteli. A právě tehdy krajem procházela Nurnská družina s cílem osvobodit
mladého elfa Jektora, jednoho z dědiců rodu Modré hvězdy, který byl shodou okolností podobně jako Nug zajat. Oba zajatci byli
osvobozeni a Nug, jiných povinností nemaje, se vděčně připojil k Nurnským. Ty od té chvíle považoval za svůj nový kmen a
přičinlivě se zapojil do dalších bojů, které družinu na divokém Álfheimu ještě čekaly. Po skončení výpravy se Nug rozhodl odjet
s Nurnskými a opustit svůj rodný ostrov nadobro. V Liscannoru se ubytoval v hostinci U hrocha, kde měl poprvé v životě
možnost okusit pohodlí vlastní postele. Civilizace se mohutnému krollovi zalíbila, ale přeci jen ho brzo začaly svrbět pracky a
těšil se na další dobrodružství. I proto s družinou vyrazil s šestašedesátém na obě výpravy, na daleký sever bojovat s krutými
nájezdníky, a také do jižního Mallikornu na strašidelný hrad. Zejména druhá z těchto výprav byla pro krolla zásadní, neboť padl
v boji s hradními přízraky, aby pak sám ožil jako duch. Tupý kroll si zprvu rozdílu mezi svou hmotnou a nehmotnou podobou
mnoho neuvědomoval, ale přesto podvědomě cítil, že něco není v pořádku. Družině však nadále pomáhal doufaje, že se mu
podaří kletbu zlomit. Během putování po hradě se velmi sblížil s Yasperem, který se stejně jako on stal duchem. Nug se
neohroženě vrhl zejména do závěrečného boje proti odporné bytosti, která věznila jeho duši, tehdy bojoval doslova o vlastní
život. Po konečném vítězství získal zpět své tělo, z čehož měl nelíčenou radost. Nepříjemná zkušenost s Nugem neotřásla a kroll
se vydal i příštího roku do války, kterou vedl Gwendarron s Mallikornem. I z této výpravy se šťastně vrátil a tou dobou už byl
považován za schopného válečníka, což v tehdejší konkurenci slavných mužů byl bezesporu úspěch. Žel nebylo Nugovi souzeno
je překonat, neboť se mu stala osudným výprava do země Ollarské, k níž došlo v osmašedesátém. Jako vždy se Nug odvážně
vrhal do každého boje a i na jeho bedrech spočívala značná zásluha na tom, že dobrodruzi úspěšně splnili zadaný úkol. Leč místo
odměny je čekala zrada a Nurnští byli nuceni probít se z obklíčení hordou nemrtvých. Nug měl smůlu, že se ve zmatku oddělil
od ostatních a doslova se utopil v moři drápajících a trhajících nepřátel.