Hrdinové Nurnské družiny
Lynhaard nepodrobitelný z Rugornu, syn Byrthogův
kroll šermíř [983-1043]
Roku 1032 plenili Nurnští kobky staré pevnosti rugenských kněží, která se nalézá v Rugornských skalách. A právě tehdy se poprvé družina setkala s krollem Lynhaardem, který se postupem času stal velmi významnou osobností. Lynhaard se narodil v jedné z jeskyní tohoto pohoří a dlouhá léta žil jako zvíře. Nutno podotknout, že byl strýcem slavného Jacoba Rugornského. V době, kdy se setkal s Nurnskými, nebyl již žádný zelenáč. Po mnoho let vedl tlupu krollů v horách, kde přežití v drsných podmínkách dělá i z krollů pravé chlapáky. Lynhaard byl sice ze stejného rodu jako jeho synovec Jacob, ale povahově byl mnohem mírnější. Nikdy nezabíjel ani neznásilňoval ženy a většinou se bil pouze když musel. Jeho meč byl postrachem pro každého nepřítele, i když Jacobovi se zatím nevyrovnal. S Nurnskými přišel do Liscannoru a nastěhoval se k vdově po Jacobovi, Rollandě Rugornské. Ta mu uvolnila podkroví svého domu. Je třeba v rámci objektivity napsat, že Lynhaard byl skutečně ducha velice mdlého a mezi Nurnskými snad nikdy nebyl tak velký primitiv. V družině se stal tudíž častým terčem vtipů, ale většinou ze strany dobrodruhů, kteří mu nesahali ani po kolena. Slávu si začal budovat při výpravě do Karwellu, kde se ocitl na prahu smrti, ale štěstěna jej neopustila.Pak přišel osudný rok 1033 a s ním i ohavný Mondragonský atentát. Čin, který svou hanebností bude ještě dlouho vyvolávat sevřené pěsti a brunátné obličeje. Všichni bohové museli tenkrát stát při Lynhaardovi, neboť se tehdy výpravy do Olvornu nezúčastnil a místo toho se raději věnoval budování rodinného hnízda. Jeho manželkou se stala Wenora, vdova po kudůkovi Katzbalgerovi, proslulá svým původním povoláním. Jejich manželství však bylo štastné a harmonické. Po Mondragonském atentátu se Liscannor ocitl bez starosty. Jedinými kandidáty na opuštěný post byli trpaslík Páin a Lynhaard. Ač by tento post možná více slušel trpaslíkovi, starostou se stal kroll. Svého úřadu se chopil s vervou a odpovědně. Dokonce se nechal učit číst a psát. Za půl roku tuhého učení se již uměl podepsat, spočítat hromadu zlaťáků a dokázal tvořit rozvité věty. Jeho domácí učitel Krochta Moskyt byl však po této době na pokraji nervového zhroucení. Roku 1034 se Lynhaard stal vůdcem úspěšné výpravy na draka v zemi Almemar. Jako vůdce si počínal velmi tvrdě. Nemilosrdně škrtil podíly na kořisti všem, kteří se mu nezamlouvali. Takoví vůdci obvykle znamenají úspěch výpravy, ale většinou již nejsou zvoleni znovu. Jeho bojové schopnosti však nemohl nikdo popírat. V družině byl po Páinovi nejuznávanějším válečníkem. Byly to roky tučné kořisti a úspěchů. Roku 1035 rodina Rugornských dokázala nesmyslnost kolujících narážek a drbů, které měly původ v rasové rozdílnosti partnerů. Wenoře a Lynhaardovi se narodila krásná dcera Wyndred. I když Lynhaardovi mnozí vyčítali jeho tvrdé vůdcování, byl kroll po dvou letech znovu zvolen za vůdce výpravy do Monghyru. Tato výprava již nebyla tak úspěšná. Padl trpaslík Páin a od této chvíle neměl Lynhaard coby válečník v družině konkurenci. Lynhaardovi se sice mnozí smáli pro jeho mdlé rozumové schopnosti, byl často přirovnáván k opici, ale nikdo nepochyboval, že kroll byl pro případné nepřátele velice nebezpečným protivníkem. Dokázal velmi mazaně odhadnout situaci a podle toho se zařídit. Právě okolnosti Páinovy smrti tuto skutečnost ukázaly. V družině se v té době s nikým mnoho nepřátelil, ale neměl ani vyloženého odpůrce. Koncem roku 1038 přišlo na řadu další dítě, syn Haardun. V té době sice byl již Lynhaard vystřídán na starostovském postu jeho bývalým učitelem Moskytem, ale lze říci, že Lynhaard mohl býti v té době sám se sebou spokojen. Roku 1040 se Lynhaard jako vůdce vydal s družinou na dalekou cestu na jih. V družině měl v té době neotřesitelnou pozici nejzkušenějšího válečníka. Neměl výraznějšího přítele, ale ani nepřítele. Výprava skončila úspěchem a odměnou Nurnským byla tučná kořist ve zlatě. Lynhaard se nechal inspirovat bohatsvím jižních paláců a v Liscannoru si postavil obrovský dům, ve kterém jako vrchol nevkusu nechal položit podlahu z ryzího zlata. V té době se také s Wenorou dočkal třetího potomka, dcery Eleanor. Následovaly tři výpravy, po jejichž skončení si musel kroll dávat do pořádku pocuchané nervy. Pokaždé z jiného důvodu. Poprvé díky nepříjemným iluzím, které vyvolával podivný kouzelník, jehož příbytek družina rabovala. Podruhé se mu dostalo velkého příkoří, ostatně tradičního, na ostrově Kodgick a potřetí díky mnohatýdennímu pobytu v jakési poušti, kde družina marně hledala jakési knihy. Nebylo tedy divu, že Lynhaard stále více vyhledával pohodlí domova. Přesto se dále účastnil výprav. Nebyl sice již zvolen nikdy vůdcem, ale na jeho postavení v družině to nemělo žádný vliv. Roku 1041 se krollí šermíř opětovně proslavil při bojích na souostroví Erkracht, kde ačkoliv byl několikrát na prahu smrti, dokázal mnohé boje rozhodnout ve prospěch družiny. Na další družinové pouti získal na jistém souostroví podivuhodnou schopnost. Toto souostroví Ghurd bylo sice rozměry pranepatrné, ale z jakéhosi důvodu si je za svůj domov zvolila jistá velice mocná bytost, družiníky přezdívaná Moudrý hlas. A ta nebyla k Lynhaardovi skoupá. Jeho krollí kůže se zde tak zakalila, že se šermíř stal naprosto imunním vůči ohni! V té době byl již Lynhaard vystaven častým nadávkám a urážkám chodce Tanrise, že dokonce začal uvažovat o jeho fyzické likvidaci. K tomu však již nikdy nedošlo. Roku 1043 se krollův život naplnil. Stalo se tak při tragické pouti do prokletého Armidenu. Na cestu tehdy vyrazila početná družina, ale domů se navrátili pouze dva její členové. Osud si s Lynhaardem krutě zahrál. Nejprve se vlastní vinou dostal do armidenského zajetí a zde byl donucen vstoupit do trestního vojenského oddílu. Na sklonku života si tak Lynhaard užil hladu a bičování. Jeho trestní oddíl byl nakonec donucen útočit z lodí na pobřeží ovládané nepřítelem armidenských. V beznadějném boji nalezl Lynhaard smrt prostřílen šípy a rachejtlemi. Nutno podotknout, že zemřel s výkřikem: „Za Armiden!". V Lynhaardovi ztratila družina skvělého bijce, jehož ztrátu dlouho těžce nahrazovala.