Hrdinové Nurnské družiny
Lúin z Nórienu, syn Páinův
stat šermíř [1032-1060]
Roku 1032 se slavnému trpaslíku Páinovi a krásné hobitce Lúniel narodil v Liscannoru prvorozený syn Lúin. Lúin rostl jako z vody, žel však ve čtyřech letech přišel o otce, tak jako mnoho jiných liscannorských dětí. Lúin nebyl příliš chytrý, ale o to více se uměl prát, a právě proto jej matka poslala do otcova rodiště, města Nórienu v Kazzdu, aby z něj místní vychovali pravého válečníka, jakým byl jeho otec. Lúin se v boji cvičil dlouho, a když roku 1055 oficiálně vstoupil do řad Nurnské družiny, byl z něj již hotový válečník. K Nurnským se přidal během výpravy, ve které družina pronásledovala tajemného Čmelicha, a Lúinova silná paže se brzy osvědčila, zvláště v situaci, kdy Nurnští prolézali starým dolem, kde se ukázala jako výhoda statova malá postava. Lúin se vrátil do Liscannoru a na další výpravu v témže roce s Nurnskými nevyrazil. Zřejmě potřeboval ustálit některé rodinné záležitosti a pevně se v obci usadit. Připojil se však k Nurnským hned v roce následujícím, na další výpravě, a překvapivě byl zvolen za vůdce. Družinu čekala dlouhá pouť, která začala na jihu v pralesích, pokračovala do tajemné elfí země Trindindol a skončila v dalekém Kasulu. Lúin nebyl přemýšlivým typem vůdce, který plánuje dlouho dopředu, ale tam, kde šlo o boj, stál vždy první v řadě. Měl velké sebevědomí a ostatní se na něj mohli spolehnout. Své ocelové brnění často neodkládal ani ve spánku, což občas vyvolávalo pobavené pohledy ostatních, ale Lúinovi to tak vyhovovalo. Když družina nakonec dorazila zpět do Gwendarronu, mohl být Lúin spokojený. Na další výpravě z roku 1057 sice propadl ve volbě vůdce, ale to bylo malému bijci celkem jedno. Během této výpravy, výpravy do Mukuru, stál opět neohroženě v čele družiny, bil nepřátele a valnou měrou se zasloužil o zdar další z mnoha nurnských cest. Roku 1058 Nurnští v tajemném kraji Kree na samém úpatí armidenských Rullských skal pátrali po zmizelé výpravě vyslané Velkým laboratoriem v Nurnu. V závěru výpravy v uzavřených dolech řečených Staré jámy Nurnští smrtí Krubroka Krouka přišli o vůdce a právě statečný Lúin to byl, kdo byl pro svou odvahu a neohroženost vyvolen družiníky, aby výpravu dokončil a dovedl je ve zdraví domů. Jak měl ve zvyku, úkolu se stat zhostil bez zbytečných řečí a cavyků. Události v kraji Kree zřejmě nepřímo spustily příval zlých věcí, jejichž projevy byly poprvé zaregistrovány na jaře roku 1059. Tenkrát se v Liscannoru objevili první nemrtví a divná znamení, jež přivodili na svět přisluhovači Klogy, bytosti ze záhrobí. Lúin Nórienský vedl spořádaný život, byl to vážený občan a nebylo s podivem, že se jako takový postavil na obranu rodné obce. Ve zmatené a napjaté atmosféře se ukázal být velice rozhodným, vedl pátrání po uneseném Kutouši Králíkovi, účatnil se přípravy pasti na vetřelce na liscannorském hřbitově. Byl to tedy Lúin, který se velkou měrou zasloužil o to, že po částečném objasnění původu zla byla zaktivována družina, jež se vypravila do dalekého Hamilkaru učinit všemu přítrž. Ačkoli nebyl zvolen za vůdce, zastával v družině nezastupitelné místo. Hamilkarská výprava, bohům žel, neskončila valným úspěchem, a tento stav věcí měl za následek krvavou dohru, jež se udála v Liscannoru za sychravého podzimu. Liscannor byl napaden hordami nemrtvých a Lúin Nórienský byl jeden z těch, kteří položili základy rychle se zformovavší domobrany a s nasazením vlastních životů rozdrtili zlo, ačkoli za cenu obrovských ztrát na životech a majetku. Nebýt jejich bezpříkladného hrdinství, Liscannor by dnes vůbec nemusel existovat. Po těchto tragických událostech Lúin načas pověsil řemeslo na hřebík. Potřeboval si oddychnout, načerpat klidu a sil, věnovat se běžným normálním věcem. Pomáhat s hospodářstvím své matky, pomoci bratrovi v kovárně. Zpomalit klokotající a zrychlující běh života. Po čase ale zjistil, že on se narodil pro život dobrodruha, že to je to jediné, co jej skutečně naplňuje. A proto znovu navlékl tělo do plechů a na podzim roku 1060 vyrazil s pardy ve zbrani na poslední z výprav na tomto světě. Nurnští se tentkrát zapletli do událostí kolem obchodu s ženami, do nichž byl zapleten kromě jiných obchodníků také jistý Akabe. O této výpravě se toho nedochovalo mnoho, každopádně jedno je jisté. Lúin Nórienský se již domů nevrátil. Položil život v boji za věci, jež považoval za správné. Položil život v boji s nepřítelem. Lúin mohl být leccos, ale jedno byl bez jakýchkoli pochyb. Hrdý syn kráčející ve šlépějích svého otce, který se stal jedním z významných válečníků Nurnské družiny. Smrt zastihla Lúina v zimě roku 1060.