Hrdinové Nurnské družiny
Ladot Chinský z Monferu
kudůk alchymista [1007-1041]
O Ladotovi Chinském, se kterým se lidé obyčejně zdravili pokřikem „Hej Ladó", se přesně
neví,
kdy se poprvé objevil v Liscannoru. Zřejmě zprvu občas zavítal ke Hrochovi a jeho návštěvy se
stávaly častějšími, až jej znal kde kdo. Pro svou dobrotivou a přátelskou povahu byl
pravděpodobně za nurnského spoludružiníka považován dříve, než se jím fakticky stal.
Nicméně
první výprava, které se zúčastnil na jaře roku 1037, byla podniknuta na ostrov Kodgick.
Během
ní se malý Ladot teprve rozkoukával a brzy zjistil, že družina má dvě tváře - přátelskou a
brutální.
Bylo to při nechutném rabování torkilovského dolu na drahé kamení. Chinský se od této chvíle
zásadně distancoval od jakéhokoli násilí vůči bezbranným. Po šťastném návratu žil v
pronajatém
pokoji nurnského hostince U prasete. Další výpravu nastoupil v zimě 1037 jako všeobecně
uznávaný dobrodruh. V této době začal pod náporem těžkého dobrodružného života pít. Napil
se doslova při každé příležitosti. Snad proto padl do zajetí bandy krvavého Zyffa. Padli i jiní,
ale
žalářování nemělo dlouhého trvání. Po návratu se Ladot přestěhoval do Liscannoru, kde za
úspory
koupil polorozpadlé nory po nebožtíku Krullovi Tichošlápkovi. Poté, co z temných šachet
vyhnal
hady, začal opravovat střechu. Stal se také občanem obce. Začátkem podzimu roku 1038 se
Ladot
Chinský oženil s prostou dívkou Grimel, kterou dle věštby zbavil prokletí.Brzy se
novomanželům narodil syn Gory, na což byl malý kudůk patřičně a právem pyšný. Roku 1040
se stala nemilá věc. Ladot Chinský byl povolán do armády, konkrétně k vozatajstvu, pročež
musel Nurnskou družinu opustit. Nebylo to ale nadlouho. Toho roku vstoupili Nurnští do
služeb Gwendarronu a z pověření Kwenna Kallesteho jako oddíl zvláštního určení vypluli do
Erkrachtu na pomoc bránícímu se Kamennému ostrovu. Uprostřed zuřící války se Gwendarron
rozhodl vložit do celé záležitosti otevřeně a vyslal skutečné válečné loďstvo. Mezi
dobrovolníky byl právě Ladot Chinský, odvážný voják věrný králi. Se svými přáteli se setkal
na Malém ostrově, kde právě hledali Swonnin palcát a dobývali opevnění lovců erýnií. Jeho
jedním z posledních velkých činů se stalo oživení trpaslíka Orglaffa Bezbrady. Bohům žel
statečný kudůk se do rodné vlasti již nikdy nevrátil. Padl hrdinnou smrtí v bitvě u mohillské
pevnosti. Položil život pro svého krále a lid jeho země. Čest kudůkově památce!