Hrdinové Nurnské družiny
Kutouš Králík z Veselého kopečku
hobit pyrofor [1032-1059]
Kutouš Králík pocházel z Veselého kopečku a byl pozoruhodný pro svou nezlomnou víru v knedlíkové nebe a veselou povahu.
Přidal se k Nurnským na místo družinového kuchaře. Stalo se tak v létě roku 1055 v Nurnu, když družina mířila do Mallikornu
během tažení po stopách jistého Čmelicha. Kutouš Králík byl alchymista, alchymie se stala jeho vášní, zajímal se zejména
o rostlinstvo využitelné pro výrobu lektvarů. Toužil se jednou stát pyroforem. Stal se družinovým kuchařem, staral se o zásoby a
pestrý jídelníček. V Gorganu zažil otřesný zážitek v opuštěných dolech jménem Štangr, a o těchto událostech po návratu do
Liscannoru napsal výpověď jménem Strach. A byl to právě strach a utrpení, které semkly tehdejší Nurnské a navodily v nich
obzvláště silné pocity sounáležitosti a přátelství. Zmíněné stmelující zážitky měly zřejmě přímý vliv na Kutoušovo rychlé
etablování do družinové hierarchie. Po završení výpravy se Kutouš přestěhoval do Liscannoru, kde si pronajal nájemný pokoj
v hostinci U hrocha a aktivně se účastnil obecního dění. Na podzim téhož roku se stal členem výpravy do Gorganu. Tehdy již
měl své postavení jisté, neboť jako alchymista svojí aktivitou a profesionalitou předčil své konkurenty. Jakožto platný člen
družiny získal významné podíly na kořistném a začal plánovat stavbu domu. Starostou Myšilovem mu bylo uděleno obecní
občanství a povolena stavba domu. Tuto Kutouš Králík naplánoval na zakoupeném pozemku na kopečku nad rybníkem.
O obecní rybník se začal starat, když přijal nabízenou funkci rybníkáře po odvolaném opilci Arkussu Dettorovi, a objekt
liscannorského vodního toku významně zvelebil. Z toho plyne, že hobit byl vnímán jako velmi pracovitý s vyvinutým smyslem
pro řád a povinnost. Poté, co opadly sněhy, postavil si na začátku roku 1056 vysněný dům a dal své široké rodině na Veselý
kopeček na vědomí, že stojí pevně na vlastních nohou. Stavbu domu oslavil uspořádáním bujaré veselice a oznámil, že na
pozemku založí vinohrad. Vinná réva však sotva začala rašit, když se Kutouš vydal s Nurnskými na další výpravu, tentokrát do
Kasulu, jež byla nakonec neplánovaně završena v tajemstvím opředeném elfském Trindindolu. Alchymista se tak stal očitým
svědkem tamního dění a jakožto hobit byl otřesen o to více. Po návratu domů sklidil první hrozny, avšak víno z nich bylo
poměrně kyselé. Spřátelil se zejména s kouzelníkem Rienem Gwarditem, který s důvěrou využíval pohostinství hobitova domu.
Kutouš Králík se do konce léta roku 1057 dobrodružného života vyvaroval. Věnoval se vinohradu a studiu zlepšení kvality
vinných produktů. V té době také úspěšně složil ve Velkém laboratoriu zkoušky z učení pyroforického. Na jaře roku 1058 se
Kutouš znovu připojil k Nurnským a v jejich řadách zavítal do kraje Kree, kde Nurnští plnili zakázku právě nurnského
Laboratoria a pátrali po zmizelé cechovní výpravě. Výprava byla ve vztahu k Laboratoriu úspěšná a hobit měl možnost zúročit
své pyroforické zkušenosti. Manipulace s výbušninou bohůmžel nepopadla dle Králíkových představ a jeho vinou zemřel
družinový vůdce Krubrok Krouk, když jej rozmetala jedna z Králíkem vržených ohnivých hlín. Skon Krubroka Krouka možná
byl prvním kamínkem, který spustil lavinu, na jejímž konci stála Králíkova smrt. Na jaře roku 1059 přivedl Rien Gwardit,
Kutoušův přítel a podnájemník, do jeho vinohradnického domu přítele ze studií, Menhoriana Blathela. A kouzelničtí adepti to
byli, kteří poprvé poukázali na nečisté jevy a znamení, tvořící se ve sklepě Kutoušova domu, a oni to byli, kdo stáli hobitovi po
boku během prvního náporu nemrtvých. Podivné úkazy, které tehdy sužovaly Liscannor, točily se zejména kolem Kutouše
Králíka, a tak bylo nasnadě, že odvetnou výpravu do Hamilkaru povede právě on. V Hamilkaru Nurnští vyzjistili původce zla i
tajemných úkazů a přišli na to, že zjevení Klogy souvisí zřejmě se smrtí Krubroka Krouka, nicméně síla nemrtvých a zejména
Klogy byla natolik velká, že poté, co ji Nurnští utlumili a oznámili vše hamilkarským úřadům i představeným církví, vrátili se
domů. Nicméně na podzim nemrtví zaútočili na Liscannor znovu, tentokrát se zdrcující silou, a zjevila se i Kloga. A právě
v souboji s Klogou a jejími hordami, při obraně Liscannoru, Kutouš Králík zemřel. Byl sežehnut černým bleskem na popel.