Hrdinové Nurnské družiny
Krull Tichošlápek
hobit zloděj [1010-1036]
Hobit Krull Tichošlápek, kapsář na volné noze, potkal nurnské společenstvo v Almemaru na
smogrilském hradě. S přítelem, krollím hulvátem Hardtwygem, jehož bohové vědí kde potkal
cestou, se začlenil do jeho řad. Stalo se tak roku 1034. Dobře dokázal vycítit z čeho čiší peníze
a z čeho jenom bída. Téměř okamžitě zastal místo vrchního družinového šperháka. Byl povahy
mírné a přátelské, jak už u hobitů bývá zvykem, rád pil a jedl, ale byl platný i jako výborný
střelec.
Po návratu do Liscannoru se ubytoval v místním hostinci a celé dny trávil tím, že v lokále
utrácel
tučný podíl z kořisti. Krull se stal poměrně oblíbeným. Našel to, co hledal. Občasný výdělek a
přátele, se kterými se může kdykoli napít. Na podzim roku 1035, když se měšec počal
prázdnit,
vydal se s Nurnskými na sever do Valdenu, kde bylo potřeba zakročit proti řádění kočovných
barbařích kmenů. Podobných dobrodruhů se tam tenkrát sjela spousta. Během této výpravy se
dostalo Tichošlápkovi zaslouženého uznání a stal se občanem Liscannoru. Za nastřádané
peníze
si postavil skutečnou hobití noru, ve které mimo jiné pěstoval přítulného hada. Byla jím zmije
jménem Hugo, které vlastnoručně vylámal zuby, aby náhodou někoho neuštkla. V
šestatřicátém
roce, bohům žel, vyšel na svou poslední pouť, ze které se již nevrátil. V pralese mezi
Monghyrskými pláněmi a Karwellem maličkého Krulla zajali primitivní zeburové a odvlekli
jej do
svých hnízd vysoko ve stromech. Tichošlápkovi se podařilo prchnout, ale v koruně stromu mu
uklouzla noha a on se zřítil dolů. Zlámal si vaz. Zbyla na něj vzpomínka jako na obětavého a
správného chlapíka.