Hrdinové Nurnské družiny

Krubrok Krouk
hobit kouzelník [1032-1058]

Hobit Krubrok pocházel z Hamilkaru a byl stižen prokletím své matky, díky kterému trpěl nadměrným ochlupením a byl poněkud shrben. O svém prokletí však nikdy nechtěl mluvit. K Nurnským se přidal roku 1051 v Karwellu, když družina pronásledovala úchylného Bukvoje Drapláka. Krubrok se podílel na zlosynově dopadení a vrátil se s ostatními do Liscannoru, kde se usadil v hostinci U hrocha. Ve vsi se s nikým příliš nepřátelil, byl to spíše zamlklý a jakoby zatrpklý pard. Věděl ale, že k přežití v družině potřebuje ochranu silnějších. Zřejmě proto také přinesl provaz krollu Burbbagovi, který se chystal lynčovat Kryšpína Pěnipírka za urážku svého syna. Kryšpín nakonec přežil a nemoha se pomstít přímo Burbbagovi, chtěl si vylít vztek na Krubrokovi. Ten si to nenechal líbit a oba hobiti se servali. Jejich neumělý souboj však ostatním družiníkům sloužil spíše pro pobavení. Krouk vyrazil i na příští výpravu roku 1052 do oblasti Trkan, kam se Nurnští vydali sbírat jakési magické květy. Na výpravě hobit získal v družině své pevné místo, neboť mezi dobrodruhy byl v té době nedostatek schopných kouzelníků, a Krubrok se snažil ze všech sil uplatnit své magické nadání. Z výpravy si přinesl svůj věhlasný ledový proutek, který pak často využíval pro dobro družiny. Příštího roku se Nurnští vydali na sever do oblasti Eifferu a Krouk ani tentokrát nechyběl. Přestože bylo v kraji kouzelnictví zapovězeno, hýřil Krubrok aktivitou a vydatně pomáhal družině, zejména jako průzkumník, ale také například lapil takzvaného Modrého panáka. S ostatními vlezl také do takzvané Hlavy Eliel, kde se děly podivné věci, a vydatně pomohl zničit příčinu všeho, Hur’dhe’ghuuba. Po této výpravě Krubrok odjel z Liscannoru a vrátil se až v pětapadesátém roce, kdy družina pátrala po jistém Čmelichovi. Výprava nezačala pro Krouka dobře, jelikož propadl hráčské vášni a už během cesty prohrál s Nebučem Kanimůrou celých deset tisíc zlatých. Na výpravě si zahrál také v divadelním kusu, který Nurnští secvičili. Představoval epickou postavu ledového démona a s velkou chutí metal ledové kroupy ze svého proutku pod nohy družinového kašpara Kardaše Piprila. Na konci výpravy Krubrok pomohl vyhodit do povětří tajemnou čarodějnou věž, ale po hrůzných zážitcích si potřeboval odpočinout, a tak po výpravě znovu družinu opustil. Vrátil se v roce 1057 a po vyřešení sporů se starostou Myšilovem, který díky zmatkům ve starostenské knize odmítal přiznat Kroukovi dříve zakoupené pozemky, si začal v Liscannoru stavět dům. Ještě téhož roku se vypravil s družinou na východ do Mukuru, podivné země s podivnými mravy. Všichni bozi při něm stáli v souboji s krysáckým kouzelníkem, který ho napadl na hlídce a téměř se mu podařilo Krouka zabít, ale naštěstí se probudili ostatní a polomrtvému hobitovi pomohli. Na výpravě Krubrok také ukázal duševní sílu, kdy k sobě dokázal připoutat kouzelného netopýra a získat v něm věrného pomocníka, kterého pak hojně využíval na pomoc družině. Dá se dokonce říci, že bez Krubroka a jeho netopýra by družina měla velké problémy výpravu úspěšně dokončit. V Mukuru, kde jediným dostupným jídlem byla odporná kaše zvaná bošlev, mlsný Krouk velmi trpěl nedostatkem svých oblíbených koláčků. Přesto nereptal a snažil se pracovat o to usilovněji, aby byla družina co nejrychleji z prokleté země zase venku. Respekt ostatních získal šíleným činem, kdy osobně napadl nepřátelského Přízračného, sledujícího družinu na létajícím mršákovi, a pokusil se ho strhnout ze sedla. To se mu nepodařilo, ale nepřítel alespoň potupně prchl a Krouk se bezpečně vrátil k ostatním. Sám se také dobrovolně přihlásil k průzkumu Černé knihovny a také na místo umístil výbušninu, která celou stavbu zničila. Přínos Krubroka pro úspěch výpravy byl nesporný. Snaha a obětavost, kterou hobit po celou dobu projevoval, ho vynesla na čelné místo v řadách Nurnských. Když pak liscannorský hrobník Beryl Sekera udělal ostudu při pohřbu dcer Dyniho Longodona a byl starostou z úřadu vyhozen, byl to právě Krouk, který se aktivně ujal pokračování obřadu a následně převzal hrobnickou funkci. S vehemencí sobě vlastní se pustil do opravy krchova, který za předchozího hrobníka značně zpustl, nechal dokonce vystavět kapličku a vyštěrkovat cesty, a ze hřbitova se stalo opět místo důstojného odpočinku zemřelých. Pro své zásluhy a schopnosti byl již natolik uznáván, že na další výpravě do kraje Kree byl zvolen družinovým vůdcem. Jako vůdce byl spíše mírný a sám šel vždy příkladem, nikdy neváhal vrhnout se do boje a pomáhat svými kouzly. Pod jeho velením družina přišla na kloub podivným událostem v zemi Kree a vtrhla do chrámového komplexu ovládaného nečistými silami. Došlo ke kruté řeži a v nastalém zmatku metl nešikovný Kutouš Králík ohnivou hlínu tak nešťastně, že přesně zasáhl nebohého kouzelníka, který jako vždy v první linii likvidoval nepřátele svým ledovým proutkem. Výbuch sežehl Krubrokovo tělo a nebohý vůdce byl na místě mrtev. Za své zásluhy byl odvezen do Liscannoru a pohřben na obecním hřbitově, o jehož zvelebení se tolik zasloužil. Je však třeba zde doplnit, že Krubrokova smrt spustila události vedoucí téměř ke zkáze Liscannoru. Ukázalo se totiž, že jeho matkou je jistá Kloga, stvoření vyšlé z nejhlubších hlubin pekla, která toužila získat mrtvé tělo svého syna a zotročit ho své moci. Nurnští za pomoci hamilkarského opata dokázali ochránit hobitův klid a po těžkém boji zahnali Klogu tam, odkud přišla.