Hrdinové Nurnské družiny
Krochta Moskyt z Bažiny
člověk čaroděj [1002-1048]
Krochta Moskyt, původem z chudé wallimorské rybářské osady, rozhodně neměl lehký život. Ztratil vše, ženu, dítě a stavení. Dlouho se potloukal světem a žil bezpříkladně ze dne na den. V Liscannoru se poprvé objevil počátkem roku 1034, kdy přijel uplatit Getda Ruindorského, jehož prý kdysi nehezky okradl. Getd peníze přijal a prohlásil, že stejně Krochtovi nikdy neodpustí. Moskyt, který hledal nový smysl života, se ubytoval v hostinci U hrocha a za pár zlatých vyučoval starostu Lynhaarda číst a psát. Zpřátelil se s jistým panem Bušchalem, místním karbaníkem, a celý volný čas trávil v krčmě nad pivem a kartami. Téhož roku se také stal členem družiny. Již při první výpravě ukázal, že jednou z něj bude velký muž. V kobkách rugenského hradu v jedné ze svých prvních potyček utloukl po zuby ozbrojeného dozorce židlí. Tento čin jej rychle povznesl k úctě ostatních družiníků, ač radost z náhlého úspěchu kalila smrt Bušchalova. Jakožto kouzelník neměl Moskyt v té době mezi družiníky žádného konkurenta. Skutečnost, že magie tehdy citelně chyběla, jej brzy vynesla na čelo družiny. A Krochta si svůj úspěch dobře uvědomoval. Tehdy vzniklo nepřátelství mezi ním a starostou obce. Od té doby se Krochta plně věnoval studiu magie a dobrodružnému životu. Během dalšího dobrodružství už byl silný natolik, že sám čelil draku Desilsovi. Na podzim roku 1034 získal liscannorské občanství, avšak veškeré peníze, které vydělal, namísto ke stavbě domu obětoval k velmi výhodné půjčce tehdejšímu největšímu bijci Páinovi. Tímto tahem se do jeho kapes přesunulo několik cenných magických bezmegů, jež z něj udělaly obávaného muže. Roku 1035 už Krochta vyrostl natolik, že se nebál stavět na odpor komukoli z Nurnských. Tehdy došlo ke konfliktu mezi ním a Lynhaardem, který hrozil skončit smrtí jednoho z nich. Naštěstí si oba brzy uvědomili, k jakým koncům by otevřené nepřátelství vedlo. Počátkem sedmatřicátého roku si Krochta v Liscannoru postavil dům a ve svém oboru se s velkou slávou vyškolil na čaroděje. Snad to bylo dáno jeho povýšeností nad elfí rasou, snad nevšedním přístupem k magii - mezi družiníky získal přezdívku čaroděj-sedlák. Krochta toto vždy přešel s úsměvem, asi dobře věděl, kudy vede jeho cesta. Tehdy už uspěl natolik, že se rozhodl poněkud zmírnit tempo a oženit se. Na ostrově Kodgicku během Letních slavností zvítězil v kouzelnickém turnaji takovým způsobem, že zaimponoval jedné místní dívce. O předradostinách téhož roku již s Attrien, dcerou knihovníkovou, slavil svatbu. Přesto však dobrodružného života nezanechal. Během zimní výpravy na Zyffův hrad byl poprvé zvolen vůdcem družiny. Počátkem osmatřicátého roku jej občanstvo zvolilo pátým starostou obce. Tehdy konečně pokořil Lynhaarda a jejich dávný spor utichl. Rok 1038 byl pro Krochtu Moskyta nejen slibným rokem, ale i rokem očekávání prvního přírůstku do rodiny. O zimosmeti přišel na svět syn Allen. Následovala léta úspěchů. Od výpravy do Hymlajských hor byl zvolen vůdcem družiny nesčetněkrát. Za zmínku stojí určitě i Krochtův magický ďáblík Šplouch, jehož si čaroděj povolal z vyšších sfér a který se stal jeho neodlučitelným průvodcem. Po výpravě se Moskytova rodina rozrostla o dalšího člena - syna Gerlloda a jako čaroděj nesmírně posílil díky vzácnému amuletu, jenž získal obchodem s Lynhaardem Rugornským. Od této doby se datuje čarodějova nová přezdívka Magické hovado. Následovaly další výpravy, až přišlo podivné dobrodružství na pirátských ostrovech, kde se Moskytovi podařilo potkat a přelstít záhadnou bytost z neznámých sfér, které se v družině pro jednoduchost začalo přezdívat Moudrý Hlas. Toto nezvyklé setkání mu přineslo náklonnost jakýchsi familiárních božstev, která na čarodějovo přání soustředila pozornost na celou jeho rodinu a měla ji navěky ochraňovat. To se mu později opravdu vyplatilo. Kouzelník z Bažiny svou rodinu miloval natolik, až to snad hraničilo s rozmazlováním. Jeho děti si hrály s drahými hračkami ze zlata a šperků, Attrien bylo lze vidět jen ve skvostných šatech a norkových kožiších, rodný dům působil teatrálně, jak se ve své monstróznosti tyčil nad stylovými kamennými domy ostatních. A v Krochtově duši se usídlila pýcha, která rostla s jeho neohrožeností a nashromážděným bohatstvím. Ale i temné stíny usadily se na duši kouzelníkově. To po tragickém armidenském tažení, ze kterého se vrátili jenom dva lidé, cítil vůdcovskou odpovědnost za smrt druhů, ač ji sám nezpůsobil. Tak mnoho ctil tradici. Roku 1043 se uskutečnila nepříliš vydařená cesta do Velvennoru. Zde se Krochta poprvé stal vrahem družiníka, když společně s Trblotem Vratiglladem provedl tajný rozsudek smrti nad Tanrisem Álfheimským. Jednou z příčin neblahého konce výpravy, i když ne podstatnou, byla jistě Krochtova vize povýšenosti lidské rasy nad rasami ostatními. Přesto byl zapřísáhlým odpůrcem Alwynnova cechu Bílé ruky, který hlásal rasovou čistotu. Takový Moskyt rozhodně nebyl. Zdálo se, že se čaroději na paty přilepila smůla, neboť během výpravy do dalekého Kasulu ve čtyřiačtyřicátém roce zahynul půlkroll Eriadann, jehož smrt si Krochta dával za vinu. Navíc byl jeho bohatý dům zcela vykraden. Karta se však nakonec obrátila a on se vrátil z výpravy obtížen bohatstvím. Navíc byl po návratu potřetí za sebou zvolen starostou obce, a přestože volby provázely pochybnosti a podezření z manipulace, nebyly vzneseny žádné námitky. Díky Krochtovi vyrostla v Liscannoru obecná škola, která od té doby poskytuje vzdělání dětem dobrodruhů, žijícím jak na území obce, tak v okolí. O Krochtovi bylo známo, že byl velice ješitný, a tuto jeho vlastnost jen podpořilo pozvání na královský hrad gorganský, kde se konala svatba princezny Arnúthien, dcery slavného nurnského reka Halka Erinského. Tam se Krochta s celou rodinou zúčastnil slavnostní hostiny. Slavnostní nadšení však brzo vzalo dramatický obrat, a byl to právě liscannorský čaroděj, kdo zachránil následníka trůnu a s pomocí ostatních možná i celou královskou rodinu. Při dramatických událostech okolo gorganského trůnu se však dostala do nebezpečí jeho rodina, kterou vzal na slavnost s sebou. Naštěstí se nikomu nic nestalo, ale přesto Krochta cítil, že by se měl své ženě a dětem více věnovat, a odmítl se zúčastnit dalších výprav. Z jeho rodinného života vzešla dcerka Naria. Krochta vydržel lenošit dva roky, ale nakonec si řekl, že ještě není tak stár, aby pověsil dobrodružné řemeslo na hřebík, a vydal se s ostatními na výpravu do Mallikornu a Tmarstu. V obou případech se musel v rozhodujících chvílích chopit velení a nahradit tak zcela neschopného notorika Arkusse Dettora, čímž zajistil úspěch obou výprav. Nad jeho osudem se však již začala stahovat mračna. Jako mnoho velkých postav historie Nurnské družiny, i Krochta Moskyt uvěřil ve svou nepřemožitelnost. Družina se roku 1048 vydala do Carentanského panství, kde i tentokrát Krochta svým rozhodováním nahrazoval neschopné vůdce. V tuhé zimě a mrazu si družina prosekávala cestu sněhovými závějemi a hordami nemrtvých, aby zažehnala hrozbu, která visela nad krajem. To se ale ukázalo nad síly družiníků, a ani Krochta Moskyt na tom nic nezměnil. Svým povýšeným chováním a pocitem vlastní nepřemožitelnosti naopak vyprovokoval mocného nekromanta, který ho vyzval na mentální souboj, při němž mu vypálil mozek. Od té doby byl Krochta hlupákem. Družině bylo jasné, že bez čaroděje nemá šanci na úspěch, a dala se tedy na ústup k domovu. Cestou však byli Nurnští napadeni hladovými vlky a Krochta, neschopen použít svou magii, se jim nedokázal ubránit. Tak zemřela jedna z největších postav Nurnské družiny, nejmocnější čaroděj svého věku a možná v družině vůbec. Jeho ostatky byly s úctou pochovány na liscannorském obecním hřbitově.