Hrdinové Nurnské družiny
Krak z Álfheimu
elf chodec [1001-1029]
Tento elf s duší barbara byl přijat mezi Nurnské v roce 1027, kdy se družina pod vedením
Grundyga Quonsettského vydala hledat poklad z potopeného korábu nedaleko Nurnu. Elf Krak
však odmítl nasazovat krk při potápění a raději chytal celou dobu ryby a ráchal se v mořských
vlnách. Poté přijal svůj podíl z kořisti a vrátil se do Liscannoru, kde získal dědictví
Álfheimovců.
Byl jím pozemek s rozpadlým stanem. Proto se Krak rozhodl střádat na dům. Nastěhoval se do
lesního příbytku Sarima Gorůdyjského a chodil s jeho ženou na dlouhé procházky hvozdem,
což
plešatý druid nemohl přenést přes srdce. Jenom proto, že Krak hlasitě prohlašoval, že to byly
vždy
procházky počestné, jej ze svého domu nevyhodil. Krak se během výprav zdokonalil ve svém
řemesle a ačkoli měl jistě na dům naspořeno, nechtěl se od Gorůdyjských odstěhovat a zbabělý
pán
domu neměl sílu se jej konečně zbavit. Roku 1028 při výpravě do Merionu byl Krak
Álfheimský
nečekaně zvolen vůdcem výpravy. Byl velmi mírný a nerozhodný, snad to bylo tím, že choval v
oblibě prostý chudý lid, ale o to více se v družině šířila nespokojenost. Krakovu konání byl
zpočátku velmi nakloněn Jacob z Rugornu, protože si uvědomoval, že je Krak čím dál tím
méně
oblíben a věděl,že nebude těžké získat Kraka na svoji stranu. Při úmrtí Jacobově pak byl
Álfheimovec právě prvním z těch, kteří znovu vdechli Jacobovi život i za cenu družinové
rozepře.
Vinou Krakova mírného velení se však družina rozpadla na malé skupinky, které se navzájem
osočovaly a brojily proti sobě. Nakonec si elf znepřátelil Jacoba a dokonce vztáhl ruku na
dobráka
Torpa Katzbalgera. Jen díky šťastné souhře náhod nikdo z nich nepadl v bratrovražedné řeži.
Družina se těžce pohádala a Krak málem položil vůdcovství. Od té chvíle se stejně k
povinnostem
vůdce stavil netečně, ačkoli podíly kořisti rád přijal. Po návratu z Merionu se odstěhoval od
Sarima a postavil si vlastní dům. Při výpravě do Mallikornu se spřáhl s bláznem Rvizem a
společně
se bouřili proti vůdci a odmítali se podílet na družinových akcích. Narozdíl od ostatních se do
Mallikornu nevrátili, když se ukázalo, že peníze, které družina obdržela za své služby, jsou
falešné.
Krak se s družinou vypravil až do Gorganu, kde se schylovalo ke státnímu převratu. Převlečen
za
slepce tehdy bloumal po gorganských ulicích a snažil se něco zjistit. Nakonec společně s
druidem
Sarimem objevili příbytek mága, který stál v pozadí celého převratu, a pouze sami dva se k
němu
vypravili. Se zlou se však potázali, Sarim jen o vlásek unikl smrti v souboji se zuřícím krollem,
ale
Krak jeho všeničící síle podlehl. Jeho tělo bylo převezeno do Liscannoru, kde ho přítel Čagdan
s
pietou pohřbil na svém pozemku. Krakův hrob je však dnes zarostlý trním, neboť od
Čagdanovy
smrti a odstěhování jeho ženy z Liscannoru rozestavěná věž chátrá a pozemek
pustne.