Hrdinové Nurnské družiny
Klabzej Myšilov, zvaný Tulák
člověk druid [1029-1071]
Roku 1048 se během nastávajících zimních měsíců objevila v Liscannoru podivná postava. Byl to žebrák a otrhanec Klabzej Myšilov. Kromě zablešeného psa Bukena neměla tato troska vůbec nic. Ale hned na počátku pobytu v Liscannoru muže potkalo štěstí v tom, že se ubytoval na pozemku dobráka elfa Melchizedecha. Ten se jej ujal, nabídl mu pokrm, kuřivo a ubytování ve stáji. Klabzej, který měl za sebou velmi krušný život, nabídku nadšeně přijal. Nejprve sice uvažoval, že dobráka Melchizedecha okrade, ale nakonec tak neučinil. Naopak mu vypověděl něco o svém dosavadním životě. Narodil se v Armidenu a byl vychováván despotickým otcem, který na stará kolena zcela propadl fanatismu tamních vládců - armidenských kněží. Matka mu zemřela již v dětství. Myšilov poté, co se mu otec definitivně zbláznil, vstoupil do řad armidenské branné moci, a to ve funkci ‘škrabáka’, což nebylo nic jiného, než že celé dny škrábal zelí. Postupně si však Myšilov uvědomoval, že v Armidenu jej štěstí nečeká, a po strastiplné cestě z něj utekl. Několik let se toulal jako nuzák, přes zimu se nechával zavírat do vězení, až nakonec roku 1048 dorazil do Liscannoru. Na Melchizedechovu přímluvu byl přijat do družiny. Myšilov byl velkým zastáncem druidství a věřil v jistého velkého ducha Smrkena. Jeho prvním činem bylo, že po krvavé bitce v hostinci U hrocha, kterou svým způsobem pomohl vyprovokovat, obral všechny mrtvoly a lup si ponechal. A vzápětí se připojil k šílené zimní výpravě do Cahirentu. Když se družina zapojila do velkého klání v aréně s různými zvířaty, vystoupil Klabzej na jejich ochranu a byl za to z hlediště vyveden. To jej však vůbec neodradilo od toho, aby se dále zastával zvířat svým způsobem. Na této výpravě se Myšilov proslavil především jako věčně nemocný dobrodruh, který na následky tuhé zimy několikrát málem zemřel, ale ostatní jej vždy dokázali zachránit. Prakticky celou cestu strávil druid zabalen v houni na koni. Nakonec ale dokázal přežít. Na této výpravě však zahynul jeho ochránce Melchizedech, a tak se musel Myšilov odstěhovat do hostince U hrocha. Další výpravu podnikl Klabzej s ostatními roku 1049 na daleký jih, do pralesů. Na této výpravě se mu podařilo opět to nejdůležitější - přežít, i když jej družina měla dvakrát za mrtvého, ale zachránila ho jeho víra v les a Smrkena. V družině jej většina ostatních považovala spíše za zbabělce, který ze všech potyček utíkal jako první. Nicméně po výpravě do jižních hvozdů získal Klabzej liscannorské občanství a zakoupil jeden ze zchátralých domů, který kdysi patřil elfu Tanrisovi. Do jeho opravy neinvestoval druid ani zlatku a nechal jej přirozeně chátrat, což občas vyvolávalo u ostatních zlomyslné úšklebky. A přišel rok 1050, který byl pro Myšilova přelomový. Během pobytu družiny v oblasti Nové Tehaly se seznámil se starým druidem Melechorem a poznal Sluneční chrám. Zážitek z tohoto setkání byl pro Myšilova velmi silný a utvrdil jej v nastoupené cestě. Klabzej obdržel od Melechora sluneční amulet a v druidově osobě získal také duchovního rádce. Od této chvíle byla Myšilovova víra v druidství pevná a nevyvratitelná. Avšak i stín ulpěl na Myšilovovi při této výpravě, když ve rvačce zabil družiníka Dota Traua. Během další výpravy z následujícího jara se již z druida stal uznávaný člen družiny, jehož vliv stále rostl. Uzavřel účelové spojenectví s krollem Burbbagem a Darlenem Moorhedem, byť jimi částečně pohrdal. Během této výpravy, na jejímž konci byl dopaden a zlikvidován zrádce Bukvoj Drapák, se Myšilov seznámil i s temným druidstvím, když družina zabila Gleriáše Hada. Myšilov kromě jeho luku získal i Gleriášovy poznámky a lecčemu se z nich přiučil. Především však druid poznal dalšího pozoruhodného muže v osobě Joachalenta Sallenta, kterému se družina rozhodla poskytnout nový domov v Liscannoru. Joachalent předal družině několik cenných darů, mimo jiné i tucet semen vzácného stromu Janternu. Myšilov se sice pokusil několik semen zcizit, ale jeho čin neušel pozornosti právě Joachalenta, který druidovi přátelsky domluvil a vysvětlil mu pozoruhodné vlastnosti Janternu. Strom byl zasazen v Liscannoru a Myšilovovi byl svěřen do péče. Klabzej Myšilov se stal strážcem Janternu. V následujícím období byl Klabzej natolik pohlcen zájmem o studium druidství ve Slunečním chrámu, že vynechal dvě družinové výpravy. I nadále se však čas od času zdržoval v Liscannoru ve svém chátrajícím domě a stal se z něj neúnavný kritik starosty Burbbaga, a především krollova nástupce v osobě Darlena Moorheda, s nimiž oběma kdysi uzavřel spojenectví. K řadám družiny se připojil až v roce 1053 při tragické výpravě na nabatelský hrad Norgyd, kde na rozdíl od mnohých jiných šťastně přežil temné řádění jistého Urg’huula. O rok později, během výpravy na ostrov Lybbster, se druidovi dostalo pozoruhodného daru. Jeho oči se potáhly šedavou blankou, díky níž se mohl Klabzej částečně orientovat ve tmě. Druidův již tak zanedbaný zjev sice dosti utrpěl, ale fyzická krása rozhodně nepatřila mezi jeho priority. Roku 1054 se konečně Klabzej Myšilov stal i vůdcem družiny, byť výprava do země Wilf patřila k výpravám, na něž by mnozí rádi zapomněli. Jako vůdce se však osvědčil a byl jím zvolen i na další výpravě z jara 1055, která sice opět patřila mezi výpravy s rozpačitým koncem, ale za to Myšilov rozhodně nenesl odpovědnost. Především se však stal starostou Liscannoru a ve funkci vystřídal neschopného Darlena Moorheda. Starostenských povinností se chopil razantně a začal napravovat nepořádky po svých předchůdcích. Dokonce Darlena donutil k zaplacení peněžité pokuty. Někteří z občanů jej sice označili za hnidopicha a byrokrata, ale většině bylo jasné, že po spravování vesnice krollem a trapným Moorhedem si chod obce zasluhuje nějaký řád. Druid se dokonce ujal sirotka Melatara Vranta a vychovával jej k lesní moudrosti, byť mnozí o jeho vychovatelských schopnostech pochybovali. Mnozí také poukazovali na otřesný vzhled rozpadajícího se druidova stavení a tvrdili, že starosta by neměl bydlet jako v chlívě. Rovněž bylo poukazováno na druidův pochybný hygienický standard, ale Myšilov veškeré výtky vždy rázně odmítl. Během výprav bylo oceňováno především druidovo léčitelství a pověstné se staly především druidovy noční hlídky. Klabzej hlídal vždy velmi svědomitě, ale je nutno dodat, že občas jeho přehnaná aktivita ohrozila i samotné nurnské dobrodruhy. Poté, co získal několik cenných amuletů, se z něj stal i obávaný lesní čaroděj. Amulety a různými korálemi byl Klabzej doslova ověšený. V družině neměl sice nějakého jasného přítele, ale byl ostatními respektován a jeho slovo mělo vždy váhu. A následovaly další úspěchy. S družinou roku 1056 navštívil i tajemnou zemi Trindindol a stal se zdrcujícím kritikem tamních poměrů. Následně jako vůdce výpravy přivedl družinu k triumfu v zemi Mukur. Psal se památný rok 1057. Likvidace tamní Černé knihovny bezesporu patřila k velkým úspěchům v historii Nurnské družiny. Roku 1059 musel Klabzej jako starosta řešit zapeklitou situaci, když byl Liscannor nakrátko obsazen hamilkarským vojskem. Jednalo se o naprosto neslýchaný čin, jehož pozadí je stále skryto. Klabzej několikrát apeloval na gwendarronské úřady a nakonec dosáhl svého, ale málem za to zaplatil životem, když jej téměř probodl jeden z hamilkarských jezdců. Hned poté družina vyrazila na další výpravu, která však měla pro Liscannor dalekosáhlé následky. Samotná vesnice byla tehdy napadena nestvůrnou bytostí zvanou Kloga a jejími nemrtvými přisluhovači. Rozpoutala se bitva o Liscannor, kterou občané nakonec vyhráli, ale za cenu značných obětí. Tehdy zahynul obecní rybníkář Kutouš Králík a pro Klabzeje byla tragická především smrt jeho svěřence Melatara Vranta. Bylo také zničeno několik liscannorských stavení. Pod vedením druida však byla obec v relativně krátké době opět vystavěna, čemuž napomohly cennosti získané od mrtvé Klogy. Roku 1060 se Klabzej Myšilov vydal s ostatními do Gorganu a nechybělo mnoho, aby se po skončení výpravy málem oženil. Nakonec však od svatby ustoupil, neboť mu to někteří, především Menhorian Blathel, rozmluvili. Jako argument uváděli především pochybnou dívčinu minulost. Dívku si nakonec vzal za ženu Getd z Ruindoru, který roku 1061 zároveň druida vystřídal ve starostenském úřadě. Klabzej se v tomto období stáhnul částečně do pozadí, ale družinových výprav se samozřejmě zúčastňoval i nadále a v Liscannoru bedlivě střežil Jantern. Rovněž obvinil mladého Fionna Ruindorského z pytláctví v okolních lesích, na které si jako druid činil poněkud pochybný majetkový nárok. Během pátrání po odkazu tajemného Archima společně s Gerllodem Moskytem zavraždil družiníka Zarzana Světloplacha. Tento čin ukázal, že Myšilov byl ve vypjatých okamžicích velice rozhodný, ale u některých družiníků Zarzanova poprava vyvolala nelibost. Druid vynechal příští výpravu, ale roku 1063 se vrátil v plné síle a vedl jako vůdce družinu za moře. Bořimská výprava pod Klabzejovým vedením skončila zdarem a úspěch mu zaručil vůdcovství i na výpravě další. Tehdy se roku 1064 družina opět vypravila daleko od Liscannoru až na daleký jih. V této době byla druidova pozice v družině již neotřesitelná, i když nelze říci, že by mezi ostatními měl nějakého opravdového přítele. Během dalšího období se zúčastnil plavby na ostrov Álfheim a dostal se do sporu s tehdejším vůdcem Rienem Gwarditem, kterému vyčítal především nerozhodnost a hrabivost. Z této výpravy si Klabzej přinesl žalud černého dubu, který od té doby roste na jeho pozemku. A přichází rok 1066, který byl pro Klabzeje velmi významný, neboť po návratu z další výpravy na sever poznal Nilwu Pšeničkovou, dceru statkáře z Nurnu, kterou si tentýž rok vzal za ženu. Se zaťatými zuby dokonce druid částečně opravil své chátrající stavení, ale i tak bylo některými občany stále poukazováno na to, že jeho dům dělá vesnici ostudu. Myšilov na to nedbal a naopak roku 1067 znovu otevřel kauzu podivného úmrtí malého Bzučana Kanimůry, který tragicky zahynul před několika lety za ne zcela vyjasněných okolností. Myšilov přímo poukázal na Burbuna Šestého, ale důkazy žádné nepředložil, takže jeho úsilí vyznělo do ztracena. V další liscannorské rozepři se postavil na stranu tehdejšího starosty Gerlloda, který odmítl pokusy dvou trpaslíků, Hefta a Bolbucha, o vybudování dolu na území obce. Rok 1066 byl vůbec bohatý na události, když se družina i s Klabzejem vydala na zdánlivě opuštěnou tvrz Zmořeň. A hned následující rok byl Myšilov povolán do královské armády, neboť vypukla válka Gwendarronu s Mallikornem. Myšilov byl ovšem zařazen na pomocné práce do polní kuchyně, snad jako dávná připomínka jeho armidenských časů. Z tohoto poněkud nedůstojného zařazení byl vysvobozen až v okamžiku, kdy byla Nurnská družina pověřena samostatným úkolem v týlu nepřítele. Klabzej válečné události z let 1067 a 1068 úspěšně přežil, a tak nechyběl ani při hledání prastarého hrobu, ani při doprovodu jistého vystrašeného dobrodruha, což byly další dvě výpravy, kterých se druid úspěšně zúčastnil. Roku 1069 vyrazil s ostatními na komplikovanou výpravu do kardamských kopců. V drsném kraji družiníci především ocenili Klabzejovu schopnost orientace v nepřehledném terénu. Během jedné z potyček se skřety však došlo k roztrhání družiny na několik částí, což byla situace způsobená nepříliš jasnými rozkazy tehdejšího vůdce Menhoriana. Klabzej se ocitl společně s hobitem Gonem ve skřetím obklíčení a jen šťastnou náhodou tuto událost oba přežili. Dlouhé hodiny se pak téměř nazí zoufale snažili najít zbytek družiny. I tato událost byla jednou z několika, které nakonec vyústily v odvolání Menhoriana Blathela z postu vůdce. A nahradil ho právě zkušený Klabzej Myšilov. Pod jeho vedením byl tehdy i za pomoci náhody rozluštěn smysl obrazce na kardamské radniční dlažbě a následoval pochod prastarým trpasličím tunelem až do nitra kardamských hor a nakonec i návrat do Liscannoru. Klabzejovo vůdcování bylo všeobecně vnímáno jako úspěšné a druid byl podruhé v životě roku 1070 zvolen starostou, když na postu vystřídal nemocného Gerlloda Moskyta. A ještě téhož roku opět vedl družinu na další výpravě, která se odehrávala především v Nurnu. Přehled i druidova opatrnost se opět osvědčily a družina neztratila ani jednoho člena. Po návratu však byl Myšilov vyčerpaný a další výpravy se nezúčastnil. Věnoval se správě obce se zarputilostí jemu vlastní. Ovšem již roku 1071 opět vyrazil s družinou. Tentokrát do nepříliš vzdálených Vlander, do Rellského panství. V této oblasti se nalézalo několik hvozdů a bylo proto překvapivé, že Klabzej se zde necítil dobře. Snad jako vetřelec tolik respektoval místní druidy, až jednou dokonce odmítl do lesa vůbec vstoupit. A pak přišla rána z čistého nebe. V jedné z posledních potyček s bandou jistého Lý opustila druida opatrnost a zkušený Myšilov se nechal strhnout bojem natolik, že vyrazil sám k pronásledování nepřítele. Bylo to nešťastné rozhodnutí, na jehož konci bylo obklíčení, boj, marný pokus o útěk a nakonec smrt. Zbytečná smrt. Když na místo dorazili ostatní, mohli již jen podle druidových pověstných sandálů identifikovat přítele. Myšilovo tělo bylo důstojně spáleno na hranici. V Klabzejovi tak odešel zkušený dobrodruh, pamatující mnohé, několikanásobný družinový vůdce, starosta a také družinový kronikář a básník. Muž, který měl zajisté komplikovanou povahu, ale který měl vždy vizi a především úctu ke starým dobrým pořádkům. A takoví budou v družině vždy chybět.