Hrdinové Nurnské družiny
Keron z Arratu, syn Argimorův
elf kouzelník [997-1033]
Keron, syn Argimorův, byl starším bratrem Argilla sličného. V chladnu roku 1017 posílili
řady
Nurnských dobrodruhů. Byly to doby těžké, kdy se družina rozhodla pro návrat do
černovršských
dolů. Kerona z Arratu se držela smůla, a tak se stalo, že hned na počátku pouti tragicky
zahynul.
Teprve tehdy, když se družina Nurnských vydávala zpět do Nurnu, byly Keronovy ostatky
oživeny
ukvapeným válečníkem Ormem. Pohledy dvou bratří, Kerona a Argilla, se však už nikdy
nesetkaly,
Argille byl totiž v té době už po smrti. Přestože Keron neprokázal ve svém životě tolik odvahy
a
statečnosti, jako jeho mladší bratr, byl Nurnskými považován za úspěšnějšího. Po strastiplné
výpravě do černovršských dolů však odešel do ústraní. Od té doby dřel Keron jen bídu s nouzí.
Měl vždy hluboko do kapsy a přivydělával si jen občasným kejklováním po jarmarcích. Spřáhl
se
s nejnižší lúzou a právě v této pochybné společnosti zanevřel na svět spořádaných lidí. Roku
1033
rozmnožil řady zaprodanců boha Skrekha a spřáhl se s ideologickým vůdcem sekty, Bukvojem
Draplákem. Ten jej znovu vetřel do řad Nurnské družiny. Společně s ostatními členy sekty pak
spáchali Mondragonský atentát. Za své činy byl Keron spolu s dalšími dvěma kumpány,
hobitem
Asasinnem a elfem Yargellem, popraven. Samozvaným katem se stal Páin Nórienský.
Keronovy
vnitřnosti byly potupně roztahány po lese.