Hrdinové Nurnské družiny

Jeremiáš Čipera z Tiklu
hobit kouzelník [997-1071]

Tento veselý hobit dorazil na návštěvu k bratrovi Barnabášovi do Liscannoru roku 1027 jen s malým uzlíčkem věcí. Každému hned sděloval, že jeho povolání je u hobitů poněkud nezvyklé a sice, že je kouzelníkem. Společně se svým bratrem plánoval, že si v Liscannoru postaví hospodu a Jeremiáš že v ní bude točit pivo. Aby však nezahálel, vydal se s několika druhy hledat potopenou loď plnou zlata. Z této výpravy se vrátil bohatý a spokojený. 18.8.1028 došlo v Liscannoru k historické události. Jacob chrabrý z Rugornu postavil hospodu U hrocha a jmenoval Jeremiáše hostinským. Ten se svého úřadu zhostil se ctí a jeho pivo se stalo vyhlášeným. Svého úřadu se hobit sice ujal se ctí, ale časem na svá předsevzetí poněkud pozapomněl. Přestal dbát o čistotu lokálu, docela stačilo, když hosté nezvraceli přímo pod stoly a nemočili v rohu. Podkrovní místnůstky Jeremiáš za drobný peníz pronajímal nemajetným dobrodruhům a občasným pocestným. Snažil se vždy přizpůsobit nabídku poptávce stálých štamgastů. Dokonce i pro druida Sarima pálil speciální likér z jehličí. Hostinec U hrocha se stal centrem všeho liscannorského dění, a tak měl Jeremiáš, ač se družinových výprav neúčastnil, všechno z první ruky. Roku 1029 jej však chytla toulavá slina, sbalil si tlumok, do podpaží vzal svou nepříliš objemnou knihu kouzel, a na malém poníku vyrazil s Nurnskou družinou do Gorganu potřít spiknutí proti tamnímu králi Gorandirovi. Ačkoli kdysi býval Jeremiáš jistě dobrým kouzelníkem, léta nečinnosti strávená v hospodě na něm zanechala své stopy. Při výpravě se zmohl jen na občasné kejkle na gorganském tržišti, kde takzvanému věštci Sarimovi nadháněl zákazníky. Při návratu z Gorganu se Jeremiáš Čipera účastnil rabování staré elfí hrobky, ale tato událost jej zřejmě znechutila natolik, že dobrodružné povolání pověsil nadobro na hřebík. Jen jedinkráte se dostal do středu ošklivé šarvátky, když byl Liscannor napaden rubanickým huornem. To bylo naposledy, co otevřel svou zaprášenou knihu kouzel. Od té doby se staral pouze o to, aby pivo bylo řádně vychlazené a aby v nabídkovém listu byly alespoň dva druhy teplých jídel. Dlužno dodat, že po návštěvě gorganského krále Gorandira roku 1032 v místním hostinci kvalita obsluhy značně vzrostla. Jeremiáš ve vedení hostince U hrocha nalezl nový smysl života. Na nebezpečné výpravy se sice již nevydával, ale stále byl v centru dění. Vždyť spousta cest za bohatstvím začínala právě v hostinci. Jestliže chtěl někdo oslovit Nurnské, tak jeho kroky téměř vždy jako první vedly do hostince. A nejeden starosta vyřizoval úřední záležitosti u piva natočeného Jeremiášem. Hobit tak byl vlastně stále napůl s dobrodruhy na výpravě a přitom měl na nohou pohodlné plstěné papuče. Avšak šla léta a Jeremiáš poněkud zpohodlněl. Přestal vařit teplá jídla a mnozí hosté také poukazovali na upadající kvalitu piva a předražené služby. A množily se i stížnosti na nepořádek na ubytovně, která k hostinci patřila. Jedním z důvodů jistě byla skutečnost, že Jeremiášovi hostinec vlastně nepatřil a stále zde byl pouze v pronájmu Rollandy Rugornské, vdovy po Jacobovi, který hostinec nechal kdysi zbudovat. Avšak roku 1050 se začalo blýskat na lepší časy. Hostinský se oženil s Lúniel Pitkovou, ovdovělou matkou tří dětí, která po smrti svého manžela Páina Nórienského hledala mužskou oporu. A rukou společnou úroveň hostince U hrocha opět pozvedli. Roku 1054 se Jeremiášovi splnil dávný sen a od Rollandy hostinec odkoupil do svého vlastnictví, a o rok později celý objekt prošel důkladnou rekonstrukcí, včetně ubytovny. Hostinec se tak znovu stal středem Liscannoru a na kavalci v ubytovně tak opět začínal nejeden nováček v družině svoji kariéru. V hostinci byl dokonce na náklady obce ubytován slovutný Joachalent Sallent, který zde ovšem byl roku 1057 zavražděn a celá událost se stala popudem k další výpravě. Čímž se opět potvrdilo, že vše začíná U hrocha. A opět šla léta. Hosté se střídali, ale hostinský zůstával. Až v zimě 1071 sáhla smrt i na hobita Jeremiáše. Nečekaně. Manželka Lúniel jej objevila zhrouceného ve sklepě hostince, kam šel zřejmě pro zásoby. Již mu nebylo pomoci. Snad hobita zradilo srdce. S Jeremiášem Čiperou z Tiklu odešel pořádný kus historie a hobit byl s úctou, jaké se nedostalo lecjakému dobrodruhovi, pohřben na liscannorském hřbitově. Ale on byl Jeremiáš vlastně také dobrodruhem. Na to se nesmí zapomínat. Po jeho smrti se hostince U hrocha ujala podruhé ovdovělá Lúniel Nórienská Čiperová Pitková.