Hrdinové Nurnské družiny
Illred z Ruindoru, syn Pergenův
člověk hraničář [1002-1025]
Illred Ruindorský byl jedním z pěti potomků Pergenových, dvojčetem Aennilen Ruindorské.
Putoval po světě a kolem roku 1025 dorazil do severní země Velvennor. Velvennor byl tehdy,
krátce po dobytí angwarrskými vojsky prohlášen za Východní Angwarr. Illred se usadil ve
Velvennu a snil o tom, že si zde postaví dům a založí rodinu. Nestalo se tak, protože byl
násilně
odveden verbíři z Ugoldarru do armády. Tato armáda vytáhla do Círrhenského hvozdu s cílem
prorazit blokádu Orghallské propasti. Tam se také udála strašlivá bitva, známá pod názvem
Bitva
o Orghallský průsmyk. Jen zázrakem se Illredovi podařilo přeběhnout na stranu círrhenských
trpaslíků a zachránit si tak život. Zde se seznámil s Nurnskou družinou a, nemaje žádných
závazků
v těchto krajích, vstoupil do Nurnského společenstva. Zvláště pak poté, co se dozvěděl, že v
Liscannoru na něj čeká ruindorský grunt, dědictví po mrtvých příbuzných, plahočil se s
Nurnskými
rád. Illred byl velmi statečný a oblíbil si vůdce Yorga. Byl pro něj ochoten nasadit vlastní
život,
což bylo nespornou známkou jeho ryzího charakteru. Jednou z výrazných vlastností
Pergenových
synů byla sečtělost. Stejně i Illred měl v malíčku všechny známé i neznámé nestvůry, které
toho
času svět rodil a mnohdy svými moudrými poučkami poučoval ostatní. Illredova neohroženost
prošla velkou zkouškou ve chvíli, kdy ostatní družiníci leželi ochromeni na kamenné podlaze
ugoldarrského chrámu v hoře Nal-Dúrin a on sám neohroženě stanul tváří v tvář velmistrovi
Ugoldarru Whinnghovi a mohl volit mezi potupným útěkem nebo bláhovým soubojem.
Štěstěna
mu byla nakloněna a Whinngha porazil. Po této příhodě se s Nurnskou družinou vrátil do
Liscannoru, zdědil dům Ruindorských a po půl roce vyrazil na novou výpravu do Wallimoru.
V
této zemi Illredovi jeho dobrodružná povaha přivodila smrt tak, jako už mnohým jiným. Do
svého
posledního souboje vyrazil proti jistému Borrilanovi a těžkým úderům obouručného meče
podlehl.
Jedinou Illredovou špatnou vlastností bylo to, že krollí rasu považoval za méněcennou a často
to
dával najevo. Přesto jeho činy dlouho nevymizí z hrdinských písní.