Hrdinové Nurnské družiny

Illred z Ruindoru, syn Pergenův
člověk hraničář [1002-1025]

Illred Ruindorský byl jedním z pěti potomků Pergenových, dvojčetem Aennilen Ruindorské. Putoval po světě a kolem roku 1025 dorazil do severní země Velvennor. Velvennor byl tehdy, krátce po dobytí angwarrskými vojsky prohlášen za Východní Angwarr. Illred se usadil ve Velvennu a snil o tom, že si zde postaví dům a založí rodinu. Nestalo se tak, protože byl násilně odveden verbíři z Ugoldarru do armády. Tato armáda vytáhla do Círrhenského hvozdu s cílem prorazit blokádu Orghallské propasti. Tam se také udála strašlivá bitva, známá pod názvem Bitva o Orghallský průsmyk. Jen zázrakem se Illredovi podařilo přeběhnout na stranu círrhenských trpaslíků a zachránit si tak život. Zde se seznámil s Nurnskou družinou a, nemaje žádných závazků v těchto krajích, vstoupil do Nurnského společenstva. Zvláště pak poté, co se dozvěděl, že v Liscannoru na něj čeká ruindorský grunt, dědictví po mrtvých příbuzných, plahočil se s Nurnskými rád. Illred byl velmi statečný a oblíbil si vůdce Yorga. Byl pro něj ochoten nasadit vlastní život, což bylo nespornou známkou jeho ryzího charakteru. Jednou z výrazných vlastností Pergenových synů byla sečtělost. Stejně i Illred měl v malíčku všechny známé i neznámé nestvůry, které toho času svět rodil a mnohdy svými moudrými poučkami poučoval ostatní. Illredova neohroženost prošla velkou zkouškou ve chvíli, kdy ostatní družiníci leželi ochromeni na kamenné podlaze ugoldarrského chrámu v hoře Nal-Dúrin a on sám neohroženě stanul tváří v tvář velmistrovi Ugoldarru Whinnghovi a mohl volit mezi potupným útěkem nebo bláhovým soubojem. Štěstěna mu byla nakloněna a Whinngha porazil. Po této příhodě se s Nurnskou družinou vrátil do Liscannoru, zdědil dům Ruindorských a po půl roce vyrazil na novou výpravu do Wallimoru. V této zemi Illredovi jeho dobrodružná povaha přivodila smrt tak, jako už mnohým jiným. Do svého posledního souboje vyrazil proti jistému Borrilanovi a těžkým úderům obouručného meče podlehl. Jedinou Illredovou špatnou vlastností bylo to, že krollí rasu považoval za méněcennou a často to dával najevo. Přesto jeho činy dlouho nevymizí z hrdinských písní.