Hrdinové Nurnské družiny
Herbert z Álfheimu
elf kouzelník [998-1056]
Dalším z mnoha elfů z ostrova Álfheimu byl kouzelník Herbert. Ten roku 1029 následoval své četné příbuzné a přidal se do řad Nurnské družiny. Se svými příbuznými měl mnoho podobných vlastností. Těžko se ovládal a byl velmi vznětlivý. A vzhledem k tomu, že se hned od počátku svého studia magie začal zaobírat její nejtemnější stránkou, šel z něj strach. A to pořádný. Nikdy se o něm nevědělo dopředu, na co zrovna myslí a co je schopen v dalším okamžiku udělat. Jeho chování, zrovna tak jako kouzlení, bylo živelné. V družině o sobě dal poprvé výrazně vědět při výpravě do země Orridor. Zpočátku se věnoval hlavně provokování ostatních družiníků tím, že jim vsugerovával pocity hladu a žízně. Ale to příliš nevadilo a ostatní se alespoň bavili. Brzy však měly přijít horší věci. Stejně jako jeho příbuzní, i Herbert nenáviděl krolla Jacoba. Společně s podivínem Rvizem připravili jeho smrt. Jacob byl napaden démonem a zaútočil na zbabělého druida Sarima. Této příležitosti využili právě Herbert a Rviz a společně s druidem Jacoba zlikvidovali. Od té chvíle si na něj začala valná část družiny dávat pozor. Herbert se s nikým příliš nestýkal a mnoho přátel neměl. Projevilo se to u něj tím, že nesnášel všechny spokojené a šťastné. Doslova jej žralo, když viděl, že se má někdo lépe, nežli on. Roku 1031 se to projevilo. Družina byla již u svého cíle a statečný trpaslík Páin si namluvil nevěstu. Byla dcerou hostinského Pitky. Herbert neunesl štěstí druhých a ze zcela nepochopitelného důvodu starého Pitku zákeřně zavraždil. Bylo to podlé a hnusné. Herbert okamžitě upadl do podezření, ale nic mu nebylo prokázáno. Netrvalo však dlouho a pravda vyšla najevo. V pevnosti rugenských kněží roku 1032 se shodou náhod potvrdilo, kdo je vrahem hostinského Pitky. A trpaslík Páin, který si mezitím skutečně vzal dceru mrtvého hostinského za manželku, mu přísahal smrt. Ostatním se sice podařilo mu v tom zabránit, neboť vraždit na území Gwendarronu je krajně riskantní, ale Herbert tehdy dostal takový strach, že se na výpravu již nikdy nevydal. A od té doby se Herbert pouze válel ve svém domě v Liscannoru a z okna se občas zasmál na Páinovy potomky, kterým zabil dědečka. O Herbertových odporných činech věděla celá vesnice, proto se s uprchlým vrahem nikdo nechtěl bavit a on žil v osamění. Jedinou výjimkou byl jeho bratr Tanris, jenž ale Herberta spíše využíval k jako praní špinavého prádla a jiným pracem, které sám nechtěl dělat, než že by měl k bratrovi nějakou úctu. A Herbert se nechal využívat, aby mu zbyl aspoň jediný druh, který se ho neštítil. Po Tanrisově smrti Herbert již zcela osaměl a vycházel jen kvůli obstarání základních potravin. Jedné zimy si starosta Klabzej všiml, že z Herbertova domu nejde kouř a přístupové cesty jsou zapadané. U sousedů zjistil, že elfa nikdo už pěknou řádku dní neviděl, proto se rozhodl vylomit dveře a s několika svědky se do domu vloupat. Uvnitř bylo nalezeno již nějakou dobu mrtvé Herbertovo tělo ležící v neuvěřitelné špíně. Klabzej se obával nákazy, proto nechal dům spálit a trosky zavezl zeminou. Tak, bez nejmenší lítosti, odešel nejtemnější kouzelník v dějinách Nurnské družiny.