Hrdinové Nurnské družiny
Gerllod Moskyt, syn Krochtův
člověk šermíř [*1040]
Gerllod Moskyt se narodil v Liscannoru do rodiny Krochty Moskyta, družinového čaroděje. Jakožto liscannorské dítě získal základní vzdělání na místní obecné škole, do níž docházel mezi lety 1045 a 1051. Otec malému Gerllodovi, méně nadanému z obou synů, ještě před svou předčasnou smrtí vybral dráhu služby v gwendarronské armádě, a proto roku 1051 Gerllod Moskyt opustil rodný dům a dětství a přesídlil do nurnské ubytovny oddílů mládeže zvaných Orlíci. Orlíci, jakási mládežnická armádní přípravka, dala Gerllodovi základy a vybudovala v něm základy kladných vztahů k vlasti, armádě a armádním hodnotám. V roce 1055 vstoupil Gerllod do armády, přihlásil se do gwendarronské kadetky a upsal se službě na pět let. Roku 1058 byl převelen ke službě u Erenniných štítonošů, pluku posádkou v pevnosti Agerr. Kariéra u armády byla důvodem, proč mladý Moskyt s životem dobrodruha začal tak pozdě, ale tomuto nutkání, danému snad i dědičnou predikcí, se přesto neubránil. Do řad Nurnských vstoupil pozdního jara roku 1060 po završení povinné služby, tehdy už s hodností mladší setník, a přešel do aktivní zálohy. Přestože se stal kmenovým členem Nurnské družiny a nebylo výpravy, na níž by odmítl účast, s armádou zůstával v úzkém kontaktu. Během prvních výprav v šedesátém roce Gerllod zúročil své znalosti a kontakty z předchozí životní etapy, a stal se tak pro Nurnské neocenitelným přínosem, zvláště v protikladu k odlišnému přístupu družiníků Bašár-beje a Dolwena, kteří na rozdíl od Moskyta sloužili v armádně mukurské. A protiklad to byl navýsost zřetelný. Nurnští tehdy vstoupili do služeb gorganské princezny Arnúthien a později potom pomáhali odhalit a rozbít přeshraniční síť obchodníků se ženami. Během šedesátého roku si Gerllod vybojoval první ostruhy a roku 1062, po smrti velkých bijců Lúina a Bašár-beje, stanul po boku Dolwena Mukurského v čele bojových formací jako druhý válečník družiny. Dolwen byl tehdy vůdcem družiny a přátelství s ním Gerlloda vyneslo na výsluní. Tehdy jistý Targes Zelgarad najal Nurnské, aby jej doprovodili do kraje isleverského, kde mu spadlo do klína nečekané dědictví v podobě šlechtického titulu a hradu Svorgarad. A tenkrát to bylo, kdy potřísnil své ruce družinovou krví, když pomohl druidu Myšilovovi zprovodit ze světa podezřelého člena společenstva Zarzana Světloplacha. Nicméně výprava byla završena víceméně úspěchem a po návratu Gerllod oznámil zásnuby s dívkou jménem Lilien. Ještě téhož roku se konala svatba a novomanželé se přestěhovali do domu, jednoho ze stavení v majetku rodu Moskytů, jež matka Attrien na Gerlloda nechala přepsat jako svatební dar. Tím rok 1062 zdaleka nebyl u konce, Gerllod se v řadách Nurnských stihl vydat po stopách Hubrchovy bandy, jež pošpinila čest společenstva. S tlupou si Nurnští účty vyřídili a Gerllod se v zavřených a částečně zatopených šachtách dolu Kalajka ukázal jako vynikající a neohrožený potapěč, avšak po návratu si řekl, že pokoušel štěstí dost a že se načas usadí a povede po boku své ženy klidnější život. Spolupracoval s armádou a začal se věnovat problematice fortifikací. K Nurnským se přidružil až na jaře roku 1064, kdy družina přijala zakázku jistého pana Vhaly, andelurského obchodníka toho času bytem v Nurnu, aby z Kašgajci dobytého náhorního Andeluru přivezli některé z jeho osobních věcí. Putování do Andeluru Nurnské zaválo přes Kasul do Maghrebu, kde se jim podařilo odhalit, oznámit a částečně zneškodnit některé přívržence Santhorova kultu, za což se i Gerllodovi dostalo čestného občanství maghrebského, avšak v podzemí při cestě pod Hymlajemi padl přítel a druh ve zbrani Dolwen. Jeho ztrátu nesl velmi těžce. Od těch dob coby první válečník se musel spoléhat na trpaslíky Hefta a Bolbucha, jež považoval za povahově nestálé a tedy nepříliš důvěryhodné. Po šťastném návratu z Andeluru roku 1065 podnikl s Nurnskými výpravu na daleký ostrov Álfheim, kde spolu se svými druhy aktivně zasáhl do volby nového vládce ostrova, a po návratu jej čekala šťastná novina. Žena Lilien byla v požehnaném stavu a ještě téhož roku se na konci léta do mladé rodiny Moskytů narodila dvojčata, dívky Thirien a Doliana. V šestašedesátém se vydal s Nurnskými daleko na sever do Smallandu a následně na jih na hrad Zmořeň na mallikornském venkově. Tenkrát už trojice bijců jdoucí v čele Nurnských byla i za občasných rozporů profesně velmi sehraná a ostřílená, a od toho se odvíjela skutečnost, že si Nurnští razili cestu neohroženě vpřed. Sehranost těch tří se projevila především na nemrtvými prolezlém hradu Zmořeň a zúročení Gerllodova postavení, jež si ve společenstvu vybudoval, se dostavilo vzápětí po návratu domů. Začátkem roku 1067 byl totiž zvolen liscannorským starostou a Lilien mu porodila třetí dítě, syna, jehož Gerllod pojmenoval po svém zesnulém otci. Na sklonku toho roku však vypukla válka s Mallikornem a Gerllod byl povolán do zbraně. Aktivně bojoval o průsmyky v Černých vrších a následně byl přeřazen ke zvláštnímu oddílu, jenž měl provádět údery v týlu nepřítele. Tento zvláštní oddíl byl doplněn o v té době již mobilizované Nurnské a Gerllod převzal nad skupinou velení, jež bylo stvrzeno i v družinové volbě. Tak se tedy stal Gerllod Moskyt poprvé vůdcem a provedl Nurnské územím nepřítele bez úhony. Za své zásluhy byl po skončení války dokonce povýšen na setníka. Jako starosta obce musel řešit vzniklé spory mezi svým úřadem a trpaslíky Heftem a Bolbuchem ohledně výkopových prací, nicméně svár se mu nakonec víceméně podařilo zažehnat a činnost kopáčů dostat pod kontrolu. V druhé půli roku pak přijal účast na výpravě do Ollaru, kde pod Bolbuchovým vedením družina pátrala po legendárním palcátu knížete Thoruse. O rok později, na konci zimy 1069, byl znovu zvolen vůdcem výpravy, výpravy, jež si vzala za cíl činit doprovod jistému panu Vousovi a jeho kumpánům. Byla to doba, kdy zastoupení zkušených válečníků bylo velmi silné a jejich spolupráce slibovala Nurnským zaručené úspěchy. I na další výpravě do Kardamu tvořil Gerllod spolu s Heftem jasnou údernou sílu, ale jak už to tak bývá, stalo se, že své síly začali přeceňovat. Během pronásledování jednoho ze skřetích oddílů, kterými se tehdy kardamské hory jen hemžily, zanechala dvojice válečníků za sebou všechny pomalejší druhy a jista si vítězstvím pokračovala sama. Tak Gerllod s Heftem vpadli bez podpory do skřetího tábora a tehdy stáli při Gerllodovi všichni bohové, neboť dokázal skřety zahnat na útek a přežít. Heft ovšem takové štěstí neměl, čímž se hlavní úderná síla Nurnských rozpadla. Gerllod se však nepoučil, a když byla během průzkumu skřetích doupat družina napadena houfem skřeťat a skřetic, rozhodl se vpadnout jim do boku. Musel si kvůli tomu sundat zbroj a protáhnout se úzkým tunelem. Tam byl však nepřáteli lapen a udolán. Válečníkovu mrtvolu se podařilo ostatním zachránit. Díky kouzelníku Wulfgaardovi, který rozluštil tajuplný mechanismus, a zejména díky přízni kardamských Patronů byl Gerllod oživen. Toto oživení si však vybralo svou daň a válečník zcela ztratil paměť. Dokonce měl potíže i správně držet zbraň. Po návratu z Kardamu mu velmi pomohla rodina, kterou sice nepoznával, ale odhodlal se podstoupit cokoliv, aby svou paměť získal zpět. Naštěstí patřila rodina Moskytových vždy k nejbohatším obyvatelům Liscannoru, takže příbuzní společně dokázali dát dohromady prostředky nutné k najmutí nejlepších dostupných léčitelů. Během půl roku se Gerllod zcela zotavil a paměť se mu vrátila. Hrůzný zážitek v něm však přesto zanechal jizvy, proto se rozhodl neobhajovat úřad starosty a raději odpočívat. I přesto se v následujícím roce vydal s družinou do nurnských kanálů hledat starobylou hrobku a v ní ukryté spisy. Na konci této výpravy Gerllod dostihl a vlastnoručně zabil zlotřilého nekromanta, který temných kanálů využíval pro své vlastní temné záměry. Po výpravě se sešvagřil s dalším nurnským rekem Yasperem, který si vzal jeho sestru Nariu. Yasper částečně využil Gerllodova neutěšeného stavu, neboť dříve byl gwendarronský voják proti této svatbě, jelikož Yaspera nepovažoval po skandálu s uplacenou volbou vůdce za příliš důvěryhodného. Gerllod nechyběl ani na další výpravě, kterou družina uskutečnila v sedmdesátém roce, a cítil se již natolik dobře, že přijal vůdcovství. Nurnští byli původně najati jen na doručení tajuplné truhlice, ale posléze se přidali k jistému Kušbabovi, vydávajíce se za zločineckou skupinu, která se měla podílet na provedení takzvaného Záborcova plánu. Pro zapadnutí do zločinecké organizace přijal Gerllod krycí jméno Stařena, které později ještě občas používal, když chtěl zachovat inkognito. Celou záležitost málem zhatil zásah gwendarronských úřadů, ale právě Gerllod se díky své vojenské hodnosti dokázal dohodnout s velitelem jedné místní posádky, a celá skupina díky tomu mohla odplout k souostroví Kodgick. Tam se na Tichém ostrově vypořádala s většinou zločinců a ostatní po návratu předala úřadům. Gerllod se o celkový úspěch zasloužil měrou vrchovatou a dokonce byl za zásluhy oceněn vyznamenáním. Válečník nechyběl ani při následné výpravě do Rellského panství z roku 1071, kde družina potírala tlupy lupičů a buřičů, a po boku vůdce Bolbucha vytvořil pilíř, o který se Nurnští mohli během bojů opřít. Na výpravě nešťastně zemřel Klabzej Myšilov, čímž Liscannor přišel o starostu, a v následné volbě byl Gerllod na toto místo opětovně zvolen. Doufejme, že v Nurnské družině dosud neřekl poslední slovo a bude nadále šířit slávu svého proslulého rodu.