Hrdinové Nurnské družiny
Gerhard
barbar válečník [1019-1041]
Barbar válečník Gerhard byl bezesporu zajímavý patron. Jako morous toho nikdy mnoho
nenamluvil. Přesto z něj čišela jakási dětinská hravost, která vyvolávala v ostatních družinících
milé
a přátelské pocity. Mezi Nurnskými se poprvé objevil o předradostinách roku 1038, kdy se v
jejich
řadách zúčastnil pátrání po zmizelých therfastských dětech. Přes své mládí byl náruživým
karbaníkem a pijanem. Jeho největší zálibou bylo vysedávat v hospodě a naslouchat vyprávění
příběhů a zkazek. Během svého prvního skutečného dobrodružství se zocelil v umění boje. Je
pravdou, že padl do zajetí emerunských lapků, a že málem několikráte zemřel v přímém a
párkrát
i osamělém boji. Nicméně ze všech strastí šťastně vyvázl a získal pověst neohroženého, i když
trochu prostoduchého muže. Dá se rozhodně s klidným svědomím říci, že uspokojivý výsledek
výpravy ležel také na jeho bedrech. A to byl, prosím, pouhým nováčkem. Obliba družiny,
kterou si ve své první výpravě barbar Gerhard vydobyl, rozhodně dávala tušit, že by se jednou
mohl stát slavným a váženým mužem. Ovšem po návratu z výpravy znenáhla Nurnské opustil.
Zčistajasna jej přátelé potkali na jaře jedenačtyřicátého roku mezi přidělenými posilami
dobrovolníků během války o Kamenný ostrov. Tehdy byl Gerhard doslova na mizině, pohublý
a hladový. Zřejmě na svých bezcílných cestách hodně strádal. Ale byl to pořád on, stále stejné
dospělé dítě s občasnou odvahou sebevraha. Dobrodružný život barbarův se naplnil, když se
Nurnští při cestě zpět do rodné vlasti zapojili do bitvy u mohillské pevnosti. Podlehl těžkému
zranění od nepřátelského vojáka. Je pravdou, že v těch bouřlivých časech nezbylo pro slzy
místa.