Hrdinové Nurnské družiny
Frynn Konopka
hobit pyrofor [*1036]
Hobit Frynn pocházel z rodiny naglinského provazníka. Snad díky své zálibě v alchymii se vydal na daleký jihovýchod přiučit se
něco a nabýt nové vědomosti. Každopádně jeho výlet nedopadl nejlépe, v nebezpečných krajích Andeluru byl oloupen a
protloukal se, jak se dalo. Naučil se nedůvěřovat nikomu, proto i jeho setkání s družinou málem skončilo přestřelkou, když na
sebe přes rokli mířili se známým nervákem Myšilovem. Nakonec se však dokázali dohodnout a Frynn se přidal k Nurnským, aby
se s jejich pomocí vrátil do Gwendarronu. Dobrodružný život se mu zalíbil a rozhodl se usadit v hostinci U hrocha, aby se
s Nurnskou družinou mohl vydat i na další výpravu. Tou byla v pětašedesátém cesta na divoký ostrov Álfheim, kde místní elfové
volili krula. Přestože v družině byli další dva alchymisté včetně veterána Horáce Lipového, stal se Frynn rychle hlavním
odborníkem přes alchymii a především jeho výbušniny například pomohly potopit válečnou loď ohrožující pohodlnou plavbu
Nurnských na vzdálený ostrov. I později se Frynnovy znalosti výbušnin družině hodily, a pokud bylo třeba, byl to také obávaný
střelec. Ze získané kořisti si malý alchymista nejvíce cenil balíku opia získaného v pašeráckém doupěti a v následujících letech
nebyl pohled na hobita sedícího v houpacím křesle a pokuřujícího opiovou dýmku nijak neobvyklý. Následujícího roku se Frynn
vydal z družinou jak na daleký sever do Smalandu, tak do jižního Mallikornu na strašidelný Zmořeňský hrad. Obě výpravy ve
zdraví přežil a po návratu se vyškolil v Nurnu v oboru pyroforském. V tu dobu byl už Frynn nezpochybnitelně nejlepším
alchymistou družiny, neboť Horác, přestože mnohem starší družiník, se jeho schopnostem nemohl ani zdaleka rovnat a navíc byl
považován za družinového blba. Na konci roku 1067 vypukla nečekaně válka s Mallikornem a Frynn byl mezi těmi, kdo museli
narukovat. Díky tomu strávil většinu zimy v Mallikornu jako vyzvědač. S družinou se vydal posléze i do Ollaru hledat jakési
ostatky dávného knížete. Nurnští se v té době už cele spoléhali na jeho znalosti jedů a výbušnin, jakož i na jistou ruku při
střelbě. Za léta výprav nahromadil hobit značné jmění a uvažoval o koupi pozemku v Liscannoru, aby si mohl postavit dům. Po
návratu z Ollaru se však rozhodl odjet do Naglinu navštívit svou rodinu. Slíbil ale, že se za nějaký čas vrátí.