Hrdinové Nurnské družiny
Eriadann z Rugornu, syn Jacobův
půlkroll válečník [1028-1044]
Eriadann Rugornský byl synem slovutného krolla Jacoba a jeho lidské ženy Rollandy
Rhyderské. Byl vůbec prvním dobrodruhem Nurnské družiny, který se narodil v družinické
vesnici Liscannor. Své dětsví prožil spokojeně a na krollí poměry i luxusně. V partě
liscannorských dětí mu patřilo místo nepsaného náčelníka. Když vyrostl, zatoužil se stát stejně
jako jeho slavný otec plnoprávným členem Nursnké družiny. Narazil však na celkem
pochopitelný odpor ze strany své matky Rollandy, a proto musel čekat na příležitost. Nejprve
se alespoň stal obecním hrobníkem a svojí pílí a snahou zcela předčil své předchůdce. Dokonce
vykopal několik hrobů do zásoby. Později si však začal poněkud paradoxně stěžovat u
starosty obce Moskyta, že nemá mnoho co na práci. Ten jej tedy vybídl, aby vstoupil do řad
dobrodruhů a připojil se k nějaké výpravě. A Eriadann tak učinil roku 1044, když utekl z
domova a vyhledal družinu, která v té době pátrala po kouzelném meči na zakázku jistého
Chamtudura v Kasulu. Jeho prvním činem v družině bylo pohřbení mrtvých družiníků Eowena
a Hellera. Tehdejší vůdce družiny Krochta se rozhodl, že bude nad liscannorským rodákem
držet ochrannou ruku a nepřipustí, aby se mu něco stalo. Družina byla vzápětí Chamtudurem
zrazena a uzavřena v podzemním komplexu. Během únikové cesty narazili dobrodruzi i s
Eriadannem v řadách na poklad Černých jezdců. Mladému Eriadannovi byl do péče svěřen
magický meč. Válečník byl nadšen. Následně se s tímto mečem statečně několikrát vrhl do
boje, když nezkušenost vynahrazoval nadšením. V Kasulu se také vyznamenal tím, že daroval
léčivý lektvar jistému Drusu Moršicovi, a tím zajistil družině vděčnost místního krále. Pak
však došlo k tragédii. Během přepadení karavany vozů probíhalo vše v pořádku až do téměř
samého konce. S posledním zraněným obráncem se utkal právě Eriadann. Byl to snadný
soupeř, ale nezkušený půlkroll se během prudkého výpadu nabodl na vlastní meč. Meč z
pokladu Černých jezdců, se kterým se Eriadann ještě nestačil zcela sžít. Absurdní smrt
Jacobova syna ještě podtrhla slova jeho matky, když jej ostatní družiníci dopravili k čestnému
pohřbu do Liscannoru: „Hm, dejte ho pryč. Už smrdí“.