Hrdinové Nurnské družiny
Drsoul devítiprstý z Roahanu
barbar hraničář [*1005-1070]
Barbar Drsoul přišel do družiny v době velkých změn. Společně s hobitkou Hupslou se objevil v Liscannoru ve dvacátém roce před tažením do země Angwarr. Byl přijat za člena Nurnských a vzhledem k malému počtu dobrodruhů zaujal poměrně význačné postavení, zvláště když se mu podařilo rozluštit hádanku vedoucí k síním Berenthauru. Díky tomu, že neuměl plavat, visel jeho život několikrát na vlásku. Ke svému přízvisku devítiprstý přišel v Angwarru, když si nasadil prokletý prsten. Aby se ho zbavil, raději si usekl prst. Později však začal některé z dobrodružných výprav vynechávat, v lepším případě chodil všude pozdě. Patřil k dobrodruhům, kteří přežívají dlouho díky své opatrnosti. Rozhodně však nebyl zbabělým, což dokázal ve městě Balhirr. Tehdy byla družina ve velkém nebezpečí, když se dostala do nesnází díky vlastní hlouposti. V době, kdy byla zajata Hupsla Lísková a vůdce Halk z Erinu raději vyjednával, neváhal a zbrkle vzal jako rukojmího samotného Glendorra, správce Balhirru. Tento čin se však nakonec ukázal jako správný a Hupsla vyvázla bez újmy. Drsoul z Roahanu jako jeden z mála své vrstevníky přežil, to však především z důvodu, že si včas uvědomil, kdy je záhodno definitivně pověsit nebezpečné řemeslo dobrodruha na hřebík. Roahanský barbar byl skromný muž, kterému ke spokojenému životu stačilo málo. V roce 1023 po čtyřech letech věrné služby Nurnské družině si v Liscannoru postavil hladký srub obehnaný nerozlehlým pozemkem a nadobro se usadil. Dále už se o Drsoulovi můžeme dočíst především ze strohých záznamů liscannorských kronik. I z toho mála lze však vyvodit následující přesvědčivé závěry. Barbar v Liscannoru prožil samotářský život v relativní chudobě a bez ženy, nicméně život naplněný pomocí druhým. Zejména méně zkušeným nováčkům byl vždy ochoten nad korbelem piva v hostinci U hrocha poskytnout nedocenitelné rady nurnského veterána do nejistých a těžkých začátků. Z pohledu života na vsi vešel roahanský barbar ve známost především jako pěstitel hrušek. Na svůj nerozlehlý hrušňový sad byl velice pyšný, o stromy se staral s veškerou péčí a svůj majetek si považoval a úzkostlivě chránil před místními dětmi i jinými nenechavci. Například roku 1028 načapal při krádeži Grima Gorůdyjského ze Sarimovy samoty a pohnal jej k zodpovědnosti, ale existují i jiné doklady o tom, že ovocný sad zejména v době zrání bedlivě střežil dnem i nocí. V myslích obyvatel obce je stále živý výjev Drsoula blaženě odpočívajícího na lavičce pod nejstarší z hrušní, pokuřujícího dýmku a bodře zdravícího kolemjdoucí. Drsoul Roahanský prožil v Liscannoru dlouhý a poklidný život, než jej roku 1070 za třeskuté dlouhé zimy v plných pětašedesáti letech skolila horkost. V Drsoulovi tak odešel jeden z mála posledních starousedlíků. Jeho ostatky byly s pietou pohřbeny na obecním hřbitově.