Hrdinové Nurnské družiny
Darlen Moorhed
elf chodec [1019-1071]
Samotářský elf Darlen Moorhed byl Nurnskými osvobozen ze zajetí na ukořistěné lodi plující roku 1040 Kodgickým souostrovím. Hned zpočátku se projevil jako osoba nedůvěryhodná a šibeničně drzá, zvláště když jako Kodgičan, pravděpodobný člen tamního podsvětí, požadoval po svých zachráncích bezplatné přidělení zbraní. Navíc svůj vstup do společenstva považoval za věc natolik samozřejmou, že nepokládal za nutné jej ani oznamovat. Je až s podivem, že tímto neslavným začátkem prošel bez úhony. Tajemný Moorhed se s Nurnskými po skončení jejich výpravy vrátil do Gwendarronu, ale brzy beze slova rozloučení záhadně zmizel. Objevil se teprve v jarnu 1042, zpustlý a bez peněz, aby se zúčastnil plnění královské zakázky na potření pirátské tlupy, sídlící na roztříštěných skaliscích kdesi v přilehlém moři. Během této výpravy se začalo ukazovat, jaký je Darlen dobrý střelec, nicméně mnoho vážnosti se u svých druhů netěšil. Stal se spíš občasným terčem obhroublých vtipů. A tak z jednoho takového žertu kroll Lynhaard před zraky všech sežral mrtvolu Moorhedova věrného psa, jediného přítele. Po návratu do Liscannoru Darlen s Nurnskými zapil šťastné pořízení z pirátských ostrovů a bez rozloučení se za tmavé bezhvězdné noci vytratil. Darlen však zmizel jen na pár let. Roku 1046 jej družina znovu potkala v Gorganu a hraničář se k ní opět přidal. Byl již o poznání zkušenější než před lety. Mistrovsky ovládal luk a některé jeho rady se občas ukázaly jako cenné. S družinou se vrátil do Liscannoru a od té chvíle se začal pravidelně účastnit všech výprav za slávou a bohatstvím. Účastnil se většiny bojů, a to téměř výhradně jako střelec. Po boji dovedl navíc ošetřit i zraněnou ránu. Občas se nechal strhnout i k zápasení, jako například v Hamilkaru v hospodě U přeražený čelisti, ale v boji tváří v tvář tolik úspěšný nebyl. Během výpravy, kdy družina pátrala po dvou dcerách, již Darlen zaujímal pevné místo v družině. Stopoval, střílel a také pomáhal svými radami. Roku 1048 byl těžce raněn, když se družina utkala s jinými dobrodruhy v bitce U hrocha, ale dokázal se ze svého zranění vylízat. Této zimy se Darlen, který si v Liscannoru již stačil opatřit obydlí, stal členem těžké zimní výpravy do Carentanského údolí. Vyznamenal se v Cahirentu, když z hořícího domu dokázal sám vynést starého a nemohoucího dědu. S ostatními absolvoval i strastiplné zajetí u nemrtvého hraběte Soyi. Přežil a vrátil se zpět do Liscannoru. V družině se v té době přátelil hlavně s krollem Burbbagem, a když byl kroll zvolen za starostu obce Liscannor, tak mu často radil. Při rozhodování byl Darlen občas dosti nerozhodný a ostatní družiníci mu to škodolibě vytýkali. Po výpravě na jih, kde se při pátrání po tajemném ještěrovi Darlen zakalil v bojích s tamními černochy, se konečně rozhodl prozradit něco více o své minulosti. Z ní vyplynulo, že strávil své dětství ve městě Nirk jako člen tamního podsvětí a dotáhl to dokonce i na člena jakéhosi tajemného Moorhedova bratrstva, což i přes Darlenovo idealizování byla bezpochyby nějaká zločinecká organizace. Právě odtud pochází Darlenovo druhé jméno, Moorhed. Roku 1051 Darlen spolu s ostatními pronásledoval družinového zrádce a odpadlíka Bukvoje Drapláka a byl to on, kdo několikrát v nepřehledném terénu dokázal družinu navést na zrádcovu stopu, přičemž zde uplatnil své stopařské nadání. A bylo to právě chodcovo mistrné stopařství, které se mu stalo málem osudným. V samém závěru výpravy totiž padl při průzkumu nepřátelských pozic do rukou samotného Drapláka a byl jím mučen. Darlena zachránila družina v poslední chvíli a Moorhed mohl mluvit o štěstí, když mu Drapák stačil pouze odříznout víčko levého oka. Patrně drsná výchova v Moorhedově bratrstvu, předchozím Darlenově působišti, však způsobila, že chodec své poznamenané tváři nevěnoval příliš pozornosti ani po návratu do Liscannoru. A přichází rok 1052, který je pro Darlena mimořádně úspěšný. Stává se poprvé vůdcem společenstva na výpravě a zároveň po tragické smrti starosty Burbbaga jeho nástupcem. Darlenovo vůdcování během nepříliš složité výpravy po gwendarronských krajích proběhlo v pořádku, ale funkce starosty se stala pro nepříliš rozhodného Darlena doslova osobní tragédií. Ukázalo se, že řešení čehokoliv je pro chodce těžký oříšek. Darlen Moorhed nic neřešil a pokud byl k řešení donucen okolnostmi, dokázal se i do toho nejjednoduššího problému zaplést tragikomickým způsobem. Události, jako “Lovecká vyhláška”, “Proč neuznávám gwendarronského krále” nebo “Vystěhování černé Maji”, dokázaly srazit popularitu Darlena Moorheda až na samé dno důstojnosti. Někteří z družiníků, zvláště pak Klabzej Myšilov, Yall Reblled a Dyni Longodon, vycítili starostovu slabost a začali jej neúprosně kritizovat a posléze i vyzývat ke složení starostovské funkce. Darlen narůstající kritice čelil způsobem sobě vlastním. Všechny problémy se snažil “vysedět”, stížnosti přecházel mlčením a zavíral se ve svém domě. V tomto těžkém období mu hodně pomohl jeho přítel, kouzelník Rien Gwardit. Darlenova taktika se nakonec ukázala jako účinná a chodec dokázal dotáhnout své starostenské období do řádného konce, kdy prohlásil své působení ve funkci za úspěšné. To bylo v roce 1055. V následující volbě nezískal ani hlas a navíc mu novopečený starosta a jeho nástupce Klabzej Myšilov napařil tučnou pokutu za nepořádky v obecní kase. Darlen tuto pokutu kupodivu zaplatil a to byl konec Darlena v jakékoliv funkci. Pověst Darlena Moorheda alespoň částečně zachraňovala jeho účast na družinových výpravách. Nestal se již vůdcem, ale byl vždy počítán do družinového jádra. Jeho luk byl stále smrtonosný a ani jeho meč nezahálel. Roku 1056 se při úspěšné výpravě, při které družina zdolala pěkný kus světa, podíval i do tajemného Trindindolu. Ač byl sám elfem, poměry v této zemi po právu kritizoval, což mu odcizilo i jeho přítele Riena Gwardita. Na těchto výpravách se však stále potvrzovala chodcova věčná slabina. Darlen rád radil, ale odmítal za své zajisté dobře míněné rady nést jakoukoliv odpovědnost. Je však třeba říci, že mezi některými družiníky, zvláště pak u družinových nováčků, mělo Darlenovo slovo svoji váhu. Zkušenější dobrodruzi se však Darlenovi stále více posmívali, ať už veřejně nebo skrytě. Darlen se ještě roku 1057 účastnil jako ostřílený dobrodruh výpravy do země Mukur, ale začalo se stále více proslýchat, že chodec se chystá společenstvo opustit. V Mukuru při plenění Černé knihovny získal chodec několik tajemných receptů, z nichž některé se rozhodl prostudovat a následně použít. A tak se několik dnů po návratu do Liscannoru vydal Darlen znovu na cestu a tentokrát sám. Jel na jih a jeho cílem bylo zabít nějakého člověka, neboť k provedení temného rituálu na posílení chodeckého meče byla nutná mrtvola. Darlen si zvolil jižní hvozd na hranici s Mallikornem, o němž bylo známo, že jeho odlehlost přitahuje pochybné živly. Zabíjení nedělalo Darlenovi nikdy problémy již od dob Moorhedova bratrstva, a tak se zanedlouho po provedení temného rituálu mohl chodec pyšnit novou zbraní. Druid Klabzej Myšilov v té době ještě o Darlenovi zlomyslně vypustil historku o tom, jak si chodec vyrábí jedovaté šípy v sudu naplněném výkaly, což byla další věc, kterou se Darlen naučil v Mukuru. Na druidovy zlomyslné poznámky byl již Darlen zvyklý, a tak je v klidu přešel. Roku 1058 vyrazil elf s družinou na svoji poslední výpravu do kraje De Kree. A opět jako vždy odvedl svůj poctivý kus práce jako neomylný střelec a výpravu nakonec úspěšně dokončil. Ale ukázalo se, že to bylo naposledy. Několik dní po návratu si Darlen sbalil své věci a Liscannor nadobro opustil. S nikým se mnoho neloučil, snad jen prohodil pár nicneříkajících slov s Rienem Gwarditem, a pak jej již nikdo neviděl. Takto nenápadně odešel významný, ale zároveň i rozporuplný dobrodruh Darlen Moorhed. Až o mnoho let později se k družině dostala zpráva o tom, že elf byl zabit nějakými lapky roku 1071.