Hrdinové Nurnské družiny
Corey Kall, zvaný Achmed
člověk šermíř [1000-1031]
Jednoho sychravého večera roku 1028 se v Liscannoru objevila podivná postava. Seděla na podivném zvířeti, které Nurnští neznali. Muž se představil jako Corey Kall a o zvířeti prohlásil, že je to velbloud, zvíře z jihu. Dále o sobě řekl, že sice pochází ze severu, ale celý život strávil na jihu, kde byl v otroctví. Pracoval prý jako vynašeč mrtvol v jedné aréně v jakési barbarské zemi. Jeho zjev budil soucit, a tak mohl zůstat v Liscannoru. Tento osmahlý chlapík se stal právoplatným členem Nurnské družiny při tažení do Merionu. Spřátelil se se starostou Yorgem a stal se mu oddaným přítelem. Byl celkem statečný v boji a ostatním druhům se snažil pomáhat. Z počátku se neměl moc rád s Jacobem z Rugornu, který nesnášel jeho velblouda. Tíživá minulost v jižanském otroctví se ostatně stala příčinou Kallovy přezdívky Achmed. Přežil i tažení do Merionu, kde se stal svědkem smrti svého přítele Yorga z Erinu. Hlavně jeho zásluhou byl mrtvý liscannorský starosta převezen k řádnému pohřbu do Liscannoru.Bylo to tenkrát,kdy neschopný vůdce Krak usiloval o vhození mrtvého Yorga do vody. Po návratu z Merionu se stal přítelem Yorgova bratra Rollda, který zdědil starostovský dům. Corey táhl s družinou i pro mumii do pouště. Zde se stal již uznávaným a po návratu mu Rolld Erinský dokonce nabídl podkroví svého domu. To byla nevídaná pocta, neboť do tohoto podkroví dříve směly jen ženy. Corey však slíbil, že hned, jak se ožení, postaví si vlastní dům. Onedlouho tak skutečně učinil a do svého domu si dokonce přivedl i ženu. Jmenovala se Yullien a pocházela ze zchudlého šlechtického rodu z Gorganu. Výprava do Gorganu byla v životě šermíře důležitá i jinou věcí. Stal se při ní dokonce vůdcem družiny. Jeho vůdcování bylo však velmi měkké a Corey se nechal často ovlivnit někým jiným. Nikomu však rozhodně neubližoval. Brzy poté mu Yullien povila dceru Noriane. Statečný šermíř se z ní však dlouho netěšil. Roku 1031 narazili Nurnští při své výpravě na hrad Thindor na podobnou vesnici, jakou byl Liscannor. Vesnici v níž žijí dobrodruzi. Netrvalo dlouho a obě družiny se dostaly do konfliktu, který trval s přestávkou téměř celý rok. Potyčka skončila nakonec zánikem nepřátelské vesnice Rubanice, ale Corey Kall byl v závěrečné bitce smrtelně zraněn nepřátelským krollem. Jeho tělo bylo s úctou převezeno na liscannorský hřbitov a zde pohřbeno. Mladá vdova Yullien se po jeho smrti odstěhovala i s dcerou mimo Liscannor. V Coreyi Kallovi všichni ztratili dobrosrdečného druha, který nikdy nezkazil žádnou legraci a který se svojí statečností proslavil na nejednom místě.