Hrdinové Nurnské družiny
Christla Lísková
hobitka zlodějka [1007-1043]
Tři roky bylo již liscannorské stavení Lískovic po smrti Merly pusté a prázdné, když se
odkudsi
vynořila Hupslina nevlastní sestra Christla. Byla jako obrázek a tak není divu, že kdekdo byl
do
ní platonicky zamilován. S družinou se vydala roku 1028 do hrobky pod Lurgrapsem. Po cestě
krotila obhroublé družiníky, kteří dlouhým pobytem bez žen často divočeli. Jinak se o ní
mnoho
nevědělo, protože byla tichá a plachá. Zřejmě nenašla mládence svého srdce a tak žila sama.
Naneštěstí se do Christly Lískové zamiloval tupý kroll Rviz, hlupák a škareda, navíc s
pomatenou
myslí. Ten se snažil ubohou Christlu neustále obtěžovat, ale jiní družiníci, vědomi si toho, že i
žena
má právo na svůj vlastní život, mu v tom zabránili.Christla Lísková se pak nějaký čas s
družinou
nikam nevypravila, až jednou se nechala přemluvit a vydala se do dalekého Assuaenu vyloupit
ztracený palác dávného vládce, mimo jiné také proto, aby si z jižní země přivezla vyhlášené
hedvábí na šaty. Stalo se tak roku 1030. Po návratu do Liscannoru se však rozhodla
dobrodružného života zanechat a od té doby trávila většinu času prací na své zahrádce a v
neposlední řadě v hospodě U hrocha, kde klábosila s přáteli a popíjela výborné hobití pivo.
Ještě jedenkrát ji ale přivábilo volání dálek. Stalo se tak roku 1043. Hobitka zamkla své
liscannorské stavení, vzala uzlíček nejnutnějších věcí a vyrazila do světa, aby si přivydělala a
prožila ještě něco toho vzrušení, jako za starých dobrých časů. Začátkem podzimu její pouť
opět zkřížila cestu s posláním Nurnské družiny. Stalo se tak v olvornském hvozdu Khandúrm,
kde byla se svými několika novými přáteli zajata shodou náhod právě Nurnskými. Přijala
znovu členství ve společenstvu, jehož kroky směřovaly do sídelního města Velvennorského
království. Tam se Christla zúčastnila rozplétání tajemství okolo smrti krále Perrima IV. a
podezřelé bandy zvané Stín Valinnu. Christlina oblíbenost ve společenstvu ani po tak dlouhé
době nedoznala žádných změn, vždyť ji většina dobrodruhů znala ze vsi a z vyprávění. Slečna
Lísková si dokonce našla věrnou přítelkyni v osobě něžné hobitky Atalji. A kdyby osud
nezasáhl krutou pěstí, dalo by se čekat, že by už společenstvo Nurnských nikdy a za žádnou
cenu neopustila. Bohům žel ale při dobývání doupěte Klemešovy lúzy padla pod ranou
stínovalinnského kudůka. Smutek se usadil v srdcích jejích přátel, ale jméno hobitky Lískové
nebude nikdy zapomenuto!