Hrdinové Nurnské družiny
Cecil Neviditelný
člověk kouzelník [1022-1043]
Jednoho dne ve čtyřicátém roce se v hostinci U hrocha objevil uhrovitý mladíček, který prohlásil, že bude na výpravách zastupovat Alwynna, mistra cechu Bílé ruky. Byl svému cechu velmi věrný a často otrocky hlásal jeho myšlenky. To většinou vzbuzovalo posměch ostatních družiníků, zvláště pak když se ukázalo, že Cecil není schopný nikomu ublížit. V družině získal potupné přízvisko Cucínek nebo Číča. Cecil se s pohrdlivým přístupem ostatních nedokázal vyrovnat a problémy utápěl v alkoholu. Přesto s družinou stále vyrážel na výpravy. Je možné, že cech Bílé ruky se potýkal s nedostatkem financí, a Alwynn svého podřízeného využíval jako zdroj příjmů. Jelikož v žilách neduživého mužíčka nekolovala dobrodružná krev a on byl vystaven neustálým stresům a nebezpečenstvím, stal se zanedlouho na alkoholu doslova závislým. Od té doby se datuje jeho přízvisko Neviditelný, neboť mladý kouzelník předcházel možnému útoku tím, že chodil takřka všude zneviditelněn. Alkohol se pro něj stal téměř osudným při výpravě do jižní poušti, kde nejen že došla voda, ale Cecilovi došly také veškeré zásoby kořalky a on se naprosto zhroutil. Roku 1041 došlo k další pro Cecila nepříjemné události. Byl zakázán spolek Bílá ruka a jeho předák Alwynn uprchl do exilu. Cecilovi zbyla tedy jen Nurnská družina a on se tedy snažil alespoň trochu zavděčit ostatním svým nevalným kouzelnickým uměním. Ještě v tomto roce vyrazil s ostatními do války na Kamenný ostrov. Vzhledem k tomu, že jeho kouzelnické schopnosti byly chabé, byl vůdcem využíván hlavně jako hlídač. Ani tento úkol však nezvládal, což se stalo osudným krollu Bangordovi. Cecil nevaroval družinu před blížícím se nebezpečím a nepřátelé zastihli krolla nepřipraveného. Od té doby mu nebyly svěřovány už ani ty nejprostší úkoly. Na krátkou dobu ho potkalo štěstí, když nalezl vzácnou kouzelnickou knihu, z níž se mohl naučit několik kouzel. Netrvalo však dlouho a Cecil knihu utopil v moři, byť měl štěstí, že se při tom neutopil sám. Po návratu z Erkrachtu byl po nějaký čas využíván Alwynnem k nošení zpráv o situaci v Gwendarronu. Tuto jedinou práci vykonával svědomitě a obezřetně, protože ani Lynhaardu Rugornskému se přes veškerou snahu nepodařilo nevé sídlo organizace vypátrat. Cecilova pouť s družinou skončila v prokletém Armidenu. Tam se Cecil družině odcizil téměř úplně. Hesla armidenských si ve své hlavě rychle ztotožnil s hesly velkého Alwynna. Přesto však stále táhl s Nurnskými. V hlavě měl takový zmatek, že byl neustále opilý. Smrt jej zastihla ve stavu, v jakém se pohyboval většinu svého života. Nepřátelský zbloudilý šíp jej zastihl namol opilého a neviditelného. Tak přišla Bílá ruka o svého jediného řadového člena.