Hrdinové Nurnské družiny

Burbbag Šestý, syn Šakův
kroll bojovník [1023-1052]

Kroll Burbbag se objevil v družině roku 1046 společně s jiným válečníkem, Yallem Reblledem. Bijců bylo tehdy v družině velmi třeba, a tak jeho přijetí proběhlo bez problémů. Na svoji první výpravu vyrazil kroll na jih zlikvidovat jakýsi zlatý důl. Během výpravy se projevil především jako zbabělec, který dovedl utíkat z boje jako první. Někteří jej za to odsuzovali, jiní naopak tvrdili, že se jednalo o zbytek zdravého rozumu v krollově plešaté hlavě. Důležité ale bylo, že Burbbag přežil. Vrátil se do Liscannoru, a protože si byl vědom svých nedostatků ve vzdělání, přihlásil se společně s divoškou Wulpin do večerních kurzů liscannorské obecné školy, které probíhaly pod vedením řídícího Rhandira. S obrovským vypětím nakonec tuto školu absolvoval, i když nejednou Rhandirovi fyzicky vyhrožoval. S družinou vyrazil i na další výpravu do Hamilkaru a dokonce byl zvolen za vůdce. V průběhu dobrodružství sice byl pro svoji nerozhodnost ze svého postu sesazen, ale i tak to byl krollův úspěch. Na této výpravě se ukázalo, že Burbbag si velice liboval v různých soubojích, ve kterých mohl uplatnit svoji sílu. V družině se v té době nejvíce přátelil s trpaslíkem Eodelem, který se podobně jako on často uchyloval k útěkům z boje. A opět přežil a po návratu mu bylo uděleno liscannorské občanství. Z důvodu nedostatku financí však i nadále bydlel v hostinci U hrocha. Mnoho peněz mu nepřinesla ani výprava, na které Nurnští převáželi důležitého svědka k procesu v Mallikornu. Tato výprava měla za následek i přepadení liscannorské školy vyděračským krollem, a poté, co ho družiníci zajali, ujal se Burbbag s chutí role popravčího. Slávu si však vydobyl v zimní strastiplné výpravě roku 1048. Na samém začátku tohoto dobrodružství vyprovokoval v hospodě U hrocha bitku s nezvanými cizinci a několik jich povraždil. Naštěstí to pro něj nikdy nemělo žádné soudní následky. Následovala zimní cesta do města Cahirentu. Burbbag vydržel mráz i vyčerpávající boje a v průběhu výpravy dokonce stanul v čele družiny jako vůdce. I on byl sice nakonec uhranut strašlivým pohledem tajemného hraběte Soyi, ale to vlastně bylo jedno. Na této výpravě však zahynul pátý starosta liscannorský, Krochta Moskyt, a po návratu proběhla nová volba starosty. Burbbag se zachoval velmi mazaně. Den před volbou si koupil zchátralý srub po mrtvém družiníkovi, aby tak splnil jednu z podmínek starostenské kandidatury. A následující volbu skutečně vyhrál. Burbbag, syn Šakův, se stal šestým starostou liscannorským. Od té chvíle si začal říkat Burbbag Šestý. Své funkce se chopil s krollím elánem. Okamžitě začal vydávat různé vyhlášky a vzápětí je rušil, čímž se dostal několikrát do sporu s ostatními občany. Za rádce si vybral hraničáře Darlena Moorheda, který byl již delší dobu jeho nejlepším kamarádem. Jako starosta si vysloužil nevalnou pověst byrokrata, který měl na každý slib hned několik výmluv. Podařilo se mu rozházet podstatnou část obecní kasy, aniž by za ním někdy zůstalo nějaké viditelné dílo. Roku 1049 však byl starosta Burbbag podivným způsobem unesen obrovskými Huboty a následně byl jimi požádán o pomoc. Chtěli, aby přinesl kůži podivného netvora, který obýval hluboké jižní pralesy. Za to od nich obdržel obrovitého divokého psa Šakmara, který poslouchal jen jeho. Burbbag skutečně zorganizoval výpravu a stanul v jejím čele. V této době byla družina velmi silná, neboť v ní byli zkušení bijci - Harez, Yall a Třaskatul, a kroll Burbbag se mezi nimi rozhodně neztratil. Výprava nakonec dopadla dobře a Burbbag si dokonce přivedl jako trofej dvě černošky, dar od jednoho domorodého náčelníka. Prohlásil je za své ženy a nastěhoval si je do srubu, ve kterém ovšem údajně vybudoval rozsáhlé a hluboké sklepení. Od této chvíle bylo často ze starostova domu slyšet hádky, neboť obě divošky spolu začaly usilovat o krollovu přednostní přízeň. Burbbag je pojmenoval Mija a Maja, a sám občas nevěděl, která je která. Domácí spory nakonec kroll vyřešil tím, že jednu ženu z domu vyhnal. Zůstala ta, které říkal Maja. Mezitím se kroll vyškolil na bojovníka a s ostatními se dále vydával na výpravy, kde jeho válečnické umění velmi pomáhalo družině v jejích úkolech. U Nové Tehaly roku 1050 se dokonce utkal s drakem, kterého pomohl zabít. Stal se rovněž vůdcem na výpravě za Bukvojem Draplákem, úchylným odpadlíkem a strůjcem nechvalně proslulého Mondragonského atentátu, a i na této výpravě se podílel na všech bojích a zasloužil se o to, že byl pomatenec dopaden a po zásluze popraven. To bylo v létě jednapadesátého roku. O rok později vypršel Burbbagovi starostenský mandát a podruhé zvolen nebyl. Krollovi se patrně ulevilo, neboť ve funkci sice dokázal vymýšlet vzletné plány na rozvoj obce, ale na běžné papírování příliš nebyl, o správě financí nemluvě, takže prohru ve volbách nebral nikterak tragicky. Naopak ho čekala radostná událost, jelikož se mu ze spojení s Majou narodil syn Burbun. Na oslavě narození Burbaggova potomka se opět projevila krollova prchlivost, když málem zlynčoval Kryšpína Pěnipírka, jenž si z narozeného černouška tropil nevhodné žerty. Naštěstí si kroll nakonec uvědomil, že v Liscannoru by neměl vraždit občany, a nebohého hobita jen přitopil v obecním rybníku. Burbbagovým osudem však nebylo těšit se ze svého potomka dlouho. Na svou poslední výpravu vyrazil na jaře roku 1052 sbírat tajemné květy poblíž vísky Trkany. Tam se Burbbag sice blýskl tím, že postrašil ducha na místním hřbitově, ale následně se družina dostala do tajuplného domu, kde ji napadli dva kamenní minotauři, střežící vchod. V družině vypukla panika a rozprchla se na všechny strany. Kroll tak byl nucen se sám a bez pomoci utkat s jedním z kamenných kolosů a pod ranou jeho sekery zahynul. Burbbagova mrtvola pak byla převezena do Liscannoru, jehož rozvoj mu tolik ležel na srdci, a s pietou pohřbena na obecním hřbitově. Je možná na místě dodat, že po krollově smrti došlo k politováníhodné události, kdy se nový starosta Darlen Moorhed, dříve prý Burbbagův přítel, pokusil vyhnat krollova právoplatného syna a dědice i s jeho černou matkou z obce a zabavit jim zděděný majetek. Jen díky solidaritě občanů mohla Maja dále vychovávat svého syna v jeho rodné obci. Takový nevděk si Burbbagova krev za vše, co tento dobrodruh pro družinu udělal, rozhodně nezasloužila.