Hrdinové Nurnské družiny

Bolbuch Dědek
trpaslík bojovník [*981]

Rok 1062. Znavená družina se po úspěšné výpravě po stopách bratrů Kaerstagových vrací do Liscannoru. Na jedné z cest míjí skupinu štěrkařů spravujících nerovný povrch. Snad tomu chtěla náhoda, že se někdo z družiníků dal do řeči se starým trpaslíkem roztloukajícím kámen. Ukázalo se, že se jedná o otce jednoho bývalého družiníka, trpaslíka Bušchala. Trpaslík se představil jako Bolbuch a svěřil se, že zde pracuje z trestu. Nejednalo se o nic vážného, pouze o nějakou hospodskou rvačku. Slovo dalo slovo a Bolbuch se po odpykání trestu vydal do Liscannoru. O své minulosti ostatním prozradil, že kdysi dávno měl ženu, která zemřela při porodu jeho jediného syna Bušchala, jehož pak vychovával. Poté, co Bušchal opustil rodný dům, protloukal se Bolbuch světem různě. Pracoval převážně při dobývání rudy a občas se i díky své prudké povaze dostal do křížku se zákonem. Někteří družiníci byli šokováni, když jim Bolbuch prozradil svůj věk. Bolbuchovi bylo při vstupu do společenstva neuvěřitelných 81 let Vstupem do společenstva zahájil Bolbuch další etapu svého bohatého života. Zpočátku si vydělával na živobytí jako pomocná síla u rodiny Ómorkových, do které se přiženil jiný družiník, trpaslík Heft. A rozhodně to nebyl žádný odpočinek. Ačkoliv nesnášel moře, hned při své první družinové výpravě zamířil přes oceán do Karnolu a posléze do Bořimska. Zpočátku nepatřil k výrazným bijcům, ale s trpasličí houževnatostí se propracovával výš a výš v družinové hiearchii. Přežil ztroskotání, putování do Šarunských hor i bitvu u Záluk. A vrátil se zpět do Liscannoru. Během další výpravy jej uchvátilo město Maghreb, vystavěné trpaslíky. Na svůj věk měl neuvěřitelnou fyzickou kondici a dokázal držet krok s ostatními. To mu přineslo úctu a zároveň přezdívku Dědek. Po návratu od Maghrebu si Bolbuch v roce 1064 nechal postavit v Liscannoru pravou trpasličí zemnici. Miloval alkohol a hru v kostky. O ženy se nezajímal. V zemnici si vlastnoručně vybudoval rozsáhlý sklep, který postupně zaplňoval nejrůznějšími zbraněmi. Z družiníků si posléze oblíbil zejména mladého trpaslíka Hefta Tarase, o němž prohlásil, že je jako jeho syn. Společně začali spřádat plány na otevření kamenného dolu v Liscannoru. Když družina vyrazila lodí na ostrov Álfheim, vzal si do podpalubí kámen, ke kterému se připoutal, a odmítal z temnoty vylézt, dokud loď nepřistála, přičemž přežíval pouze díky kořalce. Tak moc nesnášel plavbu a moře. V té době již jako válečník začal zaujímat místo v čele družiny a byl ostatními vnímán jako opora. Při výpravě na Zmořeň byl poprvé zvolen i jako vůdce družiny. Výprava skončila úspěchem a po návratu se Bolbuch začal ve velké míře zabývat lichvou, když půjčoval ostatním družiníkům peníze na dluh. Zlé jazyky říkaly, že úroky jsou u Bolbucha pořádně vysoké, ale to bylo trpaslíkovi jedno. Když v roce 1067 proběhla v Gwendarronu mobilizace a většina družiny musela narukovat do královské armády, vymluvil se Bolbuch na vysoký věk a rukovat nemusel. Válka s Mallikornem jej tudíž minula obloukem, ale o rok později již jako vůdce družiny vedl ostatní na sever do Ollaru při pátrání po dávném hrobu. Po návratu chtěli trpaslíci Bolbuch a Heft uskutečnit svůj dávný sen o kamenolomu v Liscannoru, čímž se dostali do sporu s tehdejším starostou Gerllodem Moskytem, který jim nakonec povolil pouze sondážní výkop. V tomto konfliktu se však angažoval hlavně Heft a Bolbuch se časem stáhl do pozadí. Ostatně se tady projevila jedna méně pěkná trpaslíkova charakterová vlastnost. Bolbuch rád někdy pomáhal nějakou nenápadnou poznámkou vyprovokovat konflikt mezi ostatními. Pak se stáhnul do pozadí a nakonec do hádky vstoupil jako moudrý a rozvážný starý hlas, který vyzýval ke klidu. Ale je potřeba trpaslíkovi přiznat, že to byla mnohdy taktika velice účinná a Bolbuch se tak těšil pověsti rozvážného a moudrého starce. A pak přišel rok 1069 a s ním i velká družinová výprava do Kardamu, které se sice Bolbuch nezúčastnil, ale během níž padl jeho přítel, trpaslík Heft Taras. Pro Bolbucha to znamenalo silný citový otřes. Možná mnohem větší, než by se dalo u životem otřískaného muže očekávat. Žal trpasličí kmet přebil tím, že hned roku 1070 absolvoval dvě výpravy. První se odehrávala převážně v Nurnu a částečně dokonce pod ním, takže trpaslík zde byl ve svém živlu, ale další výprava družinu opět zavála na moře, které Bolbuch bytostně nesnášel. Během této výpravy se musela družina vetřít do zločineckého podsvětí, když jistý Záborec spojil několik lupičských tlup a chtěl uskutečnit svůj velký plán. A Bolbuch, který měl kriminální minulost, byl díky svým znalostem tohoto prostředí nenahraditelný. Dovedl totiž číst nejrůznější náznaky a gesta, a tím družině poskytoval důležité informace a varování. Získal zde i svojí další přezdívku Otrusin. A samozřejmě v této době již byl takřka nezastupitelný v boji jako jeden z hrotů družiny. A také se ukázalo, že trpaslík pod drsnou slupkou válečníka ukrývá i duši poety. Jeho básně a popěvky určitě patřily k tomu nejlepšímu v družině a Bolbuch byl mezi družiníky celkem oblíbený, což jej roku 1071 opět vyneslo do čela družiny, když byl zvolen vůdcem během výpravy do Rellského panství. Tato volba se ukázala jako rozumná, neboť mise, kterou zde družina plnila, nebyla tak zcela jasná a někdy hrozilo, že by se družina mohla nechat strhnout k rabování nebo zabíjejí nevinných. Bolbuch však zvolil rozvážný postup, který byl nakonec korunován úspěchem a kořistí, byť se trpaslík během bojů občas dostával do stavu bojového šílenství, kterým někdy děsil i své spolubojovníky. Možná právě proto po návratu z Rellu potřeboval na delší čas odpočinek.