Hrdinové Nurnské družiny
Beryl Sekera
trpaslík bojovník [1030-1060]
Na trpaslíka Beryla narazila družina roku 1055 ve městě Mondragon. Tento místní opilec byl druhy najat na vylepování letáků, což
byla práce, které se nikdo nechtěl chopit. Beryl svěřenou práci sice podle všeho odflákl, ale jakýmsi řízením osudu se k družině
přidal. Tvrdil o sobě, že se umí dobře prát, ale zpočátku jej nikdo nebral vážně. Byl prakticky neustále opilý, trpěl výpadky paměti,
ale měl také štěstí a opileckou mazanost, díky níž nakonec vše přežil a dorazil do Liscannoru. Z Liscannoru byl ale vzápětí starostou
Myšilovem vykázán, neboť pomočil vzácný strom Jantern. Již jako plnoprávný člen družiny vyrazil v padesátém šestém roce na další
téměř půlroční výpravu na jih. Během výpravy se Beryl již začal zapojovat do bojů a jeho silná paže začala být družině k užitku.
Na druhou stranu se trpaslík stále projevoval jako notorik a zastihnout jej ve střízlivém stavu bylo naprosto nemožné. Také se
vyznačoval tím, že táhnul na svých bedrech několik těžkých zbraní, kterých se odmítal vzdát. Když se mu při jednom přechodu
horské soutěsky jeho náklad vysypal, sice o vše přišel, ale rychle si našel náhradu. Nicméně jeho zásluhy v boji na této výpravě
později při návratu ocenil i starosta Myšilov, udělil trpaslíkovi liscannorské občanství a nabídl mu i dům ke koupi a funkci hrobníka.
Beryl vše přijal a jeho prvním počinem ve funkci byl smutný pohřeb Joachalenta Sallenta, který stál na začátku další výpravy z léta
roku 1057. Beryl Sekera, stále s flaškou v ruce, přežil i tuto výpravu již jako celkem uznávaný válečník. Památným se stal především
jeho průzkum studny na starém hradišti, při němž málem zemřel. Naopak těžký průšvih vyrobil Sekera při přechodu mukurské
hranice, kdy díky své věčné roztržitosti málem prozradil pravý cíl výpravy. Přesto se však Beryl z putování šťastně vrátil. Ač se to
zdálo nemožné, jeho závislost na alkoholu se stále stupňovala a stále častěji byl zcela mimo. Když pak na pohřbu dětí Dyniho
Longodona ztropil trapnou scénu, byl starostou Myšilovem okamžitě zbaven úřadu. Je otázkou, zda si to vůbec uvědomoval, ale pít
každopádně nepřestal. Přes věčné opilství se zúčastnil i dalších dvou výprav do země Kree a do Hamilkaru. Sice nikdy netušil, kam
a proč družina jde, ale pokud ho ostatní nasměrovali na nepřítele, stával se z něj obávaný protivník a jeho sekera zasazovala smrtící
rány. Beryl byl totiž přesvědčen, že každý nepřítel touží uloupit jeho kořalku, a to ho přivádělo k nepříčetnosti. Je až s podivem, že
se v pauze mezi výpravami dokázal vyškolit na bojovníka. Možná mu pomohlo to, že bojové zuřivosti propadal vždy, když neměl
po ruce žádný alkohol. Trpaslíkův osud se naplnil na výpravě do Gorganu v boji s nepřátelskými vojáky. Beryl se zuřivě bil, jako
vždy, když začínal pociťovat palčivé svírání žízně, ale v takových chvílích zcela zapomínal na svou obranu a zkušení nepřátelé toho
využili, aby vrazili své čepele do mezer v jeho pancíři. Tak padl notorický opilec, ale zároveň zkušený bojovník a postrach nepřátel,
Beryl Sekera.