Hrdinové Nurnské družiny
Bašár-bej Kulhavec
člověk válečník [1028-1060]
Rok 1057 přinesl Nurnským dramatickou výpravu do východní země Mukur, země podezíravé ke všem cizincům. Netrvalo dlouho
a družina se dostala do konfliktu s místní mocí a byla nucena prchat. Na pronásledování družiny vyčlenili mukurští postupně velké
síly. Jízdní oddíly pročesávaly zemi. Jeden z těchto oddílů se s družinou střetl na jihu země. Nurnští mukurské rozprášili a do rukou
družiny padli dva zajatci, barbar Dolwen a člověk Bašár-bej. Bašár-bej byl zkušený mukurský voják, veterán Čagotajských válek,
ze kterých si přinesl ošklivé zranění nohy. Odtud jeho přízvisko Kulhavec. Pod pohrůžkou smrti byli oba zajatci nuceni družině dělat
průvodce v neznámém terénu. Postupně oběma došlo, že touto činností zradili mukurského chába a již se nemohou vrátit ke svým,
a proto se přidali k družině, která jejich zásluhy při orientaci v místním prostředí ocenila. Bašár-bej narozdíl od svého druha Dolwena
měl se změnou stran velké vnitřní problémy. Byl odmalička vychováván k bezmezné poslušnosti a úctě k velikému mukurskému
chábovi. Nicméně si uvědomoval, že již není cesty zpět a s družinou se nakonec vrátil do Liscannoru. Bašár-bej byl bezpochyby
statečný bijec a dobrý střelec z krátkého luku. Na svoji domovinu nezapomínal a často ji hájil proti ostatním. Někde v hloubi duše
stále zůstával věrný svému Mukuru. Přizpůsobil se však životu v civilizovaném světě a v Liscannoru si dokonce našel ženu, a sice
hobitku Malinu Březinkovou, kterou pojal za manželku. Nějakou dobu si užíval poklidného života s Malinou, ale když v Liscannoru
řádili hamilkarští žoldáci, byl to právě Bašár-bej, kdo přivedl na pomoc vojáky z blízké posádky. Tím si naklonil starostu Myšilova,
který mu za tuto pomoc udělil liscannorské občanství. Rozradostněný mukuřan se pak aktivně účastnil občanských hlídek držených
v Liscannoru kvůli zvýšenému výskytu nemrtvých, a rozhodl se také vyrazit do Hamilkaru, kam se družina vypravila v pokusu přijít
tajemným událostem na kloub. Nurnští toho mnoho nezjistili, a byl to opět Liscannor, kde se odehrálo rozhodující střetnutí s temnou
Klogou. Ani u tohoto střetnutí statečný Bašár-bej nechyběl a neúnavně se zapojoval do těžkých bojů, dokud nebylo nebezpečí
zažehnáno. Na další výpravě do Gorganu už patřil k pilířům družiny a s ostatními válečníky šířil zkázu mezi nepřáteli. Družiníci se
také velice bavili neustálým popichováním mezi ním a Gerllodem Moskytem, odchovancem gwendarronské armády, s nímž se Bašár-
bej neustále přel, která armáda je lepší, a také mu předhazoval, že sebelepší vojenský výcvik se nemůže vyrovnat zkušenostem z bojů
s Čagotajci. Toto škádlení však bylo vždy vesměs přátelské. Osud mukuřanův se však měl brzo naplnit. Stalo se to během krvavé
potyčky s nepřátelskými vojáky. Bašár-bej jich několik zabil, ale sám v boji s přesilou podlehl. Už se nedozvěděl, že se mu
v Liscannoru narodil syn Chában. Snad v něm najde rod statečného mukuřana pokračovatele.