Hrdinové Nurnské družiny
Astorius ze Zelených vrchů
elf kouzelník [1007-1037]
Roku 1034 se v Almemaru seznámila Nurnská družina s elfem Astoriem, vyděděncem rodu
Zelenovršských. Nezkušený mladík neváhal a hned se k družině připojil, zvláště poté co se
dozvěděl, že jde na draka. Měl štěstí a zúčastnil se s ostatními boje s drakem, ze kterého vyšel
živ
a zdráv. Na jeho přítomnost v družině nikdo nemohl nic namítat. Byl obětavý, kamarádský a
znal
několik šikovných kouzelnických triků. Po návratu do Liscannoru se nastěhoval do domu
svých
předků a stal se občanem Liscannoru. Zúčastnil se žoldácké výpravy, při které družina lovila
divoké barbary, plundrující sever. Na této výpravě se začaly projevovat Astoriovy názory na
magii.
Byl striktním zastáncem tzv. bílé magie a byl nesmírně hrdý na to, že je elf a kouzelník. Dával
to
najevo zdobenou holí a honosným rouchem, o jehož praktičnosti by se však dalo pochybovat.
Astorius neměl v družině nepřátel. Jeho největším přítelem se stal Dergan Prokletý. Kamarádil
se
také s dalším kouzelníkem Moskytem, se kterým občas vedl vášnivé diskuse o magii.
Nejslavnější
výpravou se pro Astoria stalo tažení po Monhgyrských pláních roku 1036, zvláště když pro
Moskytovu neúčast neměl v družině konkurenci. Mnohokrát na této výpravě dokázal pomoci
ostatním vyřešit zapeklité problémy. Byl pomocníkem v boji i průzkumníkem. Na konci
výpravy
však selhal. Těsně před cílem jej přemohly střevní potíže a i díky tomu družina svůj poslední
boj
prohrála. Astorius vzal tuto životní prohru těžce. Vše se snažil vynahradit při dalším putování.
Na
Zyffově hradě se zdálo, že Astorius opět navrátí svému jménu čest. Pomáhal, kouzlil a neustále
se hádal se zastáncem černé magie, kouzelníkem Mugzašem. Téměř u splnění cíle výpravy jej
však
potkala strašlivá smůla. Z jedné z mnoha pastí, kterými byl Zyffův hrad prošpikován, unikl
jedovatý plyn a zcela neočekávaně ukončil Astoriův život. Jeho tělo bylo převezeno do
Liscannoru
k poslednímu odpočinku. Tak hloupý osud si kouzelník jistě nezasloužil.