Hrdinové Nurnské družiny

Hrdinové Nurnské družiny

Aedd z Ruindoru
člověk lupič [*1010]

Aedd Ruindorský přišel do Liscannoru, aby zde vedl život dobrodruha, stejně jako mnoho jeho příbuzných. Nade vše měl rád klid. Proto si za peníze získané od pobitých pirátů ze severu namísto v Liscannoru postavil dům na samotě u mořského pobřeží a nastěhoval se do něj se svou ženou Aelin, synem Fionnem a dcerou Viellou. Poprvé vyrazil s Nurnskými na výpravu do Kodgicku na jaře roku 1037. Výprava plná zdrad a udavačů dala vzniknout pevnému přátelství s kolegou v profesi, elfem Griffinem. Na další výpravu vyrazil o rok později. Při záchraně therfastských dětí se Aedd proslavil zejména obratným kouskem, kdy zachránil prvního ze ztracených školáků. V té době si za své značně hazardní používání jistých alchymistických výrobků vyzískal přezdívku Hlína. Kromě ohnivých hlín užíval při bojích hlavně svého luku a nutno říci, že málokterý šíp minul zvolený cíl. Dvojice střelců, Aedd a Griffin, se brzy stala věhlasnou a slavnou. Brzy se mezi dobrodruhy začalo říkat, že jsou jako dvojčata. Na výpravě do Andeluru v devětatřicátém roce získal kvalitní luk od kentaura, kterému družina pomohla. Aedd se rozhodl jet i na druhou výpravu na prohnilý ostrov Kodgick, která skončila spíše nezdarem. Ruindorský zloděj však ve své samotě u moře dlouho nepobyl. Již se sklonkem léta 1040 vyjel spolu s ostatními na turnaj do Mondragonu. Na pastvinách pod hlavním městem svým bystrým okem a pevnou rukou získal dvakráte druhé místo ve sřelbě z luku a kuše. Na tomto místě Nurnská družina přijala práci podivného starce, a tak se Aedd za měsíc ocitl v poušti ukryté ve vnitrozemí daleko na jihu. Svou takřka vrozenou zvídavostí se snažil přijít na tajemství mozaiky vyryté na vrcholu věže v mrtvém městě. Ale Aeddův důvtip si nedokázal poradit se starým hlavolamem, a tak se Nurnská družina i přes Aeddovo naléhání vrátila s nepořízenou. Snad i zdatný nurnský lupič potřebuje odpočinek, a proto Aedd zůstal doma, když ostatní na jaře v jedenačtyřicátém vyplouvali na „neoficiální" pomoc Kamennému ostrovu, na který dorážela Ilsenova vojska. Ale zahálet dlouho nevydržel. Spolu s Tanrisem a Ladotem připlul další lodí a hned se zapojil do boje proti lovcům erýnií na Malém ostrově. Zde se zúčastnil tvrdého útoku na pevnost lovců. Se Swonniným palcátem se druzi vrátili pro zadání dalšího úkolu. Bylo jim uloženo, aby zabili jistého Hakroje z Altenbruchu. Při tom Aedd využil naplno své schopnosti, které otevřely Nurnské družině nejedny dveře. Po Hakrojově smrti družina zmizela v půlnoční tmě a jela ohlásit splnění úkolu. Pak se Nurnští vrátili zpět do Gwendarronu pro slíbenou tučnou odměnu. Po této výpravě Aedd dlouho odpočíval. A udělal určitě dobře, protože z nechvalně proslulé výpravy do Armidenu se vrátili jen Krochta a Griffin. Ostatní zemřeli. Téměř po roce, kdy se věnoval rodině, Aedd opět začal vyrážet s Nurnskou družinou. Po krátké výpravě roku 1043 do zlatodolu na sporném území Mubarrathu a Gwendarronu, kterou vedl, odjel s ostatními na sever do Velvennoru. Na této památné výpravě Aedd znovu předvedl svůj důvtip, ať už při luštění pomateného vyprávění elfa Midolase nebo při záhadách ve Velvennu, hlavním městě země, či při častých vyjednáváních. Ve velvennských stokách, kde sídlila tajemná organizace Stín Valinnu, o vlas unikl smrti v podobě obrovské haterie. V boji o Perrimovo tělo nad Orghallskou propastí se Aedd s Krochtou neohroženě vrhl na útočníky pokoušející se svrhnout rakev s tělem trpasličího krále do temné rokliny. Přes tuto odvážnou záchranu králových ostatků se nepodařilo odvrátit pád Velvennoru. Zdrcená družina se vrátila do Gwendarronu. Obratný zloděj Aedd, pamatující mnoho triumfálních návratů, se navrátil ke své rodině na pobřeží nekonečného moře. Aedd měl k rodinnému životu vřelý vztah a se svou ženou a dětmi vedl spokojený život. Lupič měl velkou touhu pozvednout svoji samotu na pobřeží na obec rovnou Liscannoru. Jeho vizi mu vydatně pomáhal uskutečňovat hobit Dyni Longodon, se kterým se Aedd spřátelil a který se rovněž odstěhoval na pobřeží. Nové osadě dali jméno Vranigost. Společnými silami začali spolu přemlouvat některé další družiníky, aby opustili Liscannor a nastěhovali se k nim do osady, ve které se Aedd, podporován Dynim, prohlásil starostou. Mezi Liscannorem a novým Vranigostem se rozhořel ostrý spor, který hrozil v jednu chvíli dokonce rozpadem Nurnské družiny. Aedd, který naštěstí narozdíl od Dyniho dokázal jednat uvážlivě a ctil historii Nurnské družiny, nakonec společně se starostou Liscannoru Krochtou Moskytem uzavřel smír a spor byl zažehnán. Na usmíření uspořádal roku 1044 velkou hostinu, která předznamenala výpravu do Kasulu, které se Aedd, jakožto zkušený veterán, zúčastnil. Během výpravy se několikrát osvědčila lupičova prozíravost. Aedd, který místo svých oblíbených hlín začal opět používat svůj dlouhý luk a nůž, dokázal stát vždy pevně na svém místě a odváděl vždy to, co se od něj očekávalo, ba i více. Své počínaná nikdy příliš nekomentoval a ostatní družiníci jej za to ctili. Během výpravy byl jeho dům ve Vranigostu společně s několika domy v Liscannoru vykraden, ale Aedd společně s ostatními dokázal ukradený majetek znovu získat. Aedd si začal uvědomovat, kterak jeho častá nepřítomnost přímo ohrožuje jeho rodinu a majetek. Na další výpravu do Gorganu s družinou nevyrazil a raději zůstal doma. Naposledy jej dobrodružná povaha přiměla účastnit se výpravy daleko na jih, kde měla družina zničit jakýsi zlatonosný důl obsazený erkrachtskými žoldnéři. Aedd byl dokonce zvolen za vůdce a udělal tak důstojnou tečku za svým dobrodružným životem. Během výpravy mu bylo ostatními vytýkáno nepříliš jasné rozhodování a také smrt půvabné hobitky Bibiány, kterou lupič nešťastnou náhodou zasáhl uprostřed lítého boje ze svého kouzelného prstenu. Aedd měl během výpravy také velké potíže se zbabělým krollem Burbbagem a trpaslíkem Eodelem. Výprava na jih tak učinila tečku za Aeddovým dobrodružným životem. Aedd pověsil své lupičské řemeslo na hřebík a začal se plně věnovat výchově svých dětí. Podobně učinil i jeho dávný přítel Griffin. Snad v tom byl kus symboliky, že tito dva výteční lupiči, kteří byli nazýváni někdy dvojčaty, dokázali včas zanechat dobrodružného života a tak přežít až do dnešních časů. Ale kdo ví, třeba jednou Aedd opět pozvedne svoji zbraň a vyrazí s mladšími dobrodruhy znovu na výpravu.