Další den v ústavu pro choromyslné
Hej, zrůdo
Hej, zrůdo vzkříšená
to je můj výkřik
je písní smrti i zbraní
zároveň
Jsem otrokem ohnivé vody
i když si uvědomuju její smrtící podstatu
a
vždycky můžu říci ne
když budu zrovna chtít
a když se budu moct opřít
o
sebe, tebe nebo ji
v tom je úkol toho, kdo mě má rád
nebo cejtí prachsprostou
úctu
Pamatuju si
všechny ty pro a proti
co se líhly z puklejch vajec
nějaký
drůbeže dění
a taky mám v hlavě magnet
kterej vymaže starej záznam
namísto
prachu a hnutí brvou
A vznikne nová myšlenka
někde se veme, dá o sobě vědět
že
tu je
dere se na svět
Problém je jenom v tý Ohnivý
která pálí mosty a jiný
obnovuje
ač tu byl zprvu jenom výkřik
a zrůda vzkříšená