Další den v ústavu pro choromyslné
Sloup
Sešli jsme se někde v dlouhým běhu noci
byl tam stůl, hostinskej a věčný
problémy
problémy nad problémama
byly tam otázky stokrát zodpovězený
a
znovu s otazníkem
nějak se to točilo, nejdřív pomalu
a spirály se roztáčely jako
kolotoč
pořád rychleji
s množstvým ohnivý vody v trubkách tepen
už jsme to
znali
byl to koloběh řečí o tom samým
a o životě
hledali jsme definici něčeho co
je
a to se řídí nějakejma jinejma zákonama
než na který jsme zvyklý
kterým nás
učili
možná ani žádný nejsou
alespoň to tak vypadá
Samozřejmě jsme mluvili
o nějaký holce
o vztahu, jak to má bejt
o tom, kdo je silnější, což je vždycky
daný
o volbě zbraní
Myslím, že zbylo pokrčení ramen
nesmělý a trochu
rozpačitý
už si tolik nepamatuju
zůstal jen pocit
byla v něm hořkost a bezmoc
odevzdání
a z prosby touha najít pevnej sloup
kterej by unes hranol olova
ale
kterej tu nejspíš nebyl a pořád není