Další den v ústavu pro choromyslné
Tóny života
Ve ztichlým šeru se ozvaly nějaký ty tóny života
byl v tom
hvizd
trochu nesmělej, ale táhle zavyl
jak šedej vlk svýho teritoria
Je tolik věcí,
který ve mně budí nepříčetnost
blbost, lež a hlavně slepota
a za to je každej trochu
zodpovědnej
sám nejprv sobě a potažmo druhým
i v přítomnosti Velkýho
bratra
na nějž se svalí každej podraz
každý svinstvo a vlastní světabol
i tohle
zmrzačení
Mám nějaký hodnoty
jsou trochu komplikovaný a nosej problémy
ale
stojej v pevných základech
všech mých zkušeností
dobra i zla na cestě
někam
Kdybych moh vyprávět, asi by to nebylo příjemný
tobě, mně ani jí
ani
komukoli z druhý řady
míjenýho obecenstva
na hře bez replik a kusů
alespoň těch
napsanejch
v tlustých fasciklech plných teorie
a chcíplejch veršů
který podtrhujou
krásu nemožného
a vůbec nejsou o tom, co skutečně je
v každičký vteřině bytí
o
Velkým bratru, o každým z nás
o dílu viny