Další den v ústavu pro choromyslné
Zakázaný slova
Učili jsme se zakázaný slova
písně a vtípky na indexu
byly hořký a
trochu voněly
mluvily o nevyřčeném
a snad proto byly tak krásný
protože
připomínaly kruh
s tajnou cestou
nebyla vidět, ale byla tam
na svým místě
A
nejhezčí bylo hledání
hledání bran a tajných krytů
mělo chuť tajemna
doslova
příslovečně
což je vždycky hrozně příjemný
zvlášť v roce Démona
kdy věci byly
démonicky temný
ale byl v tom řád
splašky smrděly splaškama
a každej je
vždycky nějak poznal, vytušil
měly svý pravý jména
alespoň ksicht
což v roce
Hada není nutný
protože zlej Démon už tu dávno není
šel pryč ke svejm
bratrům
co chcípaj hlady na ledový kře
a zůstali sami
protože Smečka má
hluboký kořeny
protože ví co je špatný
teď už jo, ale není to v názoru
je to spíš
instinkt
kterej slábne stejně rychle
jak ledy plujou k severu
jak se vzdalujou
k
řiti světa, kde nikdo z nich nebyl
takže ty mladý už nevěděj
nebojej se Démonova
nože
je pro ně stejně mrtvej
jako bájný hrdinové ze starých mýtů
jako všechno
před rokem nula
a tak nevěděj, nechápou nic
ani vůni slova, krásu
nevyřčeného
ani
ty kruhy
co rozdělují prostor na dva světy
a vůbec to není v slepotě
jenom chybí
jeden jistej rozměr