Další den v ústavu pro choromyslné
Lampička
Lampička vědomí mihotá v temnotách
tápe prostorem
plazí se po
konturách
třpytí se v kapce rosy
a lesklé zrcadlení
není jen oka klam
A
kolem tančí tóny hudby
krásné až oči přecházejí
až uvnitř něco plesá
zní to jak
modlitba
snad krásné díkůvzdání
čemukoli
něčemu nade vším
Cítím tu
závrať
jako vždy, když se dotknu tajemna
když se dotknu
nedotknutelného
třeba nebe
nebo své nezrozené lásky
té první, skutečné
co
přetrvá i konce
všech mých podob a inkarnací
veškerých myšlenek i
radostí
Zpívám svou píseň zrození i smrti
pořád tu starou
tu jednu
jedinou
historii svojí cesty
k naplnění