Další den v ústavu pro choromyslné
Někde něco skřípe
Jo, jistě, jistě
je to poezie
celej ten vulgární kolotoč
hyen a
smeček
pouliční směsi
kdy vytí samotáře rozechvívá vzduch
struny zlatý loutny
někde pod
stromem
a pod hvězdama
Každej má svý starosti
vzácně ty samý
je to jak
kolovrat
v omšelým smradu města
ve spleti ulic a ztemnělých průjezdů
v
posledním
koutě ospalýho povozu
starýho formana s ještě starší kobylou
a vrzajícím
kolem
Je
to ta stejná báseň
ale zcela jistě
někde něco skřípe