Další den v ústavu pro choromyslné
Jako hlava
Jako hlava se kutálím
s chrounem na levoboku
sklesle dřepím
v
půlnočním dostavníku
sleduju život za sklem
ale ne zas tak moc
abych neslyšel
hlas z vnitrozemí
Miluji tě
a přec to nevypovím slovy
nesmím ani
jsi květ
lotosový
a spálil by tě horký dech
udusila vroucí slova
tak si říkám zas a
znova
nech ji být
těš se z její přítomnosti
vzdej dík za každý okamžik
kdy
dovolí ti blízko stát
Jsem chudý poustevník
navlékám kobylky na jehlu s nití
a v
srdci zuří krupobití
touhy a rozumu
Ač mozek v útlumu
snaží se o pozdní
varování
je ztracený
úplně ztracený