Další den v ústavu pro choromyslné
Umírání
Připomíná to smrtelnou křeč
celý to dění kolem jistých věcí
nikdo si
jich nevšímá, nikdo je nevidí
a zúčastnění se tváří stále stejně
jako za starých dobrých
časů
jako na bezvadným flámu
plni bláhového optimismu
právě té
chvíle
Nesnáším pohled na umírajícího
a kdybych umíral zrovna já
asi bych se
stáhl do ústraní
aby mi nikdo nemusel projevovat soucit
aby mi nikdo nemusel říkat jak
mě má rád
i když všechno dřív vůbec nebylo barevný
chtělo by se mi nejspíš
zvracet
jo určitě
určitě bych kopal jako zraněnej kůň
kolem sebe
jako kopu
právě teď
když nejde o můj vlastní pohřeb
Chci aby se stalo neuskutečnitelné
aby
se jistí lidé probudili
ti v které jsem věřil
i ti kteří zbyli v nouzi
vylučovací
metodou
tou prostoduchou dětskou hrou
vyhoďte ho z kola ven
Už nejsme
děti
jen smečka zatoulanejch psů
co vyjou na měsíc a veškerý úsilí
věnujou tomu
aby se nažrali
zase jednou pořádně
zase jednou dosytosti
a schlíple vrtěj
chvostem
jako by o nic víc ani nešlo