Další den v ústavu pro choromyslné

Umírání

Připomíná to smrtelnou křeč
celý to dění kolem jistých věcí
nikdo si jich nevšímá, nikdo je nevidí
a zúčastnění se tváří stále stejně
jako za starých dobrých časů
jako na bezvadným flámu
plni bláhového optimismu
právě té chvíle
Nesnáším pohled na umírajícího
a kdybych umíral zrovna já
asi bych se stáhl do ústraní
aby mi nikdo nemusel projevovat soucit
aby mi nikdo nemusel říkat jak mě má rád
i když všechno dřív vůbec nebylo barevný
chtělo by se mi nejspíš zvracet
jo určitě
určitě bych kopal jako zraněnej kůň
kolem sebe
jako kopu právě teď
když nejde o můj vlastní pohřeb
Chci aby se stalo neuskutečnitelné
aby se jistí lidé probudili
ti v které jsem věřil
i ti kteří zbyli v nouzi
vylučovací metodou
tou prostoduchou dětskou hrou
vyhoďte ho z kola ven
Už nejsme děti
jen smečka zatoulanejch psů
co vyjou na měsíc a veškerý úsilí
věnujou tomu aby se nažrali
zase jednou pořádně
zase jednou dosytosti
a schlíple vrtěj chvostem
jako by o nic víc ani nešlo