Další den v ústavu pro choromyslné

Had

Hřeju si hada na prsou
přítulnou zmiji
hladí mne ocasem, šupinama
a bez mrknutí oka
ono to stejně jinak nejde
jako děvka prodejná
čeká až mě sekne
zubem, svou břitvou plnou jedu
vím to, alespoň od jisté doby
takové věci člověk tuší
když není absolutní hovado
naivní blázen
nebetyčný blb
což je taky možný
jo, je to možný
bytí je dílem absurdit
celá ta cesta
dívám se do láskyplných očí
ocelových pastí s nástrahama
a nemám strach
když všechno ostatní už nemá smysl