Další den v ústavu pro choromyslné
K.
Měl jsem tě rád K.
a dneska už tě zrovna nemiluju
dneska bych tě totiž
nejradši zabil
natáhnul na mučidlech
a rozpáleným železem dělal značky všech
možnejch tvarů
vůbec to není mojí vinou
že pohled má najednou jinej úhel
tak
trochu ze strany
a trochu skrz
Je to smutný, když si člověk hřeje na prsou
hada
není to přítel, jen had s jedovými vaky
co sekne ve chvíli, kdy to nejmíň
čekáš
a potom zmizí někam do éteru
prostě pryč
Ještě nejsem dost
silnej
abych nevěřil nikomu
bral jen co mi kdo nabízí
a platil jen nutnou
daň
když je to zrovna nutný
bez jakýhokoli rizika, bez branky úniku
je to k
zblití
celá ta definice mezilidskejch vztahů
skutečný pouto totiž neexistuje
píše
se o něm v knížkách červených knihoven
takový ty obecný bláboly
o ničem
ale
ve skutečnosti není
kdybych je poznal, snad bych smýšlel jinak
tak nějak
barevně
ale je těžký přemluvit mozek
k podvratný sabotáži
existenční
identity
k popření vlastního já
tak zkouším ve svém světě
nevěřit
ničemu