Další den v ústavu pro choromyslné
Padající vodopád
Zase ten hukot padajícího vodopádu
příšernej zvuk
cejtím ho v morku
kostí
spolu se střepama
patří mi, je můj
ale nejsem vůbec pyšnej
proč bych
měl
to radši půjdu
a podřežu první zvíře, který potkám
vyhřeznu
vnitřnosti
a ukážu, že jsem taky jenom prase
dobytek bez zábran
co mu nic není
svatý
ani nějaký pravidla
stvořený lidma, co jsou kurvy jako já
jako všichni
ostatní
jako podstata všeho kolem
Připomíná to hrůznej sen
alespoň v
náznacích
zpocený tělo a v horečnatým mozku
hledání jistoty
že nejsme tak
zvrhlí
že nejsme tak prolezlí svinstvem
my lidi
páni všeho
tvorstva