Sny bohů
Aorén
Zpěv lesa utichl
velká zlatá koule probleskla
své poslední věty skrze větve lesa
na
mýtince do trávy ulehla dvě těla
Má drahá Eleanoro
Můj kvítečku ze všech
nejdražší
Má lásko
těla se k sobě přivinula
hebkost doteků v doznívajícím
slunci
přiváděla ke zpěvu ptáčky a stromy
mocné duby se skláněly k
milencům
Lásko má
Ó Aoréne, tys můj nejdražší
Srdce své jsem dala již
tobě, můj muži
slunce se uspalo večerem
lesem se nesl tón trub
Lásko,
hledají tě
odešli pěšinou ruku v ruce
fanfáry zazněly znovu, když prošli branou
lesa
Už přicházejí!
elfí hlídka v zelené kamizole se radovala
Princ
Aorén
Princezna Eleanora
Buďte štastní
Přichází to nekrásnější světa
Náš
pán a paní.
Vítejte v Mitringu!
usedli do svých křesel
Přišli poslové z
dálek
Mají špatné zpávy, Můj pane
Temný povstal
Svět se třese, přijde
válka
Připravme se
pán povstal
Jestli je to tak, musíme se bránit
My, elfové,
páni hvozdů, povstaneme proti zlu
Po boku s trpaslíky a půlčíky
Mír musí znovu
být
Dobro zvítězit
noc se ustlala nad lesy
hvězdičky zpívaly na
svět
poslové rozjeli se po krajích
síla se budila
z kamenných měst, daleko
od stromů
vycházel les
tisíce postav se svými stroji
vše živé uteklo
míří k
lesům
na hrudích mají černé kříže
jejich stroje ničí vše
smutný zpěv větru
říká vše
smrti se každý bojí
jdou a ničí vše
do války naproti
jdou
všichni, co zbyli
poslední elfové, víly
trpaslíci i půlčíci
magie starých
dob
zmizí neb povstane
svět se pročistí neb padne v hrob
vojska dlouhá jak
letní večery
vyšla z oblohy
ze svých hradů a lesů
vyšli všichni
na poslední
soud
Aorén včele bystrých elfů
Dormur včele chrabrých
trpaslíků
Pojďte, vy stvůry!
Vyzývám vás, vy síly zla
Na poslední
boj
Poslední soud
armáda se pohnula jako had
vyšli z lesa
za nimi se
plížil jich žen strach
Ó, Aoréne!
Tvůj svit mě provází
Mou touhu
mravenčí
Tančím, když tvůj hlas mluví
Jsi mocný král nebes
I luna se tě
bojí
Ó, Aoréne!
Můj králi
Líbám tvou rosu
Víš, když sám na obloze
svítíš
Mraky tě obcházejí
Já tě tak miluji
Ó Aoréne!
Tys vždycky byl
zlatý
Leskneš se jako tisíce snů
Pro tebe udělám vše
Jen mi, prosím, řekni
Že
žiješ
setkali se v dalekých plání
vzneslo se hejno krkavců
jich krákání
mrazilo v zádech
zeleň se zbrotila krví
tisíce padaly, zkoleni smrtí
rudý
obzor hořel
tak jako naděje usínal den
mocné síly země, lesa, ohně, vody
ničily
vše, co zmohly
kouř zaclonil nebe
přes rozbitý štít tekla krev
mrtvoly polil
žár
Ó, Aoréne!
Můj nedražší
Žiješ?
Žiješ?
Z dálky slyším
hluk
Jsou to naši?
tečky se zvětšily
slunce ozářilo černou
masu
prapory černě zbarveny
To nejsou naši!
Jsou to oni se strašnými
stroji
Ó, Aoréne
Miluji tě
Nic už naši lásku nezničí
dýka se zaleskla
v krvavém slunci
pak už nic.