Sny bohů
Umělý květ
Děvčátko v modrých šatech
se usmálo a zvedlo zaťatou pěst
sevřené prsty rozlétly se
v let
maličká dlaň a její smutné čáry
odhalily světu tu věc
malý bílý květ
byl
umělý, nikdy neuvadal
byl umělý jako tento svět
mraky se rozlezly po
obzoru
nad městem přestal žhnout rudý kotouč
vyrojili se lidé
tisíce a tisíce
těl
každé vypadalo sice jinak
ale uvnitř byli stejní
stejní jako tento svět
stejní
tak, jak to chtějí Oni
elfové a skřítci uprchli do neprostupných lesů a skal
které
měly být zničeny
děti kašlaly prach a síru
smrt obcházela vše
ale lidé byli
štastní
protože je to tak správné
Oni jsou také štastní
malé děvčátko
pohlédlo na květ
byl umělý
začalo plakat
vykřiklo
Co jste nám to
udělali!
vítr se ztišil
a jen andělé a skřítci s elfy ji poslouchali
věděli
vše
utěšovali děvčátko
zavedli je do zahrad, kde bylo vše krásné
živé,
neumělé
věděli, že zítra už nebude
budou tam stát nová vysoká obydlí
děvčátko
stále plakalo
ptáčci cvrlikali
tušilo to
přijdou všude se svými stroji
Co
jste to udělali naší Zemi!
křičelo děvčátko
plakalo mezi květy
všichni ji
utěšovali
andělé se slitovali
vzali nezkaženou duši s sebou
do svých zahrad
ostatní
jen čekali
až přijdou Oni.