Sny bohů
Ruka cizince
Je večer
Osamělý skřek ptáků letí skrz poslední paprsek světla
Vše utichá
Jen
tiché cikády šumí
Jsem sám
Les mě pohltil
Stíny hor pokryl černý stín
Luna,
ta bohyně noci, otvírá své království
Černé kameny otevírají oči
Jdu tmavým
lesem
V dáli
Ve mně zní hudba
Jsem hloub
Pomalým
krokem
Překračuji prostor
Mráz běhá po zádech
Krev se chvěje
Ta hranice
skutečnosti
Se bortí
Ve mně
Les se rozevírá
Diamantové
pochodně
Bílý jednorožec
Elementy světla, světa
Mýtina rudě
pulsuje
Stromy mě zdraví
Je mi neskutečně
Šroubovice se
rozpadá
Geometrie nekonečna rozevírá svou náruč
Obrovská brána
Ze zlata
rána
Rosa bohů
Vstupuji do blyštivých světel
Cítím jak jsem se rozpadl
Na
části
Téměř všechny zmizely
Proletěl jsem zemí oblaků
Zlatých
hvězd
Modrých nebes
Doletěl jsem daleko
K chrámu z kostí
Něco mě tam
přitáhlo
Vcházím vnitř
Svíce šíleně osvětlují ten chrám
Někdo se ke mně
blíží
Černá kápě
Svítící oči
Zastaví se u mě
Natáhne ruku před můj
zrak
Vidím v ní všechno
Cítím slzy
Světla samoty
Konec noci
Ruka
Cizincova
Neskutečná
Ve vlastním snu
Ruka cizincova a její pláč
Kápě se
odkryje
Cítím konec
Tušil jsem to
Cizinec
Když si to
představím
Neskutečně
Ruka cizincova a její zášť
To tajemství
Teď je
konec
Pohlédl jsem mu do očí
Ztraceni v nekonečných dálkách
Zešílel
jsem
Slzí mi oči
Tohle se nemělo nikdy stát
Je konec
Tušil jsem to
Ten
cizinec jsem já
Vše zmizelo
Jen pustá pláň
A ten dotek
Ruka
cizince
Vím to
Jdu samotou
Dál a dál
Vítr se utišil
Někdo rozžehl
světlo
Spatřil jsem jednorožce
Pak bránu ze světel
Celý svůj život
Jen cizinec
chyběl
Rozhlédl se do dálky
Jednorožec promluvil
Sbohem
Políbil jsem
ho
Vše se rozplynulo
Kromě svítící brány
Sbohem, cizinče
Prošel
jsem
Tohle byl poslední sen.