Lyškánora 61

---

* Motto tohoto čísla * Ty vzpomínáš! * Elfové rokují * Tajný deník: 1072 * Tajný deník: 1073 * Tajný deník: 1074 *

---

Ponovorok 1075

---

Motto tohoto čísla

---

„...Kirche, neuč dědka chrchlat, jo?...“
Worrel Sovák

---

Ty vzpomínáš!

---

Jorchen Kierke

Vzpomínáš na hrdé hraničníky?
Na jejich nablýskané šavle, dýky
na naše chlapce odhodlané
tábořící v nitru Friuvannen
vždy však z odvrácené strany?
Vzpomínáš na jejich pohled ustaraný
jak vyhlíželi z krytů mezi stany
nepřátele milované země?

Krajiny, jíž krásy vesměs nespatřili
a pro niž umírali, pro niž žili
mezi skalisky a zubatými útesy
pod bouřícími nachovými nebesy
vždy připravení odhodlaně
jít v šiku v zteč a tasit zbraně?

Ty vzpomínáš, já vím to, na ně
ve víru dění aspoň maně
na mnohohlavé ztichlé šiky
na hrdé horské hraničníky
nespoutané křepké sokoly
Co tvrdý ozub v obřím soukolí
byls ukut, zrozen z jedné krve
byls zkalen žárem bitvy prvé
a s každou příští zocelen

Tam muž byl muži přítelem
druh druhu druhem, v chrutí zlém
bok po boku jste krváceli
a v míru hlučné písně pěli
při ohni vítězném!

Již vzpomínáš na bratry hraničníky?
Na hlahol mužů v chladném jitru břitký
jenž zmocněn echem, tříštěn štíty hor
slil v jediný se vibrující chór
jsa ponurým a táhlým hymnem smrti?
Na chvatný úprk štvanců po kamenné drti
vyvržených z útrob skalních děr?
Smrad na špínu se lepí jako tér
a stejně jako tér zlem duši koptí
nebo snad zlá duše skrze špínu zápach soptí?
Ať tak či onak, žil jsi mezi těmi
co vymítali lůzu čepelemi
by nesířila milovanou zem

Byls svalem těla, pevným muskulem
jenž úpony byl v kostru celku spjatý
A celek duněl koženými bagančaty
po bezbřehém a šírém prostoru
Však spíš než zášť jsi vnímal pokoru
a okolnosti víceméně daně

Ty vzpomínáš, já dobře vím to, na ně
na hrdé bdělé hraničníky
Vždyť po večerech nad korblíky
dřepěli jste u jednoho stolu
a chlastali a holdovali světabolu
pak nad ránem jste zdřevěnělí pitím
zas stáli v řadách sveřepí a lítí
při nástupu v ladných útvarech
Když v chladném jitřním vzduchu zrcadlil se dech
o pláty v pozdrav třeskly vaše zbraně
Tys patřil přeci vždycky k naší straně
k dobrovolným strážcům Friuvannen
a tobě patří dík!

---

Elfové rokují

---

Jorchen Kierke

Elfové rokují, tvoříce hloučky
korzují zelení rozptylové loučky
svátečních hábitů zdobené lemy
popelem jeví se být umouněny
Loučka je po větru na dohled hradu
v oblasti častého výskytu spadu
na hradě v podvečer zažehli ohně
slavností do roka bývá tu hodně
I tady v podhradí elfové slaví
vyšli jen v papučích do šedé trávy
společně vyvenčit ďáblíky, kočky
a přitom rokují, tvoříce hloučky

---

Tajný deník: 1072

---

Jorchen Kierke

Od okamžiku, kdy jsem doslova vpadl do dění v Nurnské družině, se začaly události a nové informace chrlit na mou hlavu tak chaoticky, nesystematicky a bouřlivě, že jsem brzy propadl pocitu neuvěřitelného zmatku. Nejenže informace a události nedovedu třídit, ale ani udržet a spojovat nitky jednotlivých vazeb tak, aby do sebe přesně zapadaly a vytvořily celkový obraz. Jsem natolik zmaten a zmatek se neustále umocňuje, že nejsem schopen koncentrovat se na jednu jedinou věc a jí se věnovat soustavněji. Rozhodl jsem se tedy péodstoupit pokus, a to pokus zapisovat dílčí poznatky a události nahodile a chronologicky, jaksi v momentálním stavu mysli tak, abych jejich vypovídající hodnotu byl schopen s odstupem času a pod jiným úhlem pohledu rekonstruovat a vyhodnotit okleštěnu od všeho nepodstatného a zavádějícího.

Toto je tedy deník Jorchena Kierkeho, ač slovo deník je možná přespříliš nadnesené, o tom, co jeho oči spatřily, uši viděly a rozum vzal na vědomí. Zápisky začínají až po návratu z kardamské výpravy, která byla pro mne první zatěžkávací zkouškou. V této zkoušce bylo třeba obstát. Jediným cílem, který jsem si vytýčil, bylo přežít, být přijat a zapustit alespoň malý kořen. To se mi podařilo.

Pro pořádek v několika větách vypíši alespoň drobné a veskrze zmatené poznatky.

Vše se začalo 13. jarnu roku 1072, který mě zastihl fyzicky i psychicky znaveného. Byl jsem bez peněz a snažil se dosíci města Nurnu, kde jsem tušil příležitosti k obživě. Do té doby jsem nebyl zvyklý putovat světem osaměle, my hraničníci jsme se vždycky drželi alespoň v pětičlenných oddílech a skupinové komunitě jsme byli navyklí podřizovat své niterní soukromí. Osamělost jsem vlastně, alespoň v časech hraničnických, nepoznal, a snad právě proto osamělost mě trýznila více, než nouze.

Nad Nurnem jsem byl svědkem loupeživého přepadení, jak se později ukázalo, poštovního kurýra. Zprvu jsem řádění mordýřské bandy sledoval ze křoví, ale když se v ohbí cesty objevila skupinka dalších pocestných, vyrazil jsem s hlasitým křikem do útoku; pocestní učinili taktéž. Nezakrývám, že jsem si chtěl přijít k nějakým penězům, když ten pošťák byl už stejně mrtvý. Bandu jsme společně pozabíjeli. Bohům žel se odkudsi vyloupl naprosto ožralý trpaslík, založil si ruce v bok a začal na celé kolo řvát, že zabíjet se nem. Mrtvoly jsme zatáhli do lesa a kurýra obrali. Kromě nějakých peněz a nezajímavých listin měl ve zvláštním tubusu ukryt list pro Nurnskou družinu v obci Liscannor. Byli jsme tři - já, člověk Krop a nemluvný trpaslík Throran Ard. Jeho nemluvnost jsem kvitoval s povděkem, protože trpaslíci do vážných záležitostí nemají co mluvit.

Kdo však do našich záležitostí mluvil velmi hlasitě, ba co dím, příšerně řval, byl nějaký ožralý trpaslík, který se vyloupl bohové vědí odkud. Naštěstí přijela vojenská hlídka, uřvaného trpaslíka zatkla a obvinla s masové vraždy. Jako masový vrah onen vousatec taky nejspíš po právu skončil na šibenici.

Obsah listu jsme podrobili zkoumání a trochu jsme pozměnili jeho obsah. Byl to můj nápad, a to pouze jako pojistka, kdyby adresáti nechtěli s naší narychlo ustavenou bandou jednat. List totiž sliboval adresátovi odměnu za jistou práci. S dotyčným Křoupákem (tak se odesilatel jmenoval) jsme se spojili azískali příslib 25.000zl. Za dovezení jakési truhly z města Kardam a získali i klíč k úkrytu. Přítel Krop opatřil klíč podobné velikosti. Tento nápad byl naší další pojistkou.

Obavy se potvrdily. Obyvatelé Liscannoru, respektive členové Nurnské družiny, jimž byl list adresován, s námi jednat nechtěli. Liscannor, to byla příšerná kosmopolitní díra, z níž si pamatuji jen tolik, že místní drzí obyvatelé chodili všude v papučích a sláma jim čouhala ze šosů. Jediným rozumným mužem byl jistý pan Konopka, který však záhy ochořel a dalších jednání se ujal drzý venkovan jménem Moskyt, podporovaný ještě drzejším venkovanem jménem Zemikosa.

Nemá smysl tento veskrze zmatený výron myšlenek zbytečně rozvíjet dále. Ve stručnosti - Nurnsá družina měla být pověřena tajným úkolem stran Gwendarronských taných služeb ve věci zjištění situace v okolí města Kardam a zajištění kroků znovunastolení Gwendarronem zamýšlených pořádků. Tato informace však unikla dříve, než byla Nurnská družina pověřena, a zmíněný pan Křoupák využil tohoto povědomí a rozhodl se uspokojit soukromý zájem, tzn. Odeslal zmíněným list s žádostí o dovezení osobního majetku z nebezpečných končin.

Vzhledem k tomu, že naše banda měla klíčové informace, museli nás přijmout mezi sebe a trpět na cestě do Kardamu, ačkoli jsme okamžitě byli zbaveni jakýchkoli místně zvykových práv volit vůdce, získávat podíly z kořisti a mluvit do věcí družinových. To se změnilo až časem.

Dále o výpravě samotné, která ve svém výsledku byla v zásadě úspěšnou, hovořit mnoho nemohu, protože jsem se v dění naprosto ztrácel a šlo mi hlavně o přežití - smrt mi hrozila varovným prstem takřka na každém kroku. Každý den jsem se probouzel a přemýšlel o tom, zda se dožiji ve zdraví večera. Za dobu výpravy, která trvala celé tři měsíce, zemřelo osm družiníků a já jsem se vrátil jako čtvrtý nejstarší člen družiny. Z původní bandy nezbylo nic. Uvedu tedy alespoň seznam mrtvých.

Jako první padl Throran Ard. Tento trpaslík ochutnal rzivou šavli skřetího vlkojezdce. Člověk Krop, můj přítel a poslední z naší původní tlupy, padl zasažen skřetím kamenemo dva dny později. Krvavý jarn byl završen posledního dne, kdy došlo k masakru na skřety a nemrtvými obsazené kardamské radnici. Nejprve byl ubit v bojové vřavě naprosto dezorientovaný hobit Horác Lipový, o něco později pak nemrtví vojáci doslova roztrhali vejpůl těla zajatců - člověka Yaspera a člověka Zabojcy. Další smrt měl na svědomí Zmrzlej, kardamec s clupatým ksichtem, který v osobním souboji zabil hobita Frynna Konopku. Stalo se tak 23.4. Stejného dne na stejném krvavém kopci obr rozšlápl Zuiita, člověka s pochybnou minulostí, přítomností a žádnou budoucností. Poslední daň byla zaplacena 22.5., kdy dva skřeti zabili člověka Kerba. Tato výprava si vyžádala krutou daň, kdy lidská rasa z Nurnské družiny téměř vymizela.

SEN
Spatřil jsem ležeti na táce
kebuli hobita Horáce
kterak je popravčím nesena
jak hlava prasete vařená

BLATHEL VZAL KNIHU…
Blathel vzal knihu a nazul si botky
vrhl se na skřety, vyvolal šotky
a přec je přemohl, i když to zmrvil
skřetové smíchy se válejí v krvi

Léto 1072
Po návratu z kardamské výpravy jsem se ubytoval v hospodě U hrocha, kde mi hostinská Lúniel Čiperová, sedmdesátiletá vetchá stařena, pronajala pokoj č. 3. Nutno dodat, že tato nadmíru lakomá osoba již ve svém požehnaném věku dle mého názoru není schopna se o lokál starat. Ještě štěstí, že jí občas vypomáhá její dcera z prvního manželství, Pamilla Nórienská. Je to sice taková ošklivá stará panna, ale narozdíl od matky se chová k hostům o takříkajíc mateřsky. Na druhou stranu mi ale na obou zmíněných vadí jejich rasový původ. Nad tím ale nejspíš budu musit alespoň pro začátek přivřít obě oči.

V hostinci - jak tady se zaslepenou pýchou místní obyvatelé předraženou špeluňku nazývají - se se s krátícím se létem ubytovali i další osoby. Neobývám tedy začouzené a vlhkostí páchnoucí prostory hroší útulny sám, což je v mé situaci nadmíru potěšující.

V pokoji (což považuji také za nadnesený výraz v porovnání k ceně pronájmu) č. 2 se ubytoval barbar Grendell. V jeho případě bych spíš hovořil o utáboření, což dokládá příšerný nepořádek, který na jeho cimře do hodiny po rozbití ležení zavládl vládou mocnou a evidentně trvalou. Jestli se po okolních cimrách rozlezou štěnice, je úplně zřejmé, kde je jejich líheň.

Naopak přítomnost elfa Worrela v jizbě č. 4 mě nadmíru těší a jeho společnost je mi světlem naděje v této ospalé kosmopolitní díře, která si nevím proč říká obec Liscannor. Rozhovory o jeho elfí domovině, Sovigradu na vzdáleném Álfheimu, naplňují mne radostí. Při naslouchání jeho vyprávění někdy i věřím, že ne všechno na tomto světě je ztraceno. Ještě je za co bojovat.

Podzim 1072
Poprvé jsem zaregistroval ve vesnici přítomnost trpaslíka, kterému říkají Bolbuch. Nemohl jsem doslova uvěřit svým očím! Jedná se o bratru osmdesátiletého kmeta, a ještě ke všemu na svůj věk se jeví být značně čiperným. Lidé tvrdí, že běžně provází družinu na jejích loupeživých výpravách. O tom, že se vousatá individua dožívají tak vysokého věku, jsem nevěděl, či lépe řečeno ani nikdy nepřemýšlel. Tato základní neznalost je zapříčiněna tím, že jsem žádného trpaslíka, který by zesnul přirozenou smrtí, vlastně nikdy nespatřil. V oblastech, kde jsem pobýval v dobách mladických, trpaslíci povětšinou končili svůj bídný život při nucených pracích v dolech nebo na hranici. Dozvěděl jsem se, že zmíněný Bolbuch má za sebou trestaneckou minulost. To mě vůbec nepřekvapilo. Co mě však překvapuje - že v tomto veskrze prohnilém království je soudní moc natolik nedůsledná a liknavá, pročež takováto už od přírody ke kriminálu tíhnoucí stvoření nejsou zavírána na doživotí. Na uvedeného ochlupeného starce si budu musit dát obzvláštní pozor. Z jeho zakalených očí nekouká pro slušného člověka nic dobrého. Pokusím se o jeho minulosti získat nějaké informace.

Ten malý skřetí příložník, Lipi Hopkal, se nestydí za svoji temnou skřetí minulost a je tak neuvěřitelně drzý, že Worrela učí mluvit skřetsky. A Worrel, nic proti němu, ještě tyto lekce oné obludné animální hatmatilky hltá, jako by šlo o nevím co. Kdyby se třeba učil něco kloudného, cokoliv, řeči slavíků třeba, ale tohle, to je na mě moc. Prťavce Hopkala by měli zavřít za zanášení mravního bahna. Vždyť je to stejné, jako kdyby ukazoval bábám na pouti svoje malé, skřetům důvěrně známé, ohanbí.

Byl jsem věru rád, že Worrelova výuka trvala jenom měsíc. Spratek Hopkalů se jednoho dne sebral a odjel do té své Domoviny. Zřejmě sám skřetí fetiš, Demuisův oud, vyslyšel mé úpěnlivé prosby a povolal příložníka svých smralavých vzývatelů zpátky do té kardamské díry neřesti. Okamžitě se mi zlepšila nálada.

Dva měsíce na to byl Hopkal v nezakrytě dobré náladě zpátky. Naštěstí se ale zdržuje v Nurnu. Co tam dělá, nevím, ale prohlašuje, že je na nějakých kursech. Kursech čeho a u koho radši nechci vědět. Hlavně že Worrel už přestal mluvit o výuce skřetštiny.

Vedou se řeči, kterým málo rozumím, vlastně vůbec, ale zaznamenám je. Mohly by se někdy hodit. Nějaký Bořivoj Sirn, údajně bývalý pirát nebo něco na ten způsob, prý stanul čele nově založené Královské zeměpisné společnosti. Tak on Gwendarron ve své slepé rozpínavosti má už patent na výklad kartografie a objevů! Myslím si, že půjde spíš o nějaký dům piklů a skutečný význam bude na hony vzdálený, když to vede osoba s mordýřskou minulostí.

Gwendarron značně posílit svoji námořní flotilu. Tuším v tom něco nekalého. Taky lidi tady ve vsi říkají, že se v Nurnu hodně staví. Nurn tedy bohatne, a to není dobré; místní tržiště jsou zaplavena cizokrajnou veteší.

Králem této země je prý nějaký Linthold. Neznám ho, ale jistě trpí stihomamem. Po zkušenostech z Liscannoru tomu říkám, že dostal Zemikosovu nemoc. V Nurnu na pozemku university dal vzniknout “zvířecímu parku”. Kdo to kdy slyšel, stavět parky pro zvířata! Chtěl bych toho Vrchího Gwendarronce vidět tváří v tvář, ale to se mi zřejmě jen tak nepoštěstí. Zatím si ho můžu jenom představovat. Nedivil bych se, kdyby to byl skřetočlověk. Prostě od všeho něco.

5. sečen 1072
V hospodě U hrocha se objevil nějaký barbar s mečem. Vůbec se nepředstavil, má pořád nějaké pitomé otázky. Vůbec nevím, kde bydlí, ale v hospodě určitě ne. Na noc se vždycky někam vytratí. Vzhledem k tomu, že to nikomu nepřipadá nijak podezřelé, nevrzrušuju se tím - nikdo by mi stejně nevěnoval pozornost. Asi je to tady v kraji normální.

Ještě jeden záznam, pro pořádek. Ta malá Naria Moskytová, vdova po Yasperovi, je těhotná. A manželka Nariina bratra Gerlloda, Lilien Moskytová, tak ta taky. Slyšel jsem, že Moskytové se pořád množí. Nic proti tomu nemám. Množení mi nevadí, vadí mi páření. Paří se skřeti, hobiti atd. Ale tohle mi skutečně nevadí. Někdo ty každoroční skřetí vrhy musí vyvažovat. Rovnováha, alespoň rovnováha musí být zaručena.

10. hodovan 1072
Hopkal je zase tady. A na furt. Ubytoval se U hrocha na pětce a stařeně Nórienské štípe dříví na zimu. Že mlátí sekerou od rozbřesku přímo pod mým oknem, to bych dokázal překousnout. Ale ten cápek si u toho zpívá! Bughrag, bughrag, grleš - co to je, u všech bohů, za pitomý budíček!?

17. hodovan 1072
Tak už je to tady. Gerllodovi a Lilien Moskytovým se narodilo dítě. Bohům žel je to dcera. Ženské neumí bojovat... ale zase na druhou stranu můžou porodit další bojovníky. Pokud teda nezblbnou a nespáří se. Doufám, že Moskyt jí vtluče dobrou výchovu. Zdá se, že v tomhle má celkem jasno. Ve jménu ale zatím jasno nemá.

21. hodovan 1072
Narodil se Yasperův pohrobek. Je to chlap. I když celkem vzato po otci by to mohla být pěkná baba. Uvidíme, třeba ho G.Moskyt srovná.

5. přednovorok 1072
Ten hovězí barbar Grendell si dovolil uspořádat v hospodě oslavu výročí svého vyvržení z lůna své hovězí matky! Všichni se ožrali a řvali dlouho do noci. Chvíli jsem dole pobyl, když to bylo zadarmo, ale potom na cimře jsem vůbec nemohl usnout!

Worrel si přivedl z lesa nějaké zafačované individuum. Lekl jsem se, že jde zase o nějakého hoboskřeta, ale bylo mi vysvětleno, že je to homunkul a že jej vydává za malomocného. Proti vědě nic nemám. A před Worrelem smekám. Doporučil jsem Worrelovi, aby svého “malomocného” homunkula vybavil rolničkami.

Všiml jsem si, že Zemikosa je poslední dobou hrozně nervozní. A taky hodně pije. Dneska se zlil takovým způsobem, že nemohl chodit a usnul i hlaholu Grendellovy oslavy zvrhuvstání. Ještě když byl schopen mluvit řekl toto: “Chlastám na magický světy a neprobádaný sféry!”. Někdo říkal, že se mu prý podařilo úspěšně spojit s astrálními sférami. Nerozumím tomu mnoho, ale na druhou stranu vím, že co si Zemikosa umane, za tím si poměrně tvrdě jde. Takže pokud se chtěl někam napojit, určitě se napojil.

Od brzkého podzimu padá sníh. Za chvíli tady zapadáme a nikdo nás už nenajde. Ale když to tak kolem sleduju, tak nás asi nikdo ani nehledá.

Gerllod Moskyt se pyšní, že jest kapitán, že dělá na štábu a do nějakých fortifikací. Co je mi asi po tom? Nejspíš nic.

Jo, tak ta stará panna, Pamilla Nórienská, sice stará je, ale panna určitě ne. A Zemikosa se spojuje nejen se sférami, to je jistá věc. Jasně jsem ho viděl, jak se kolem ní točí a jak mizej kdesi ve sklepě. Jenom mi nejde na rozum, že jsem slyšel, že běhá za Nariou Moskytovou. Kdo to vlastně říkal? Už nevím. Zatím si to nechám pro sebe - ještě se v těch vztazích tady nevyznám. Nerad bych někomu šlápl na kuří oko.

Slyšel jsem, jak si ženské povídají o Zemikosovi a Nórienské. Takže už se to ví. Taky jsem slyšel, že Zemikosa je prý chlap. To chlap bylo evidentně s velkým Ch. Co to je vůbec zač, ten Zemikosa? To tady snad obletuje celou vesnici?

---

Tajný deník: 1073

---

Jorchen Kierke

1. ponovorok 1073
V téhle vesnici se příchod nového roku oslavuje nezřízeným pitím a ohňostrojem. Ohně létaly naštěstí od hospody směrem za potok. Sice tam stojí také nějaké domy, ale nic nechytlo.

Zase jsem slyšel Hopkala s Worrelem mluvit skřetsky. Budu si muset Hopkala vzít stranou a trochu mu domluvit. Nevím co má v plánu, ale nic dobrého z hobita vzejít nemůže.

Moskyt veřejně vyhlásil, že v obecní kase je 24.642 zlatých. Koho to vlastně zajímá?

Velmi zajímavá věc. V třeskutých mrazech se vesnice srotila kolem podivného stromu, co roste blízko hospody, a provedla “sklizeň janternu”. Tato zimní sklizeň sestává se z toho, že nějaký pošuk přinese štafle, utrhne šest na kost přemrzlých a vysušených snad kdysi hrušek a za bujarého pokřiku přihlížejících těchto šest shnilotin vydraží za neuvěřitelné peníze. Potom není divu, že je v obecní pokladnici tolik peněz. Dražba janterníků, jak tady říkají, to byl pro mě opravdu už trochu silný mehaj, a rozbolela mě hlava natolik, že jsem se odebral na cimru, abych se s nikým nemusel bavit.

Starosta Moskyt mě uvedl do funkce rybníkáře a dal mi 1.000 zl. O uvolněnou funkci jsem se začal zajímat okamžitě po zjištění, že se o ni nikdo nezajímá. Za tu krátkou dobu, co žiji v téhle “vesnici”, jsem zjistil, že kdo má jakoukoli funkci, má větší prostor pro to býti vážen a hlavně z titulu této funkce hovořiti, i když není tázán. Jelikož mrzne a rybník je zamrzlý, není třeba se o něj vůbec starat a ty peníze vůbec nejsou k zahození. Musím zjistit, o jaké další funkce je možno se v této komunitě ucházet. Až rybník rozmrzne, bude možná třeba se poohlédnout po něčem jiném.

Dešten 1073
Konečně začal odtávat sníh. Jsem neskonale šťastný. Ospalá díra rozmrzá. Bohům žel, brzy rozmrzne i rybník. Co pod jeho tlustým ledem naleznu, vědí bohové.

2. traven 1073
Někdo přišel s tím, že v nurnském přístavu bude slavnostně spouštěna na vodu nějaká loď. Jmenuje se “Vládce moří” a jedná se nezakrytě o vojenskou akci. Nikdo mi nenamluví, že Gwendarron neplánuje žádné vojenské akce. Gerllod Moskyt někde sehnal zvláštní umístěnky na tribunu a nevím proč, ale všichni se tam začali hrnout. Tak jsem se hrnul taky. Oslava to byla velkolepá, jen co je pravda; radostný prožitek mi zkalila pouze skutečnost, že se mě tam nějaký výrostek pokusil okrást a ještě se mu podařilo utéct. Náladu mi trochu spravila skutečnost, že barbara Grendella okradli úspěšně, z čehož byl notně zkormoucený.

Po cestě domů jsme kráčeli po ubohém zahnívajícím nábřeží přístavu a tam kolem otevřené rakve s jakýmsi vystaveným kmetem stál hlouček nuzáků a nějaký chlap dražil jeho majetek. Celá ta situace mi přišla krajně nechutnou. Do dražby jsme se zapojili. Aby se neřeklo, koupil jsem pár cetek a nějakých bezvýznamných písemností. Abych ukázal, jak jsem dobrý rybníkář, zakoupil jsem lodici, samozřejmě z peněz věnovaných starostou, a tuto lodici nechal převézt do Liscannoru. Podstatné ale je, že Lipi Hopkal zakoupil nevzhlednou rybářskou chatrč. Myslím si, že už není důvod, aby nadále žil v podnájmu hostince U hrocha a kazil ovzduší svou malou ošklivou přítomností. Pokud se neodstěhuje o své vůli, pokusím se mu to důrazně navrhnout.

Ano, málem bych zapomněl - ve zmíněné dražbě jsem koupil psa a šest štěňat. Postavím jim u rybníka ohrádku. Chtěl bych je cvičit na lov hobitů, bude-li to možné. Za tím účelem si musím zaopatřit nějakou vhodnou figurínu. Obleču ji do šatů Lipiho Hopkala. Šaty musí být nasáklé ryzí hobitinou, aby pes jasně pochopil, čeho se po něm žádá. A snad, jednou, se plemeno “Kierkeho ohař” stane mezi hraničníky uznávaným pojmem.

3. traven 1073
Psa i štěňata jsem nechal za úplatu u Pamilly Nórienské. Je ošklivá, ale ke zvířatům má nesporně kladný vztah. Nejsem schopen se o tolik hospodářských zvířat najednou starat a asi by mě brzy vyhodili z hospody. Pamilla si nechala dobře zaplatit a ještě požadovala jedno štěně návdavkem. Už mám tedy štěňat jenom pět a jsem o sedmdesát zlatek chudší.

4. traven 1073
Kolem poledního jsem měl podivnou návštěvu. Slepá dívka zuboženého zjevu, černých vlasů a tmavší pleti si mě vyhledala v hostinci U hrocha. Mohlo jí být tak kolem pětadvaceti let. Její nezvykle modré oči byly skutečně nevidomé, o tom není sporu. Řekla, že se jmenuje Šasta a že pes, kterého jsem předevčírem koupil v Nurnu, je její. Pes se jmenuje Sip. Věřil jsem jí a přiznávám, že mi jí bylo líto. Obzvláště poté, co mi za Sipa nabídla svoje tělo, což jsem samozřejmě odmítl. Nic proti ní, ale bohové vědí, komu kdy za co nabídla svoje tělo přede mnou. Z toho, jak snadno a neodbytně své nabídky činí, jsem pojal silné podezření, že bych si z takové odměny mohl odnést přinejmenším goubu nebo černé chropty. Zemikosa, jakmile zjistil, čímže je Šasta ochotna platit takřka za cokoli, okamžitě se kolem ní začal motat. Abych dívku před zvrhlíkem ochránil, nabídl jsem jí svou cimru a zakázal jí výslovně jakékoli důvěrnosti ke komukoli v okruhu dvou mil. Psa jsem jí daroval. Už mám jenom pět štěňat a žádného psa.

Šasta je dobrý zdroj informací, i když zatím se zdá, že nemají žádnou hodnotu. Tedy jenom krátké shrnutí. Šasta bydlea v rybářské čtvrti s jistým Bulwarem, který se o ni staral, ale zemřel. To byl ten chlap, co jsme ho viděli v přístavu ležet v rakvi. Bulwar psal pohádky (to jsou ty texty, co jsem koupil v dražbě tamtéž). Do Gwendarronu přišli před deseti lety ze severu. Tam, v zemi ledu a sněhu, žili v osadě Tarnor. Přišly ale nemoci a hlad, nemohli tam už dále žít. Zaznamenal jsem si poznámku, které teď už nerozumím: statky, dvorce, zpustlé, rozpadlé. Asi tam přišla bída na chudáky, nebo co. Další poznámka: chrám, centrum osady, krátké léto, dlouhá zima. Divné.

Kdysi dávno jistý Haldar, původem Gwendarroňan, založil osadu. Už chápu, proč se vrátili sem, jejich pradomovinou je Gwendarron. Šastě bylo patnáct let, když starší rozhodli opustit zemi ledu. Po cestě mnozí zemřeli nebo se ve vánicích ztratili. Šasta zůstala sama a ve sněhových pláních oslepla od slunce. Bulwar ji zachránil a došli spolu na jih do osady Hoburg, přístaviště u moře, odkud odpluli lodí do Nurnu.

Worrel potvrdil její slova, alespoň co se týče některých údajů. Hoburg je prý obchodní stanice na pevnině nad Álfheimem. Álfheim, jak zní to jméno libozvučně! Hoburg leží v nějaké Ruleho zátoce a je tam prý i trestanecká kolonie. Pod čí správu spadá, to ovšem Worrel neví. Na pláních prý žijí nějací ledoví Uliddi, prý domorodí obyvatelé. Čuji v tom zase nějaké hoboskřetí mutanty. V tamním kraji se prý těží olovo a rudé granáty. Na slovo “granát” Zemikosa zareagoval se neuvěřitelným zájmem a od té chvíle všechny nabádá, že bychom se na ně měli zajet podívat. Nechápu proč?

Poznámka mimo příběh. Ten podivný barbar s mečem se konečně představil. Jmenuje se Rhak Thogey. A koho to asi zajímá? Mě tedy ne.

5. traven 1073
Šasta tvrdí, že Gulidi jsou prý ohavní a unášejí děti. A granátů tam prý byly plné pytle - konkrétně v chrámu uprostřed její rodné vsi. To na Zemikosu zapůsobilo jako projímadlo. Od této chvíle nemluví o ničem jiném, než o odplutí na sever a návštěvě chrámu. Nejspíš mu vůbec nedochází, že záležitost je stará deset let a v té době byla Šasta malá holka. A ty zmínky o Gulidech podpořily mou teorii o hoboskřetech.

6. traven 1073
Zemikosa odjel kamsi. Ano, skutečně. Kamsi je Zemikosův výraz, označující velký tajem. Prostě, Zemikosa zmizel. Vrátil se až večer. Vyprávěl o tom, že se zastavil v Zeměpisné společnosti, to je ta, co ji vede ten pirát, ale nic prý nezjistil. Co chtěl zjistit, to nebyl schopen vysvětlit. Myslím si, že je Zemikosa skutečně duševně nemocný.

Před půlnocí Zemikosa sdělil konečně něco, co má jistou hlavu a patu. Zjistil, že kolem roku 800 Haldar odjel na sever, potom se vrátil, dal dohromady skupinu lidí a odplul s nimi zpátky. Adar je jméno té trestanecké kolonie v Ruleho zátoce a patří pod správu Mubarrathu. Roku 923 se vrátila poslední loď. Obchodní spojení zaniklo. Důležitou informací je, že Zeměpisná společnost je ochotná vybavit loď a financovat případnou výpravu do oněch končin, a to v závislosti na tom, co by ona výprava přivezla zpět za informace o momentální situaci, surovinách atd. To je skutečně podivné. Vyprávění slepé holky a zmatené pobíhání Zemikosy po Nurnu způsobí, že nějaký starý pirát nabídne loď a zaplacení výloh za něco velmi nejasného. Myslím, že mě to začíná zajímat. Peníze prý budou pocházet z pokladnice University. Ano, Zemikosa taky přitáhl nějaké mapy. Jsou barevné, ale nic mi neříkají. Na druhý den ráno se máme sejít v hospodě a domluvit se. Teď už je toho na každého až dost.

7. traven 1073
Dnes jsme se měli sejít po ránu U hrocha, ustanovit vůdce a vyrazit do Nurnu. Nestalo se tak. Namísto toho se pod vedením starosty Moskyta a Zemikosy konala výprava do opuštěné chatrče po v Kardamu zemřelém Horáci Lipovém. To byl ten drzý nepřátelský hobit, který si smrt zasloužil a dnes už po něm neštěkne ani pes. Tedy štěkne - pod vedením Zemikosy se rozštěkalo několik dalších, vylomili chatrnou petlici domu č.p.29, vnitřní vybavení domu vyrabovali a v blátě na návsi vydražili. Teto ostudné události jsem se odmítl zúčastnit, jakož i dělení podílu z dražby. Nechci se chovat jako hyena, a i když jsem Lipového usmrkance z duše nenáviděl, na tomto hyenismu jsem se nepodílel.

8. traven 1073
Další pokus o družinový sraz proběhl dnes. Navštívili jsme Zeměpisnou společnost. Pirát Sirn je asi dvousáhový chlap s poměrně suverénním vystupováním. Zemikosa se tituluje jako “Velitel Zemikosa”, což mi značně smrdí. Sirn má síť informátorů, jmenoval nějakého Pulika Hvara. Sirna zajímá, co se stalo s osadníky z Tarnoru a kde leží Tarnor. Při jednání se objevuje další osoba - pan Dastych, jenž jest představitelem University a slibuje nám 10.000 zlatých za průzkum tamních krajů. Nabízí nám loď jménem Karpen i s posádkou. Lodi má velet kapitán Bolen - toho známe z cesty do Kardamu. Družina vesměs souhlasí a vrací se do Liscannoru. Dohadujeme se na tom, že je třeba zvolit vůdce výpravy, aby tento sepsal seznamy věcí, které budeme nárokovat k vybavení výpravy. Kolem Tarnoru to totiž vypadá,že budou problémy se zásobováním a krutými mrazy. Bez udání důvodu zmizel hobit Hopkal. Zemikosa je z toho velmi roztrpčen a já zjišťuji, že se nezakrytě snaží oddálit volbu vůdce. Z toho mi vyplývá jediné a bedlivě Zemikosovo chování sleduji. Dávám si dohromady, že Zemikosa chorobně touží po zvolení za vůdce a vadí mu, že Hopkal zmizel. Chce na něj počkat stůj co stůj, což na mě dělá dojem, že Zemikosa ví, jak bude Hopkal volit. Zemikosa evidentně už obcházel lidi a zajišťoval si hlasy. Po dlouhé hádce jsme se dohodli, že počkáme na Hopkala, ale pokud se nevrátí do následujícího rána do devíti hodin, volba proběhne bez něj.

Ačkoli jsem byl rozhodnut volit Zemikosu za vůdce, ve světle Zemikosova naprosto otřesného chování v posledních dnech jsem se rozhodl, že si můj hlas nezaslouží, ba co více, že je přímo život ohrožující mít tohoto psychopata za vůdce. Svůj hlas jsem se rozhodl dát Grendellovi, protože v té duševní bídě mi připadal nejlogičtěji uvažující. Grendell je barbar a je poměrně silně nábožensky založen.

9. traven 1073
Hopkal nedorazil a byl zvolen vůdce. Do druhého kola postoupili Zemikosa a Grendell. Ve druhém kole získali stejně hlasů, ale Grendell se z volby stáhl. To znamená, že vůdcem je Zemikosa a bohové nás chraňte.

Musím ještě říci jedno - v místním družinickém plátku, Lyškánoře č.59, která právě vyšla, Gerllod Moskyt popisuje nějakou starou příhodu, kdy Zemikosa dělal za peníze starostenského donašeče a informátora. To jeho charakterovou ubohost jenom dokresluje. Že manipuloval volby vůdce, o tom mám další důkazy. Myslím, že ví, že jsem si toho vědom, a snaží se mě neustále něčím utírat. Budu muset být velmi opatrný. Zemikosova pozice je sice vratká, ale je nebezpečný a pro peníze a moc udělá úplně cokoli. Navíc má na své straně zaplaceného Hopkala s Růžičkou, ze kterých vytvořil své hobití nohsledy. Bohové vědí, co v tom bude, ale musím se mít na pozoru.

Pro rozveselení jedna poznámka: trpaslík Bolbuch se prý už vůbec nemyje a nezřízeně chlastá. Aby nám tak dědek nezdechnul ještě na lodi cestou tam.

Zemikosa předložil svůj seznam věcí, které je třeba zajistit na výpravu. Ani mě příliš nepřekvapilo, že papír byl příslovečně úplně prázdný. Nevím, proč si ten nerozhodný lajdák dal práci se sháněním čistého pergamenu, když se jej tak štítil dotknout brkem. Žoviálně prohlásil, že do seznamu doplní naše návrhy. Sice došlo k drobné hádce, ale postupně jsme té neschopné kreatuře své návrhy nadiktovali. Zemikosa se stal družinovým zapisovatelem, a to ještě tak bídným, že jsem mu musel opravit všechny číslovky. Některá slova jsme mu museli hláskovat. K výtkám se postavil tak, že seznam je prý pouze pro kontrolu a ne pro objednání. Pro kontrolu čeho? Dostalo se mi ujištění, že uvidím. Zemikosa nejen že je úplně tupý, ale ještě ke všemu neumí pořádně psát. Kam, u všech bohů, chodil do školy? A chodil do ní vůbec?

Sirn, ten pirát, k naší výpravě přidělil svého vyslance, respektive informátora. Jedná se o pochybného barbara jménem Darkal Dorn. Zemikosa si Sirnova špicla okamžitě oblíbil a silně jej protěžuje. Myslím, že si buduje vůdcovské zázemí, protože mu trochu teče do bot.

Byla nám představena posádka: kapitán Bolen, kormidelník Krach, botsman Kosatka, čtyři námořníci Kazda, Petrák, Berda a Parval, dva vojáci Krupiš a Zářez, a kuchař Kahanec. Kahanec je polohobit, který nesnáší, když se mu jeho hobití příslušnost připomíná.

Následující Zemikosův výrok je tak oduševnělý, že stojí za zmínku:
“Chtěl bych vám něco říct. Zase jsem měl pravdu. Všechno bude”.
Co tím chtěl vlastně sdělit, nevím. Ale všechno určitě bude.

Zemikosa rozhodl o přidělení kajut. Tedy vlastně nerozhodl, protože tak složitého rozhodnutí není schopen. Metali jsme kostky. Jde o to, že jedna kajuta je teplá a s postelemi, a ostatní jsou takové mrazivé podpalubní díry s hamakami. Do výběrové kajuty se dostali kromě Zemikosy ještě stařec Bolbuch a špicl Darkal. Že Zemikosa nepřenechal místo někomu z družiny, je donebevolající drzost, ke které jsem se silně ohradil. Na to mi Darkal přede všemi dal jasně najevo, že jestli se mi něco nelíbí, tak mě krocne. Zemikosa je natolik skvostný vůdce, že se ihned Darkala zastal a nechal hlasovat o jeho členství v družině, aby tak své pochybné rozhodnutí odůvodnil. Mektal něco o tradicích, ale o jakých, to nějak uniklo mému chápání. Hlasování dopadlo patem, a tak Zemikosa použil práva vůdce a rozhodl o družinictví Sirnova donašeče. A opět vedl monolog o jakýchsi tradicích. Zemikosa je zřejmě muž tradic.

Tak se mi zdá, že na této výpravě budeme Zemikosovy vůdcovské schopnosti suplovat neustálým metáním kostek a hlasováním.

Dohodli jsme se, že nakoupíme obchodní tovar, který na severu se ziskem prodáme. Pro tuto myšlenku horuje obzvláště Lipi Hopkal, a tak v rámci lepších vztahů jsem jej podpořil.

10. traven 1073
Kšeftař Hopkal odjel na nákup tovaru. Nutno jej vyzdvihnout za to, že oproti vůdcově neschopnosti vést poznámky jakéhokoli druhu, tento hobit vzal úkol za svůj a pečlivě se na něj připravil. Zjistil nformace o vhodných komoditách, vybral peníze, zjistil od kapitána Bolena povolenou hmotnost nákladu a vypracoval přesný seznam. V Nurnu nakoupil kořalku, spoustu látek, čepice a podobně. Myslím si, že to bude dobrý obchod.

14. traven 1073
Zemikosa odjel do přístavu zkontrolovat přípravy na odplutí a nakládku lodi vybavením na výpravu. Pracně sepsaný seznam si odmítl vzít, protože je prý k ničemu. Zřejmě tedy neumí ani číst. Na cestu namísto seznamu vzal s sebou hobita Růžičku, že prý víc hlav víc ví. Už se ničemu nedivím.

15. traven 1073
Sirn uspořádal oslavu před vyplutím. Za účasti celé posádky a několika špinavých kurev z přístavu jsme se strašlivě ožrali. Zemikosa sbalil dvě štětky a zmizel. Když si vzpomenu, že ještě před pár hodinami se loučil polibkem s mladou Nórienskou a roztouženě si hladil chránič ohanbí, je mi upřímně trochu mdlo. Možná i proto jsem se tak ožral. Moc si toho nepamatuju, jen tolik, že kormidelník Krach příšerně vrzal na dřevěné skřipky nějaké námořnické písně.

16. traven 1073
Probudil jsem se s kocovinou na úplně cizí lodi. Štěstěna stála při mně - vyhodili mě ještě před vyplutím. Při tom mě častovali nevybíravými urážkami - asi proto, že jsem pozvracel palubu.

Tohoto památného dne jsme konečně vypluli. Bylo mi dost špatně, takže skutečnost, že během cesty budeme povinování bežnou prací jako řadoví členové posádky, jsem vzal pouze na vědomí a nijak jsem ji nekomentoval.

Držíme hlídky ve strážním koši po třech hodinách. Problém je v tom, že kromě Zemikosy není nikdo, kdo by se odvážil nahoru vylézt. Mně se to sice podařilo, ale nemohl jsem slézt. Zemikosa, aby si dodal kuráže, pije nějaké alchymistické dryjáky. Jeden mi nabídl. Chutnal jako odvar z ponožek, ale díky němu se mi podařilo dostat dolů. Potom jsem problil celou noc. Hlídky ve strážním koši od této chvíle zajišťuje pouze Worrelův homunkul. Nepotřebuje jíst ani spát a výšek se taky nebojí. Zřejmě vůbec nechápe, co je to strach.

Denní režim je následující:

Dopolední strava (devět hodin):
Hustá polévka, sýr; přídavky povoleny, pokud zbyde. Pití - voda, silně ředěné víno, stakan kořalky.

Odpolední strava (pět hodin):
Hrachová kaše, fazole, špek, ryby.

Kahanec někdy mimo režim peče placky s marmeládou.

Práce:
Hlídky ve strážním koši, drhnutí paluby.

Další související poznámky:
Alkohol vydává botsman.
V podstatě plujeme a chlastáme. Rhak Thogey za mě drhne palubu, když mu přenechám svůj ranní stakan. V zásadě se vyhýbám manuální práci.


20. traven 1073
Značně se zhoršilo počasí. Čas trávíme tím, že pijeme. Bolbuch našel způsob, jak krást kořalku z botsmanových zásob. Já a Worrel mu kryjeme záda. Jsme takřka neustále ožralí.

23. traven 1073
Je zima a zuří bouře. Je mi tak hrozně zle, že ležím v hamace a jsem rád, že vůbec dýchám.

6. předradostiny 1073
Botsman přišel na to, že mu mizí chlast a měl vážný soukromý rozhovor se Zemikosou. Zemikosa krádeže zatrhl a přidělil nám sud z družinových zásob. Možná, že ten chlapík jde do sebe. Spíš si ale myslím, že mu pomalu dochází, kamže to vlastně plujeme a toto poznání ho tíží jako balvan. Od počátku jsem se nemohl zbavit dojmu, že výpravu pojal jako výlet po malebném nurnském okolí.

16. předradostiny 1073
V noci jsme byli přepadeni! Patero nízkých, avšak velmi rychlých lodic nacpaných po zuby ozbrojenými piráty se vynořilo z mlhy a okamžitě zaútočilo. Na lodi nastal okamžitě neřízený chaos. Letmo jsem si všiml, že jedna z lodic byla obsazena samými skřety. Podle hlasitého hulákání jsem zaregistroval skupinu opravdu velmi hnusých krollů. Jako by se všechny podřadné podrasy semkly a spolu s nějakými lidskými renegáty se rozhodly smést naše poklidné v zásadě obchodní plavidlo z hladiny moře.

V tomto okamžiku bych chtěl upozornit na nezvyklou rozhodnost Zoltara Zemikosy, která mě vskutku příjemně překvapila, a bohové vědí, že právě Zemikosovu vedení družiny ve vypjaté chvíli patří naprosto zásadní podíl na fatálním neúspěchu pirtského ataku. Za toto jsem posléze Zemikosovi skutečně upřímně poděkoval.

Tedy - na lodi zavládl chaos a piráti zahákovali naši loď. Kapitán Bolen vřeštěl, ať se všichni shromáždí na přídi a zatím zalézal do nejzazšíh roh na zádi jako nějaký skunk. Z toho vyplynulo zmatené pobíhání posádky sem a tam. Podobně jsem začali činit i my. Zemikosa, možná vědom si nebezpečí, zavelel, aby se družina semkla na zádi a soustředila palbu na levobok. Učinili jsme tak. Střelci semknutě stříleli a kdo z nepřátel přelezl až na palubu, byl ubíjen válečníky a každým, kdo měl cokoli po ruce. Následně jsme zahájili soustředěný útok na pravobok. Na palubě začalo hořet, ale požár byl spíše lokálního rázu. Lipi Hopkal zamořil střed paluby otravným plynem, což zapříčinilo rozpad skupiny útočníků, kteří již tou dobou ovládli spodní palubu u hajzlíků. Jediný, kdo se z našich přiotrávil, byl poměrně zpitomnělý a v situaci se neorientující Rhak Thogey. Po dobytí střední části paluby jsme se už jako lavina přelili na příď a dobili zbytky nepřátel, srocující se kolem našeho šípometu. Bylo dobojováno, poslední uprchlíci seskočili do jedné z lodic a snažili se odplout do bezpečí.

V tuto chvíli Zemikosovi trochu ruplo v kouli, rozeběhl se a tak jak byl přeskočil žbrlení. Zřejmě se snažil doskočit do odplouvajícího člunu a dobít ty poslední chudáky, ale šplouchl s sebou do rozbouřených vln a nad jeho prolysalou lebkou se uzavřela hladina.

No, není třeba to příliš natahovat. Občas se vynořil z vln, plival vodu a vzdaloval se. Všichni bohové museli držet nad tím člověkem ochrannou ruku, že byl po několika pokusech zachytl hozené lano. Skoro utopeného a na kost promrzlého jsme jej vytáhli na palubu.

I přes ten nepříliš šťastný závěr - toto byl Zemikosův den.

Z naší posádky zemřel jediný - nějaký námořník, myslím že voják, jeho jméno jsem zapomněl. Byl pohřben v moři. Z jazyků jsme vymlátili pouze to, že je vedlo nějaký Kalich Broust (údajně elf, což mě velmi udivilo), a všichni prý byli najmutí žoldáci původem z Lybbsteru. Lybbster je nedaleký ostrov a jazykové byli pohřbeni, tentokráte bez proslovů, do moře. Zemikosa je popravil rybářskými háky.

17. předradostiny 1073
Vyčasilo se. Hopkal, žijící ještě stále ve válečné euforii, odmítl vařit. Nabídl jsem se tedy kapitánovi a ten mě okamžitě přijal. Hopkal ostrouhal a šel bydlet do mrazivého podpalubí. Já odteďka spím na peci a nic mi nechybí. Kuchař, ten hobit co se necítí být hobit, mě učí vařit, což se mi rozhodně může hodit a jsem za to rád.

18. předradostiny 1073
Bolbuch přestal vylézat na palubu a zdržuje se pouze v podpalubí. Říká, že potřebuje mít pocit, že je na pevnině, jinak prý umře. Možná že umře v podpalubí. Pokud umře, poznáme to až podle zápachu, protože v podpalubí se ostatní zdržují jenom pokud musí, t.j. na spánek, a to Bolbuch není vidět, protože je tma.

23. předradostiny 1073
Álfheim! Álfheim! Přistáli jsme na Álfheimu. Dnes do podpalubí pro změnu zmizel elf Worrel a odmítl jej opustit. Nevím proč, když to zelené pobřeží je tolik, tolik krásné.

Na molu se srotili prostí Álfheimci a začali s námi obchodovat. Dal jsem nějakým dětem pár zlatek a stal jsem se miláčkem davů. Je pravda, že mne to naplnilo obrovským štěstím. Nějaká paní mě vytáhla ven a pozvala k sobě domů. Inu, nechtěl jsem promarnit příležitost poznat zdejší lid, a pozvání přijal. Dav mě následoval a Zemikosa z paluby řval, že jde o vzpouru. Bylo mi to jedno.

Pozvali mě do velkého domu, kde mě hostili. Věnoval jsem nějaké peníze na vybudování školy pro zdejší drobotinu. Jsem zde velmi oblíben. Možná se jednou vrátím a usadím se tu nadobro. Lidé jsou tu takoví čistí a upřímní.

Dostal jsem dary: srnce, koš vajec, osm kachen na provaze, tři vydělané liščí kůže a elfské boty s chlupem dovnitř zdobené skvostnými lidovými motivy. Vyzkoušel jsem je. Jsou tak teplé, že jsem své zfušované gwenarronské škrpály okamžitě hodil psům. Dozvěděl jsem se, že nějaký Čikenéz z Davýru je krull, že krull je vládce ostrova, a že jsou všichni šťastní.

Asi po dvou hodinách se rozlétly dveře a do sálu vtrhli Nurnští pod vedením Zemikosy. Pochopil jsem, že Zemikosa uspořádal záchrannou akci, a to akci na záchranu mně. Vysvětlli jsme si, že není koho zachraňovat, alespoň v zemi Svobody ne. Zemikosa mi vyčinil, že jsem jednal proti rozkazu a vydal se všanc nepříteli. Osvědčilo se mi, když jsem jeho námitky nekomentoval a úplně ignoroval. Nedlouho poté se Zemikosa stejně sám jednal proti svému rozkazu a vydal se všanc nepříteli. Zmizel na noc s nějakou elfí štětkou bohové vědí kam.

Zítra ráno, až budeme odplouvat, nebude mi lehko u srdce. Budu muset probat s Worrelem své postřehy z Álfheimu. Pořád se schovává v podpalubí.

4. poradostiny 1073
Z předešlých dní zapisuji jenom stručnou poznámku. Furt žereme, jsou zdvojené hlídky, je čím dál větší zima. Dnes uspořádali Bolbuch s Kosatkou pěstní souboj. K tomu je nutno říci, že ten parchant Kosatka pořád někoho provokuje, a nepřekvapilo mě, že si vybral za oběť právě tohoto senilního starce. Bolbuch pochopitelně dostal přes držku, co jiného se dalo čekat. Zemikosovi vůbec nevadí, že jsou jeho lidem rozbíjeny držky. I já si zřetelně uvědomuji, že držka NAŠEHO trpaslíka je víc než držka CIZÍHO obejdy. Tak proč si to neuvědomí vůdce a bere ty nesmyslné rvačky jako nějakou komedii na divadle?

6. poradostiny 1073
Ještě stručnější poznámka. Mám blbou náladu. Nejsem sám. Všude dokola je moře. Hodně lidí bleje.

23. poradostiny 1073
Trhá se mlha. Jak krásně mým uším dnes znělo hobitovo zoufalé skřehotání z přídě: “Země! Země!!!”. Vyhrnuli jsme se k šípometu. V mlze se zřetelně rýsoval nazelenalý skalnatý masiv. Řev ptáků v mrazivém větru rval uši jako božská melodie. Přiblížili jsme se k pevnině. Ostré skály, táhnoucí se do výšky, byly bělavé páchnoucím trusem ptáků.

Zmatená, leč výstižná poznámka na předloktí: Rulleho zátoka - bahno, skály, kameny, bytelné boudy.

Worrel tvrdí, že Hoburgu vládne nějaký Foldisah, místní zástupce Mubarrathské říše. Mubarrathská vojenská posádka se střídá, žádný voják tu není nastálo. Pokud tu nejsou nastálo, myslím si, že tu jsou za trest. Odkud Worrel informace má, vědí bohové, ale věřím mu. Zvláště když je na něm vidět, že má strach. Okolnímu kraji vládne nějaký Karach Bič. To jméno zní skutečně drsně.

Vylodili jsme se a Lipi s Worrelem si vzali na starost prodej obchodního tovaru. S prodejem nebyla obzvláštní potíž, jenom některé luxusnější zboží jsme vezli zhola zbytečně. Můj čistý zisk z obchodu činí 1.450 zl., což mě skutečně velmi potěšilo.

Otázkou je, co z toho čistého zisku zbude v době, kdy se vydáme na zpráteční cestu. Ten Foldisah musí být pěkný gauner. Je to vydřiduch - nechává své lidi vybírat poplatky za všechno možné. Kupříkladu jsme byli nuceni zaplatit poplatek z obchodu, poplatek z vlastnictví střelné zbraně, poplatek za každého lovce. Dle místní vyhlášky je lovec každý, kdo vlastní střelnou zbraň. To znamená, že vlastnictví každé byť nefunkční kušičky je vlastně zpoplatněno dvakrát. Myslím si, že pánu Foldisahovi by měl někdo zakroutit krkem. Zemikosa všechny poplatky zaplatil z družinového.

Večer jsme se ubytovali v hostinci a Zemikosa na noc zmizel do bordelu.

24. poradostiny 1073
Bouřlivé ráno v Hoburgu bylo ve znamení tahanice o to, zdá má vůbec smysl plavit se dále na sever. Předpokládáme, že počasí bude stále nepřívětivější a moře bude plné nebezpečných plovoucích ker. Jsme v oblasti, kde slunce už vůbec nezapadá - o půlnoci se dotýká rozbouřené hladiny a přes mlžný opar vydává bizarní narudlou záři. Také jsme se pohádali nad mapami. Worrel se neustále snaží najít nějaký styčný bod podobnosti mezi oběma plátny, která od sebe dělí značná řádka let, a tento bod se snaží posunout co nejvíce k jihu. Jestli jsem o něm dříve hovořil ve spojení se slovem strach, teď už vím, že je k smrti vyděšen. Bohům žel tak tomu není u našeho vůdce. Toho zajímají jenom návštěvy bordelů a fantasmagorické sny o hromadě drahých kamenů.

Vzhledem k neustálému Zemikosovu odbíhání a nepřítomnostem Worrel vyzval vůdce, aby určil svého zástupce, který nás povede, když on bude mimo dosah. Zemikosa nejdříve namítal, že žádný zástupce není potřeba, protože všechno zvládne sám, ale nakonec pod tíhou nesouhlasného hučení davu určil jako zástupce starce Bolbucha.

Bolbuch se nechal slyšet, že na nějaké vůdcování zvysoka kašle, ačkoli slovo zvysoka u trpaslíka by za klidnějších okolností budilo úsměv.

Vůdce Zemikosa někde v Hoburgu koupil za 500 zlatých trollí oko. Skutečnou hnusnou zahnívající bulvu olbřímích rozměrů. Proč, nač a od koho nesdělil. Tuto hnusnou věc vybalil na hospodský stůl, nasadil si takové divné brejle a asi hodinu na oko brejlil. Co vybrejlil, není známo - odsedli jsme si.

Navečer jsme vypluli k severu.

28. poradostiny 1073
Předchozí čtyři dny jsme obrovskými oblouky křižovali proti šílenému větru, který v náporech zdvihá z vodní hladiny spršky rychle mrznoucí vody. Na provazech v ráhnoví, na všech nekrytých předmětech na palubě se tvoří námrazy a rampouchy. Jak jsem šťastný, že spím v teple kuchyně. Kdybych teď mrzl někde v podpalubí, bylo by mi ouvej. Dle kormidelníkových výpočtů jsme za poslední dny urazili vzdušnou čarou pouhých dvacet mil. Po palubě se už skoro nikdo nepohybuje, hlídka a kormidelník fasují na směnu hlídkový oblek - je to takový těžký fusak z tlusté hověziny, prošitý uvnitř kožešinou. Je tak ztvrdlý, že se v něm člověk pohybuje jako hovado. Já musím tyto obleky obracet naruby a co nejrychleji sušit u plátů kamen. Tak je suším, a suším je rád. Dostal jsem přímý rozkaz od kapitána, abych kohokoli, kdo zevluje po kuchyni a nemá tam co dělat, okamžitě vyhodil ven. Na to nemám srdce, tak se zatím jeho rozkazu potichu vzpěčuji. Přitom přemýšlím o systému - asi každému povolím čtvrt hodiny na ohřátí. U rasově čistých přihouřím oko. U Worrela obě.

12. sečen 1073
Nálada je hrozná. Stále křižujeme. Je hrozný mráz. Narazili jsme do menší kry, která způsobila v kýlu trhlinu. Skupina dobrovolníků ji provizorně utěsnila. Voda, která natekla dovnitř, zmrzla. Stejně myslím, že půjdeme ke dnu.

26. sečen 1073
Berda usnul na hlídce. Našli jsme ho ráno zmrzlého, ale ještě dýchal. Umrzla mu noha, vůbec ji necítí. Lipi Hopkal mu nohu v kapitánově kajutě omýval vlažnou vodou. Ta noha se mi vůbec nelíbí. Je celá černá.

Všechno na lodi je na kost zmrzlé. Už nechodím ani na záchod. Kadíme na lopatu a necháváme to zmrznout přede dveřmi. Pak se to dá snadno zahodit, metnout co nejdál přes bort. Je nás víc, kdo si myslí, že ztroskotáme. Akorát o tom nemluvíme. Už skoro vůbec o ničem nemluvíme.

Řekl jsem Zemikosovi, že by bylo dobré se na případné ztroskotání připravit, mít sbalené věci pro přežití v mrazu, mít připravenou lodici a malý krytý prostor na její přídi předem nacpat objemnějším vybavením, které se tam vejde. Zároveň jsem požadoval, abychom si domluvili plán, jak bude nalodění probíhat. Myslím si totiž, že bez přípravy na potápějící se lodi vznikne obrovský zmatek a boj o místa na záchranných člunech. Mohlo by se stát, že v takovém zmatku by nám nemusela zbýt žádná loď, že bychom někoho z našich na palubě zapomněli, že by se přetížený člun potopil a podobně. Zároveň jsem požadoval, aby každý dostal z družinového vybavení v podpalubí příděl věcí pro přežití, a věci připravil do pohotovosti tak, aby v případě nouze jen čapnul a vyběhl ke člunu. Dle mého názoru po ztroskotání byť jediný nedostatečně vybavený člověk je adeptem smrti a jeho smrt či pomalé umrzávání se může stát velikým problémem pro družinu a její akceschopnost. Zemikosa mě evidentně nechápe. Sdělil pouze, ať si vezme kdo chce co chce, ale co si kdo může vzít, to nebyl schopen říci, protože vůbec neví, co se v Nurnu na loď naložilo. Asi se budu muset domluvit přímo s kapitánem Bolenem, když je vůdce takový šílenec.

28. sečen 1073
Berdovi začala smrdět noha. Nekrotický zápach není možné necítit. Zemikosa mě požádal, abych ho nějak vyléčil. Vysmál jsem se mu a sdělil, že tady už nepomohou ani bohové. Vůdce má zřejmě utkvělou představu, že bylinky a magie jsou všemocné. Že si stačí uplivnout a shnilotina se změní ve šťavnatou flákotu. Je to vážně blázen.

V poledne námořníci Berdu ožrali erární kořalkou a nohu mu uřízli pilou. Worrel mu, už bezvládnému, vypálil ránu železem. Nemohl jsem se na to dívat. Zemikosa potvrdil, že vypálit ránu je dobrý nápad, protože se do ní nedá sněť a Berda bude moci zase chodit. No nevím, nevím. Vždyť mu, kurva, uřízli shnilou nohu! Já osobně dávám Berdovi den, maximálně dva. A kdyby bylo po mém, tak vůdci bych dal ještě míň.

Hlídky hlásí velké množství plujících ker na hladině. Musím konečně zajít za tím kapitánem. Když už jsem u toho věštění - myslím si, že do dvou, maximálně do tří dnů půjdeme ke dnu.

Vylepšilo se počasí, loď se už tak nehoupe. Zajímavé je, že už nastává noc - asi na dvě hodiny denně. Vůbec tuto přírodní anomálii nechápu. Podle kormidelníka se nacházíme asi 100 mil severně od Hoburgu.

12. světen 1073
Ačkoli jsem mu nedával žádnou naději, Berdovi je už podstatně lépe. Řekl bych, že se viditelně uzdravuje. Už je schopen se sám posadit na pelesti. Loď taky pořád ještě drží pohromadě. Byl bych špatným věštcem a prorokem. Přesto jsem pořád ve střehu.

Kuchař Kahanec říká, že viděl rampouchy, což je prý špatné znamení. Nevím, jak je možné, že si jich všiml až dnes.

Zářez pořád mele hubou a odmítá vykonávat svěřené práce. Ten mladý Petrák se k němu přidal a papouškuje. Možná s nimi buzdou problémy. Oznámil jsem to Bolbuchovi a kapitánovi. Už poměrně nezakrytě odmítám poslušnoust Zemikosovi a jako vůdce uznávám pouze jeho zástupce Bolbucha. Pod Bolbuchovým vedením se při troše štěstí dá přežít, pod Zemikosou ne.

19. světen 1073
Stal se zázrak - Berdovi už je dobře. Tedy za dané situace. Živoucí důkaz o tom, že zde, v zemi ledu se i neuvěřitelné stává skutkem.

26. světen 1073
Plujeme pořád na sever. Jak je to možné. Bolbuch, já, Hopkal a Worrel chceme zpátky. Zatím vedeme diskuse mimo dosah vůdcových uší.

Kormidelník odhadl vzdálenost od Hoburgu na dvě stě mil.

27. světen 1073
Dnešního dne jsme se krutě pohádali. Zemikosa má trable. Nějak se domákl, že vedeme debaty o návratu, a zřejmě proto předestřel svůj aktualizovaný plán. Míní se plavit tak dlouho, dokud to nenajdeme. “To” je Zemikosův výraz pro vysněné drahokamy.

Kapitán, zřejmě také s vědomím informací, které jsem mu předal, chce podpořit morálku mužstva a vyhlásil, že od této chcíle se budou vařit pouze chutná jídla ve zvětšených přídělech. Také zvýšil příděly kořalky. Kapitán mi potvrdil, že Kosatka chystá vzpouru. Bohům žel, Kosatka se nějak dozvěděl, že jsem ho práskl. Večer mi přišel do kuchyně vyhrožovat. Z pozice kapitánem svěřeného úkolu jsem ho vyhodil na mráz. Měl jsem přitom pěkně staženou zadnici.

13. zimosmeť 1073
Došlo k prudké a náhlé změně počasí. Od rána zuří vichřice a všichni jsou zalezlí. Kormidelník se přivázal ke kormidlu a ve jménu posádky trpí. Kapitán do odvolání zrušil všechny hlídky. Celý den mi bylo strašně zle, jenom jsem ležel a zvracel. Kahanec dostal rozkaz uhasit oheň, aby nedošlo k požáru. Takže je zima, tma a loď se kymácí jako skořápka v ledovém vichru.

22. zimosmeť 1073
Námořník Parval upadl a vyrazil si všechny zuby. Pijeme naši nejlepší kořalku a nacházíme se v poměrně rezignovaném rozpoložení.

Navečer se najednou utišil vítr a padla mlha. Přišlo to stejně náhle, jak to začalo.

25. zimosmeť 1073
Kahanec ohlásil kapitánovi, že nás obklopuje ledová skořepina. Kapitán nařídil změnit kurs na západ. Loď sice vydává značně zlověstné skřípavé zvuky, ale razí si cestu zatím obstojně. Ledová skořepina je zatím velmi tenká.

28. zimosmeť 1073
Led jsme obepluli a dostali se na otevřenou vodu. Kapitán Bolen nechal změnit kurs, stočili jsme loď zpět do původního směru. Obeplouváme tedy ledovou krustu.

5. hodovan 1073
Zase jsme vpluli do ledové krusty. Nedá se tomu zabránit. Najednou tam jste a nemůžete s tím nic dělat. Myslím, že brzy budeme doslova v hajzlu. Navíc je mi od rána zase blbě, asi jsem nastydl. Evidentně mám horečku, Zemikosa taky. Hopkalovi je tak špatně, že jenom chroptí.

7. hodovan 1073
Ani po dvou dnech se můj stav nezlepšil. Proležel jsem ten čas v horečkách a zabalený v kůžích. Mám hroznou zimnici.

Odpoledne mi Hopkal, kterému už je dobře, přinesl nějakou marmeládu. Po ní se mi udělalo podstatně lépe, takže jsem večer už mohl normálně chodit. Ta marmeláda je prý janterníkový sirup a evidentně pochází od Zemikosy. A Zemikosa evidentně nebyl moc nadšený z toho, že mu jej sežral nějaký Kierke.

V noci jsme definitivně uvízli a zamrzli v ledu. Všude kolem je strašná mlha, která by se dala krájet nožem. Bolbuch vylezl na ledovou plotnu a šťastně zvolal, abychom se vylodili. Někteří se přidali - myslím že Worrel a ti dva malí - Hopkal a homunkul.

Pak se z mlhy ozval řev, který jsme měli možnost jenom poslouchat. A tam dole, v neproniknutelné bílé tmě zatím vyloděnci bojovali s hladovým medvědem, který před smrtí stačil zakousnout Worrelova homunkula. Bolbuch a ostatní se stáhli zpátky na palubu. Na palubě je bezpečno.

Je noc, respektive slunce už vůbec nevylézá na oblohu, a já jsem přibalil do svého beztížáku ještě stan pro dvě osoby. Víc se mi do pytle už skutečně nevejde.

Musím říct, že nám fakticky velí Bolbuch. Řešíme, kdy vyrazíme po ledu k pobřeží. Zemikosa opustit loď odmítá. Chce tady čekat, třeba i pět měsíců, když bude třeba. Zásob je prý dost i na půl roku. Půl roku v ledu! On se dočista zbláznil.

Krach odhadl, že jsme nějakých pět set až sedm set mil od Hoburgu. To znamená v prdeli.

Bolbuch, já a Rhak jsme se tajně slezli a dohodli se, že se do tří dnů trhneme od posádky, která je značně demoralizovaná, a vyrazíme stůj co stůj po ledové pláni k pobřeží.

10. hodovan 1073
Dostal jsem horečku. Tím se plán na odtrhnutí od těch, co chtějí zůstat, úplně zhroutil. Nabídka janterníkového sirupu už nepřišla, asi vím proč.

18. hodovan 1073
Celý týden jsem se zmítal v horečkách. Nevím, zda je to způsobeno horkostí, nebo je to skutečnost. Oknem z kuchyně pozoruji dva měsíce, ozařující přízračnou krajinu rozvrásněnou ostrými ledovými hroty. Jako v ozvěnách slyším vítězné výkřiky chlapů, vracejících se z lovu tuleňů.

7. přednovorok 1073
Dal jsem se dohromady, alespoň v rámci možností. Zapátral jsem v hraničnické paměti a nalezl jsem způsob, jak bojovat s nemocí. Léčebný postup zabral a již jsem si jej vyzkoušel i na Worrelovi. Jsou věci, na které by hraničník neměl zapomínat. Já jsem zapomněl, což jest trestuhodné.

14. přednovorok 1073
Jsme sužováni sněhovou bouří. Začali jsme s Bolbuchem zase plánovat odchod. Došlo ke strašlivé hádce se Zemikosou, která byla nejhorší, jakou jsem kdy zažil. Jestli to takhle půjde dál, někdo z nás dvou zemře smrtí bídnou a potupnou.

28. přednovorok 1073
Dnes se stala věc, která je smutná, přesto celou situaci, hrozící bitkou, vyřešila. Z letargie nás probudila strašlivá rána, jak led, svírající a neúprosně utahující trup lodi, zvítězil. Loď pukla jako by byla z pergamenu a začala se rychle potápět. Jak jsem v nastalém znmatku děkoval, že jsem stále své věci pro vylodění udržoval v pohotovosti. Začali jsme házet ven vše, co nám přišlo pod ruku, abychom v poslední chvíli, než trosky lodi definitivně zmizely pod ledem, stačili vyskočit. Berda, ten jednonohý chudák, dokonce stihl vytáhnout železná kamínka.

Kromě svých věcí jsem před zkázou uchránil ještě pytel masa, soudek rumu, pitnou vodu, dřevěný trám, pytel hrachu a těžkou kuši. Po té kuši jsem sáhl už jenom ze zoufalství.

29. přednovorok 1073
Rozbili jsme provizorní stanové ležení, abychom mohli v klidu provést soupis materiálu. Věci pro přežití, ačkoli jsem už drahně dní zpátky opakovaně vyzýval vůdce k přidělení povinného vybavení všem družiníkům, mají včetně mě pouze tři lidé. Vůdce neustále tvrdí, že osobně vydal rozkaz. Já tvrdím, že vydal tak akorát starou belu. A toto je výsledek.

Po poledni jme vyrazili východním směrem; zbylé zachráněné věci, které se nevešly do toren, vlečeme ve dvou člunech.

Cesta je velmi namáhavá, do večera jsme ušli tak sotva tři míle. Rozbili jsme tábor, to jest dva velké stany, do každého jedna železná kamínka. Teplo zajišťuje zachráněné dřevo a slunečňáky.

Směr pochodu ve velmi nepřehledném terénu zajišťují kormidelník s kapitánem, za pomoci Worrela.

30. přednovorok 1073
Dnes jsme ušli tak sedm mil. Worrelovi se spustila rýma jako řemen. V noci jsme zapomněli slavit příchod nového roku - to je zlé znamení.

---

Tajný deník: 1074

---

Jorchen Kierke

3. ponovorok 1074
Za poslední tři dny jsme se posunuli o pouhých sedmnáct mil. V noci se kolem tábora motali medvědi a Worrel propotil houně v horečkách.

4. ponovorok 1074
Worrel ráno nemohl ani chodit. Blouznil a byl vlečen v jednom z člunů. Hraničnické léčení nezabírá. Urazili jsme devět mil.

8. ponovorok 1074
Po devatenácti mílích jsme dorazili k pevnině. Nalezli jsme místo, kde bylo možné projít skrze vysoké útesy, a rozbili jsme tábor. Až dojde dřevo, zmrzneme.

Pozdě v noci zemřel Petrák. Ani jsem si nevšiml, že mu něco je. Prostě umřel. Byl a není. Je jasné, že takových bude víc.

Zemikosa udal Bolenovi, že Worrel se vyzná v temných vědách. Proč má zapotřebí říkat cizím lidem takové věci? Co tím vůbec sleduje? Před vůdcem nemá smysl se vůbec o čemkoli bavit. Nebo nanejvýš tak o počasí nebo o teplotě.

9. ponovorok 1074
Při průzkumu pevniny jsme objevili první známku lidské činnosti, to jest malou hromadu kamení, naskládaného na sebe do tvaru mohyly. Dle Worrela, kterému už je, díky bohům, lépe, jde o orientační značku myslících bytostí. Potom ale vyjevil názor, že by mohlo jít o Gulidy, což mi radost z nálezu trochu zkalilo.

Krátce po poledni došlo k další z mnoha hádek. Ústředním motivem dohadů bylo jako obvykle téma, co dělat. Obecně se dá říci, že většina lidí chce vyrazit po pobřeží směrem k Hoburgu, ale je celkem silné povědomí o tom, že takovou dlouhou cestu v nelidských podmínkách by přežil jenom málokdo. Zemikosa naopak zastává názor, že je třeba jít do vnitrozemí a hledat jakousi Juleho ďouru. Juleho ďoura je slovní spojení, které vyčetl z jedné z map, které máme. Vůbec neví, proč a nač bychom tam měli jít, ale jeho zavádějící argumentace je natolik hlasitá, že budí dojem většinového názoru. Pohádali jsme se a vybili svoji agresivitu tím, že jsme rozbili tábor.

10. ponovorok 1074
Začali jsme tahat veškeré zachráněné vybavení a zásoby na kopec. Zemikosa, zásadně se vyhýbající jakékoli manuální práci, odešel na průzkum, ale nic neobjevil. Během vynášení zásob jsem spatřil asi půl míle daleko na severu další mohylu. Nechali jsme churavějící druhy v základním táboře a ozbrojeni vyrazili na další průzkum.

Útesy jsou velmi nebezpečné. Navázali jsme se tedy na lano a pokračovali husím pochodem. Bolbuchovi podklouzly nohy a nebýt jištění, zřítil by se několik desítek sáhů dolů. Je nasnadě, že mohyly označují nějakou cestu, našli jsme jich více.

U jedné z mohyl jsme po třech hodinách pochodu objevili jeskyni. Bližším ohledáním skalní prostory jsme nalezli pět vysušených lidských mrtvol pohřbených v kamenných mohylách a vzkaz v láhvi.

Listiny byly záznamem z Tarnorské kroniky z roku 1061. Zemikosa přečetl dvě věty a nemohl dále. Čtení při svitu pochodně se tedy ujal hobit Hopkal. Jedná se o dobové záznamy o evakuaci několika set obyvatel z nehostinného severu na jih.

Zemikosa přednesl nový vůdcovský návrh, který považuji za tak šílený, že jej budu citovat: “Ulovíme trolly a já zařídím, abysme letěli. Z trollích očí se dá získat síla”. Myslím si, že Zemikosa se snaží docílit toho, aby hlasy vyzývající k odchodu do Hoburgu utichly, a pro to je ochoten vymyslet jakýkoli nesmysl, který by vdechl nespokojencům jakoukoli naději.

Vrátili jsme se zpátky do základního tábora, po cestě se nám znovu vyplatilo, že chodíme navázaní ve větší skupině.

Večer došlo k nové hádce a vůdce nařídil hlasování. Hlasovat nechává na velmi vychytrale položené otázky, aby převážil nespokojené družiníky, nechává zásadně o věcech družiny hlasovat i Bolenovy námořníky. Je rozhodnuto, základní tábor se přesune do objevené jeskyně, která bude vyčištěna od mrtvol a zařízena k několikaměsíčnímu bivakování do doby, než přijde léto. Lipi Hopkal spočetl, že máme zásoby na dvaadvacet dní.

13. ponovorok 1074
Celý včerejší den jsme věnovali přenášení zásob do nového tábořiště v jeskyni, a jeho úpravě. Potom byl vyhlášen odpočinkový den, což bylo obecně kvitováno s povděkem.

Dnes před polednem došlo k podivné a děsivé události. Venku se rozpoutala zuřivá bouře a do jeskyně s hromovým burácením uhodil nějaký blesk, nebo co. Nikdo z nás tak úděsný úkaz dosud nespatřil. Zářící koule prolétla jeskyní a ohlušila nás hromovou ránou. V nastalém zmatku a temnotě každý hledal nějaký úkryt, víc se nedalo činit. Po odeznění tohoto nadmíru podezřelého úkazu ve svitu zažehnuté pochodně jsme zjistili škody - zranění Grendella a Worrela a smrt kuchaře Kahance. Kahance mi je líto - byl to jediný hobit, který se styděl za to, že je hobit. On pochopil a stanul na správné cestě. A dnes zemřel.

Hučelo mi v hlavě a nebyl jsem schopen starat se o zranění ostatních. Worrel požádal, zda by jej někdo nemohl ošetřit. K tomu se nikdo neměl, tak nabídl, že zaplatí tisíc zlatých. Najednou se ozval ten grázl Kosatka, že za ty peníze by mu pomohl lektvary ze svých zásob. Tím se u mě Kosatka úplně odepsal a nebýt kapitána Bolena, který mu nařídit pomoci Worrelovi zadarmo, asi bych mu ve spánku vrazil nůž do žeber. Jestli mě ještě jednou rozčílí, podříznu ho jako jehně. Po smrti Kahance je Bolen posledním a jediným z posádky, který za něco stojí.

Bolbuch tvrdí, že se mu rozbily všechny čtyři slunečňáky. Divné.

14. ponovorok 1074
Dnes jsem byl už schopen vypomoci svou léčivou magií. Postaral jsem se v rámci možností o Worrela, Grendella a malého Hopkala. Na vůdce mi už nezbylo, a kdyby zbylo, tak by stejně nezbylo.

Zemikosa uspořádal loveckou výpravu. Bolen, Zemikosa, Hopkal, Dorn a Růžička odešli do bílé tmy.

Poloprázdnou jeskyni napadl troll. Došlo k těžkému boji, jehož výsledkem bylo odražení nepřítele. Troll utekl. Tak oni tu skutečně žijí! I kdyby nám do léta nedošlo jídlo, pochcípáme na útoky trollů.

Lovecká výprava se v noci vrátila s úlovkem - tři tuleni a dva trollové. Lovci byli zmrzlí a na pokraji sil vyčerpání. Venku zuří orkán. V jeskyni je strašná zima, i když zatím ještě pořád topíme dřevem. Trollové strašně páchnou, proto museli být jejich mrtvoly spolu s mrtvolou Kahance vytaženy ven. Páchne to tu pořád stejně. Jestli to nebude tím, že chodíme kadit do sudu a nikdo se nemá k tomu sud vynášet. Už je dosti plný. Snad proto si trpaslík Bolbuch udělal soukromou latrínu z prázdné truhly.

Zemikosa má novou vizi: připravíme se, opevníme se. Potřebuje prostor. Chce postavit v jeskyni stan, ve kterém bude vařírna lektvarů a v mezidobí lazaret. Budeme čekat, než přijde léto. Osobně musím říci, že tuto vizi nesdílím.

Před půlnocí je stan vztyčen, Zemikosa se utábořil uvnitř a roztopil druhá kamínka. Od této chvíle tedy máme dvojnásobnou spotřebu už tak chatrných zásob dřeva.

15. ponovorok 1074
Ráno nám vůdce oznámil, že je třeba ulovit ještě dva trolly, aby prý mohl odletět blíže nespecifikovaný počet lidí. Zbláznil se ten člověk úplně? Navíc začalo hrabat už i Bolbuchovi. Začal se učit vrzat na skřipky. Hopkal se učí na flétnu zesnulého Kracha. Takže muziku bychom měli. Co dál? Udělat si z někoho vozembouch?

20. ponovorok 1074
Předchozí dny jsme mrzli v jeskyni a nedělali vůbec nic. Zemikosa vypočítal, že blíže nespecifikovaný počet lidí, který by mohl odletět, je jedna. Propadl jsem záchvatu hysterického smíchu. Takže my mu tady postavíme stan, nalovíme trolly, zatopíme v kamínkách, dojíme zbytky zásob... a on si potom odletí! Ten chlápek se snad dočista zbláznil! Jediná pozitivní věc - venku se utišila bouře.

Byla ustavena nová lovecká výprava - Zemikosa, Kosatka, Grendell, já a Hopkal. Navečer jsme vyrazili do mrazivých plání. Po deseti hodinách únavného pochodu, kdy jsme nezahlédli ani severského sviště, jsem objevil stopy medvěda. Bohům žel ale okamžitě poté, co jsme jej vystopovali a on nás zmerčil, ještě z bezpečné vzdálenosti se obrátil na úprk. Vrátili jsme se na pokraji sil bez úlovku. Navíc mám temný dojem, že při zjištěných, respektive nezjištěných stavech zdejší zvěře ještě dlouho nic neulovíme.

26. ponovorok 1074
Další lovecká výprava se vrátila s prázdnou. Kazda si navíc uhnal ošklivou omrzlinu levé ruky. Donutili mě se tím ouchcapkem zabývat a musel jsem mu amputovat jeden prst, který už zachránit nešlo. Toho Kazdu si pamatuju z boje na lodi a bytostně ho nesnáším. Už dávno měl chcípnout, nevím proč se ještě tak drží.

Worrel, nevím zda z nudy, oživil mrtvolu trolla. Je to vskutku mocný kouzelník - troll se hýbe a reaguje na povely, i když vůvbec nemá hlavu. Kapitánu Bolenovi se vůbec elfovy nekromantské praktiky nezamlouvají a dal to Worrelovi dosti hlasitě najevo. Byl umlčen pádnými argumenty družiníků. Také jsem si neodpustil otevřít si na kapitána hubu, aby konečně pochopil, která strana tuto výpravu vede.

Nastražili jsme u člunů venku smradlavou trollí hlavu pomazanou psím sádlem jako návnadu na medvědy. Co jiného lze v naší situaci dělat? Víc nic. Večer jsem dostal horečku.

27. ponovorok 1074
Už je mi lépe, ale jenom díky magii. Nebýt jí, chroptěl bych v mrákotách a blouznění. Musím myslet víc na sebe.

8. chladen 1074
Posledních jedenáct dní zuřila tak silná bouře, že opustit jeskyni bylo nemyslitelné. Proto nebyly podniknuty žádné lovecké výpravy a byli jsme odkázáni jen na produkci Bolbuchových skřipek a Hopkalovy flétny.

Dnes vypukla zase větší hádka ohledně návratu. Malé hádky už vůbec nezaznamenávám, jsou na denním pořádku a lidé je vnímají jako jediné rozptýlení. Zemikosa stále tvrdošíjně trvá na setrvání. Kvůli tenčícím se zásobám potravin nařídil třetinové dávky do odvolání. Začíná jít do tuhého.

Lipi Hopkal, poněvadž vůdce neumí psát, vede seznam potravinových zásob. Už několikrát jsem ho přistihl, jak mezi potraviny počítá i mrtvé trolly. Důrazně jsem mu vysvětlil, že pokud chce evidovat takový hnus jako potravinu, ať si pro tento účel zřídí separátní chlívek s názvem “Seznam Hopkalových zásob” a tyto “potraviny” ať nehlásí. Oponuje mi, že i na trolly jednou dojde. Budiž, možná dojde, ale trollové potravina nejsou. Možná budeme jednou žrát vlastní boty, a taky s nimi zatím nepočítáme. Ten Hopkal mě někdy děsí.

9. chladen 1074
Už jenom ležíme v houních. Venku se vyčasilo, ale každému je to jedno. Konec se blíží.

Worrelův nemrtvý se vymkl kontrole a zaútočil na hlídky. Bolenovi chlapi smradlavou horu masa s velkou chutí utloukli.

V jedenáct hodin hlídka vyslala varování, že před jeskyní někdo je. Sotva jsme se stihli ozbrojit a probudit z letargie, vpadli na nás dva trollové. Začal boj o přežití. Trollů se ukázalo být celkem pět, po prohraném boji se jeden dal na útěk. Okamžitě poté se začala třást země. Zemětřesení bylo velmi silné. Tato podivná bitka sice dnes dopadla pro nás dobře, ale je vidět, jak nám valem ubývá sil. Příští setkání může dopadnout daleko fatálněji.

Kosatka se Zářezem se vydali po stopách trolla, ale pátrání bylo neúspěšné.

Mám podivný pocit ohledně oněch trollů. Nevím jak ostatní, ale v hlavě mi hnízdí mlhavá myšlenka, že ti trollové mají něco společného s magií. Mám takové tušení, že šípy, které jsem na ně cílil, se záhadně míjely účinkem. Také mám dojem, že z jejich strany vyšlehly nějaké blesky. A to zemětřesení se rozpoutalo ihned poté, co se poslední z trollů, mimochodem třímající nějakou podivnou hůl, obrátil na ústup. A vůbec, proč tak smrdí ve zdejších mrazivých podmínkách? Puch, který šíří, je takřka nelidský. Takhle nemůžou smrdět humanoidní bytosti, ani pokud jde o trolly. Ani kardamští skřeti, a to byli obzvláštní dobytci, tak strašně nečpěli. Nabyl jsem přesvědčení, že i ty záhadné blesky, které doslova vymetly jeskyni před pár dny, s trolly nějak úzce souvisí. O Bolbuchových záhadně zničených prstenech nemluvě. Svěřil jsem se Worrelovi. Vědoucně pokýval hlavou, ale nahlas neřekl nic.

To prase Berda objevil naleziště lišejníku a navrhuje přidávat jej do jídla. Byl jsem se na lišejník podívat, ale podle mého se jedná o nějaký druh plísně. Přesto se tato plíseň stane pravidelným doplňkem stravy.

10. chladen 1074
Zase hustě sněží. Zemikosa má nový plán. Ten plán je stručný. Čekat.

Worrel se mně a Bolbuchovi svěřil s tím, že plánuje otrávit Kosatku. Je to dobrý nápad, protože Kosatka je vředem této výpravy a neustále vyvolává konflikty.

Večer se Kosatka pozvracel a pokadil. Jeho náhlou příhodu jsem vyhodnotil jako Worrelův neúspěšný pokus o Kosatkovu likvidaci. Zářezovi je taky zle, ale ten spíš pozřel přílišné množství lišejníku.

13. chladen 1074
Zářezovi je už dnes lépe, ale Kosatka pořád zvrací. Snad to má Worrel pod kontrolou a zmetek brzo zhebne. Jeho dávivé kňourání mně drásá nervy úplně stejnou měrou.

Venku se vyčasilo. Počasí je jako na houpačce. Nikdy se neustálí více než na dva tři dny. A to je klatě málo pro uskutečnění cesty na jih.

Zemikosa svolal novou loveckou výpravu. Odmítl jsem se zúčastnit, za což jsem si vysloužil vůdcovu pohrůžku, že pokud něco přinesou, na mě nezbyde.

Po čtyřech hodinách se výprava vrátila se třemi tuleni. Docela mi sklaplo, ale najíst jsem dostal. Zemikosa má prostě štěstí, kam se jen podívá. Prostě má štěstí v neštěstí. A to mně drásá nervy mnohem víc, než zvracející Kosatka.

19. chladen 1074
Předešlé dny zuřil tak šílený orkán, že jsme je strávili zalezlí v kůžích na dně jeskyně. Worrel zřejmě taky nebyl schopný cokoli činit, protože Kosatka se uzdravil.

Dnes už zase bylo počasí příznivější, takže jsme vyrazili na lov. A to včetně mně, ale vymínil jsem si, že bez Bolenovců.

Abychom měli nějakou jistinu, odvlekli jsme mrtvolu trolla, že jej Worrel oživí, což elf nadšeně učinil. Přiběhl ale Hopkal, hystericky začal vřeštět a nemrtvého zastřelil. Prohlásil, že naše černé praktiky udá Bolenovcům, pročež mu Rhak Thogey rozbil hubu. Od této události se datuje Thogeyova naprosto smrtelná nenávist k Hopkalovic spratkovi. Je to hobit a Thogeye proto podporuju. Je trestuhodné, když si nějaký hobit vyskakuje výš, než je mu dáno rasovým původem. Stát se to jinde a za jiných okolností, zaplane plamenem očistným a mocným a na jeho popravu budou shlížet davy!

Vystopováni tři tuleni, jeden zabit. Na cestě zpátky nás však přepadla vichřice a husté sněžení. Byli jsme nuceni bivakovat. Teplota klesla velmi hluboko. Rozbili jsme stan, Worrel dostal záchvat horečky. V noci poryvy větru potrhaly stan, rozbalili jsme tedy uvnitř můj osobní stan a zalezli do něj jako do spacího vaku.

20. chladen 1074
Do rána jsme oka nezamhouřili, zahřívali se vlastními těly a doutnajícími uhlíky Worrelova nasysleného uhlí. Worrel omdlel a z bezvědomí už se neprobral. I mnou začala cloumat horkost a vnější stan vítr doslova rozpáral na cáry, které vlají ve větru a vydávají odporné pleskavé zvuky.

Už taky blouzním v horečkách, bezvládný Worrel má viditelné omrzliny. Vůbec netušíme, kolik hodin dlíme na tomto hrozném místě.

Ihned, co se bouře poněkud uklidnila, vracíme se překotně zpět, kde tušíme jeskyni, zahazujíce všechny věci, které nám překážejí v chůzi.

Ve čtyři hodiny odpoledne dosaženo ústí jeskyně, okamžitě zalézám do své hromady kůží a vůbec nevnímám, kterak Worrelovi odřezávají zřernalé maso z omrzlé paže. Neslyším ani, jak Worrel řve z mrákot bolestí, tedy že je živý, ani jak Rhak Thogey řve na Hopkala, že je hajzl, tedy že své výhrůžky o udání do puntíku naplnil.

21. chladen 1074
V mrákotách pozoruji zamlklého, ale živého Worrela, s ovázanou paží a jsem šťastný. Máme jídlo už jenom na osmnáct dní a je mi to veskrze jedno.

Thogey, Zářez a Krach ulovili čtyři podvyživené tuleně.

5. jarn 1074
Předchozí dny jsem nepsal deník, ale dnes je mi už zase dobře. Nikdo nezemřel a bylo špatné počasí.

V jeskyni stojí dva stany. Byla uskutečněna úspěšná lovecká výprava.

Dostal jsem přidělenu hlídku s Kosatkou. Ačkoli se s tím parchantem nebavím, on se klidně baví se mnou. Tvrdí, že Hopkal krade jídlo a Worrel křečkuje zásoby. V jednu chvíli přistoupil k Worrelovi a začal se domáhat, aby vysypal baťoh a dokázal, že to není pravda. Dochází k hádce, při které tasí na Zemikosu zbraň.Poslal jsem mu do zad dva údery nenávisti a ještě ho zpražil blesky. To ho uklidnilo, ale bohům žel přežil. Je zvláštní, že nejvitálnější jsou vždycky takové svině.

6. jarn 1074
Že příznivé počasí nevydrží nadlouho, se dalo čekat. Worrel má těžký průjem z přežrání (podezírám opět lišejník) a kupuje od Kosatky lektvar za tisíc zlatých.

8. jarn 1074
Kosatka zorganizoval loveckou výpravu a přibírá na ni Zářeza a Thogeye. Po šesti hodinách se vrátil jenom Kosatka a Thogey. Po chvíli zmatečného vyprávění rekonstruujeme události tak, že se v ledových pláních rozdělili a Zářez se ztratil. Sestavujeme záchrannou výpravu, jinak Zářez nepřežije noc.

Zářez nenalezen, orkán přerušuje záchrannou výpravu.

V tulení polévce byl objeven nehet, a to lidský. Šíří se panika, že jsme uvařili Zářeza. Kontrolujeme si nehty, mně tři chybí (asi mi slezly z omrznutí), ale tvrdím, že nehet nalezený v polévce nemohl být můj. Navíc jsem vůbec nevařil. Vařil Hopkal, ale maso z Kosatkovy výpravy bylo už porcované.

Worrelovi se viklá zub. Někteří tvrdí, že bychom měli jíst více lišejníku. Fuj.

17. jarn 1074
Po několika bouřlivých dnech se vítr konečně utišil. Grendell, který měl hlídku, upozornil, že na východním horizontu je vidět tenká čára světla. Kocháme se před jeskyní pohledem ta tenkou světlou linii, která by mohla znamenat pomalý ale nezadržitelný návrat slunce, a tedy i možné spásy.

Znovu se začalo šuškat o Zářezovi a jeho osudu. Na Kosatku padlo podezření, že zabil Zářeza, naporcoval a vydával za tulení maso, a my jsme ho pak v poklidu sežrali. Podle posledních zjištění se zdá, že poslední, kdo Zářeza viděl živého, byl právě on.

Tentokrát se lovecké výpravy zúčastňuji, ale jsem spíš hnán touhou nalézt někde jakýkoli důkaz o násilné smrti Zářezově a díky němu potom docílit, aby Kosatka jednou provždy zmizel ze světa.

Ulovili jsme šest tuleňů, jeden utekl, po Zářezovi ani stopa. Kosatka ale udal Thogeye, že si při minulé neslavné výpravě ulili ulovené maso a v pytlích zahrabali. Thogey je udáním zaskočen a jeho vyprávění oněch událostí působí značně zmateně a nevěrohodně.

S Kosatkou už není k vydržení. Nejenže je jako trn v zadnici, krade jídlo a leží na něm stín podezření z vraždy, ale před chvílí v jeskyni napadl pěstmi barbara Grendella. Zemikosa vyhrožuje a tasí. Worrel a já kouzlíme, ale to kosatčí prase to zase přežilo. Alespoň jsme dosáhli Kosatkovy exkomunikace a vyhození na mráz. To mu sice zmrazilo úsměv na rtech, ale za dvě hodiny je s prosíkem o odpuštění zpátky a zalézá do rohu. Je s podivem, že to vůdce dokáže tolerovat, zvláště když po krátkém zahřátí u ohně začal být zase drzý. Vážně už mě nenapadá, jak Kosatku rychle a na jistotu zabít.

22. jarn 1074
Lovecká výprava tentokráte nedošla dál, než na dohled od jeskyně. Venku stráží sedm trollů a okamžitě útočí. V nastalém boji padl k zemi elf Worrel a barbar Grendell. Po likvidaci trollů okamžitě křičím, že Worrel nedýchá. V tu chvíli se přiřítil trpaslík Bolbuch a okamžitě vylil do rychle tuhnoucího Worrela krev z trollího srdce. Worrell vychlístl cákance krve, které obarvily okolní sníh, a začal plytce dýchat. Magie! Trpaslická magie! Vůbec neřeším, že v dálce zařvalo nějaké obrovské trollí hovado a dalo se na útěk. Chce se mi křičet, že Bolbuch
je bůh, alespoň malý, trpaslický. Ale nekřičím to, protože bohové nejlíp vědí, co jsou zač, tihleti trpaslíci. Na každý pád jsem se zařekl, že pokud někdy Bolbuch bude lapen a stane před svatým tribunálem, promluvím v jeho prospěch, alespoň krátce. A bohové vědí, že jestli bude jednou hořet na plamenné hranici, otočím se a nebudu se dívat. Z Bolbuchova posledního soudu mít radost nebudu a nikterak na něm nebudu participovat. To nebude zrada, budu vázán vděkem za spasení elfského života. A na to nesmím nikdy zapomenout. Bolbuch pro mě dnes přestal býti trpaslíkem, ale stal se Bolbuchem, fyzicky znetvořeným a nedorostlým, ale přesto člověkem.

23. jarn 1074
Dnes Zemikosa vyvařil trollí oči a Hopkal si z pohledu naň ublinkl. Jinak se nic nestalo.

26. jarn 1074
Došlo nám jídlo. Hlasujeme, jestli žrát trolly nebo Kahance. Zvítězil Kahanec. Kahanec byl hobit. Hobiti se jíst dají.

K tomuto mě donutil Worrel napsat si jeden aktuální výrok:
“Dochází nám jídlo. Dost akutně”. - Hopkal
“Dyť máme Kahance”. - Bolbuch
“Počkej! Kahanec je přece mrtvej!” - Kierke

27. jarn 1074
Hopkal naporcoval Kahance. Hobit řeže hobita. Nezasvěceněji o tom, jak se má vyvrhnout hobit, mluví hobiti Hopkal a Růžička. Venku zuří orkán.

29. jarn 1074
Kahanec došel. Hopkal vaří trolla. Odmítám trolla jíst a začínám se přiživovat z vlastních zásob. Zůstal bych u hobitů, už jsme je vyzkoušeli. Potíž je v tom, že jsou pořád ještě živí.

30. jarn 1074
Worrel navrhl oživit nemrtvé, aby šli ve vánici lovit. Hobit Hopkal šíleně zuří. Dáváme mu najevo, že hobita jsme už jedli.

1. dešten 1074
Ve dvě hodiny ráno se podařilo Worrelovi oživit dva zmrzlé trollí nemrtvé.

2. dešten 1074
Spatřili jsme gulidy! Jsou malí, primitivní, odění v kůžích a kožešinách, páchnou a mluví nesrozumitelnou hrdelní řečí. Stalo se tak během mé noční hlídky, kdy jeden z nich vlezl do naší jeskyně a já jsem ho zúderoval a pronásledoval ven. Venku stáli v uctivé vzdálenosti jeho soukmenovci.

Došly mi magy a také mi došlo, že gulid chce obchodovat. Tak jsem ho tedy nezabil. Vrazil mi do ruky svazek ryb, něco kvákal a ukazoval na můj meč. Letmým pohledem jsem zjistil, že gulidi nemají kovové předměty, ani zbraně, a zřejmě si tedy železo velmi cení, nicméně meč jsem vydat odmítl, jakož i vrátit ryby. Namísto toho jsem tedy spustil povyk a přivolal Zemikosu.

Zemikosa vede obchodní jednání a směňuje další ryby za zbraně. Myslím si, že není příliš moudré vyzbrojit nepřítele, aby nás pak mohl napadnout.

3. dešten 1074
Ráno nás probudil nebývalý ruch před jeskyní. Vyřítili jsme se ven a seznali, že po okolních vyvýšeninách sedí rozesazeno několik desítek gulidů.

Zemikosa zjistil stavy postradatelných zásob železných předmětů a rozjíždí směnný obchod ve velkém. Vypadá to, že budeme mít dostatek jídla, alespoň na nějaký čas. Za halapartnu jsme získali výměnou dokonce mrtvého gulida. Zemikosa říká “jídlo jako jídlo”, a i s takovým tovarem souhlasí. Zdá se, že gulidi se nezdráhají požírat sami sebe. Trochu se mi nelíbilo, že vůdce směnil i trollům zabavenou šamanskou hůl, o níž se předpokládalo, že s její pomnocí trollí šaman vyvolal zemětřas. Obchodování s primitivy bylo úmorné, trvalo tři hodiny.

Kolem jedenácté jdeme na lov - přinášíme tři tuleně.

Zemikosa se připravuje na své měsíce proklamované velké alchymistické kouzlo, a za tím účelem štupuje plachtu. Ráno ji chce oživit, aby létala. Také navrhuje hlasovat o tom, zda vyrazit na jih, nebo vyrazit na sever a potom na jih. Zatím si to máme rozmyslet.

4. dešten 1074
Zemikosa je zavřený v jeskynním stanu a vaří a kouzlí. Náhle se všude setmělo, stav naprosté tmy trval asi dvě hodiny. Potom Zemikosa rozsvítil svíci a pomalým klouzavým pohymem vyletěl na plachtě z jeskyně, kde se vznášel asi sáh nad zemí.

Zemikosa je šťastný a tvrdí, že plachta vydrží létat pět let a unese jeho a beznohého Berdu. Je to hezké vědět, že Zemikosa s Berdou odletí a my tady zmrzneme.

Vůdce uspořádal slibované hlasování, ale aby byl výsledek jasný, zapojil do něho i Bolenovy muže. Jakékoli námitky nám byly k ničemu. Zároveň oznámil, že si bude zapisovat, kdo jak hlasoval, čímž dal najevo, jak bude hlasování svobodné. Zdržel jsem se tedy hlasování. Výsledek i tak musel dopadnout dle Zemikosových představ - vyrazíme na sever. Před tím ale budeme deset dní balit. Tak tomu chce vůdce. Nevím co budeme balit těch deset dní, ale vůdce už řekl.

Zemikosa tvrdí, že Tarnor je dvanáct dní cesty na sever. Odkud to ví, nevím. Sice se snažil namluvit, že se to někde dočetl, ale tomu nevěřím. Každý ví, že Zemikosa neumí číst.

Lovecká výprava dovlekla jednoho tuleně.

12. dešten 1074
Zuřil orkán, ale my jsme zpátky na plných dávkách, takže se nám rychle vracejí síly.

Zemikosa oznámil, že se vracejí ptáci, že slyší jejich řev. Má pravdu, spatřili jsme je mezi ocelovými mraky. Je to neuvěřitelné, ale teplota citelně stoupla. Asi je to tím, že vzduch se oteplil. Sníh začíná mokvat.

Odpoledne jsme vyrazili na lov ptáků. Citelné oteplení přineslo další problémy. Sníh je rozbředlý a máme takřka pořád mokré boty. Nalovili jsme hromadu ptáků - zdá se, že už nebudeme mít nouzi. Navíc Kosatka je nezvykle bodrý a přátelský. Nevím, jestli mu někdo něco řekl nebo udělal, ale rázem je snesitelnější nálada.

Večer však celkem přátelskou atmosféru velmi pokazil Zemikosa. Nevím proč, ale prohlásil doslova, že “kurvím” tuhle výpravu. Náhlý výron svých myšlenkových pochodů korunoval oficiálním oznámením, že Bolenovci získají na sklonku výpravy kořistné podíly, jako členové družiny. Prostě prý mají nárok a tak to bude.

Do noci jsme se hádali a já jsem velmi notně nasraný. Dokola si říkám, že mě ten pablb už ničím nepřekvapí, ale on to vždycky nějak dokáže. Bohové!!! Jestli tohle přežiju, tak se zlískám do bezvědomí.

14. dešten 1074
Včera jsme lovili ptáky a dnes jsme konečně vyrazili na sever. V noci mrzne a ve dne sníh taje. Je to nepříjemné, ale už nejde o život, jako dříve. Zemikosovi se doslova třese očekáváním. Cítí blízkost kořisti, rudých kamenů - svého přeludu, kterému obětoval poslední zbytky toho, co vněm dlelo z lidskosti. Jako zvíře, prahnoucí po mršině.

16. dešten 1074
Za poslední dva dny jsme urazili asi 37 mil, svítilo slunce a člověk, oproštěný od předchozích strastiplných zážitků, by řekl, že zasněžená krajina je čarokrásná. Pro mě je ale pořád stejně zkurvená, jenom s trochu přívětivější tváří.

17. dešten 1074
Tání ukázalo na nebezpečí, se kterým jsme se dosud nesetkali. Pod ledem se tvoří vodou naplněné kapsy a průrvy, které nejsou vidět. Dnes se propadl tlustý Dwany Růžička. Vytáhli jsme jej živého, ale úplně vyčerpaného a skrznaskrz mokrého. Jaké štěstí, že někteří z nás mají náhradní teplé prádlo. Ušli jsme celkem 12 mil. A už zase začalo sněžit.

20. dešten 1074
Počasí je jako na houpačce. Dnes je nádherně, jak dosud ještě nebylo. Ale poslední dny Strašně fičelo a sněžilo, až jsme se museli vázat na lano. Cesta byla velmi nepříjemná a nebezpečná, ale nic, co by stálo za zaznamenání se, bohům dík, nepřihodilo. Ušli jsme za tu dobu něco k padesáti mílím. Zemikosa začíná být nervózní - po Tarnoru stále ani stopy.

21. dešten 1074
Tak Tarnor skutečně existuje! Sešli jsme ze skal do rozlehlého údolí, které, kryto před větrem, je zcela beze sněhu. Zmokvalým údolím porostlým žlutou travou tečou potoky vody. Objevili jsme rozpadlou zříceninu majáku a trosky dalších staveb. Rozmístění ruin odpovídá staré mapě. Že jde o Tarnor, o tom není žádných pochyb! Vzhledem k tomu, že kamenné polozemljanky pochopitelně zubem času přišly o všechny krovy i ostatní dřevěné a případně železné součásti, rozbili jsme tábor v ruinách Jižního dvorce a smutné kamenné zdi shora překryli plachtou. Zatopili jsme v krbu a otevřeli kořalku. Na zítřek je naplánován průzkum oblasti.

22. dešten 1074
Potvrdilo se to, co jsem si myslel. Žádné pytle drahých kamenů neexistují, a pokud kdy existovaly, je tomu již drahně let. Chrám je nejzachovalejší stavbou s funkčním krovem a prohnilou podlahou. To je ale vše. Uvnitř je prázdný a pustý.

Objevili jsme i Juleho ďouru - důl. Je úplně podmáčený, výdřeva je shnilá a ze stěn padají žulové balvany. Hornina je skutečně velmi tvrdá, muselo dát obrovskou námahu tady cokoli těžit. Nalezli jsme skutečně několik kdysi pytlů, v nichž místní odnášeli narubanou skálu. V hornině jsou skutečně jasně patrné červené kamínky, ale je zhola nemožné je s nástroji, které zde máme, jakkoli vydolovat. Hornina je tak těžká, že nemáme prostředků, jak ji kamkoli dopravit. Takže když to shrnu, táhli jsme se na sever a podstoupili veškeré útrapy kvůli táboření mezi ruinami někde na konci světa a se stejně holým zadkem, s kterým jsme sem přišli, zase s plnou slávou odejdeme.

Hlavní stan jsme z pochopitelných důvodů přesunuli do chrámu. Zemikosa nařizuje, vytahat suť a poté provést odhad možností.

Prostý výsledek - z bortícího se dolu vytaháno 6000 mincí žuly, jejíž cenu Bolbuch, zkušený to rozbíječ kamene z dob trestaneckých, odhaduje na 10000 zlatých s tím, že doprava a rozbití tvrdé horniny (s poukazem na spornou uskutečnitelnost) by se vůbec nerentovaly.

Worrel odmítl dále se štěrkem zabývat a šel mlčky lovit ryby.

Zemikosa je značně přepadlý a téměř nekomunikuje. Před spaním zabručel, že dokud neprohledáme všechny ruiny a nepřevrátíme je vzhůru nohama, domů se nejde.

26. dešten 1074
Tři dny úmorného prolézání sutin dle očekávání přineslo předem předpokládaný výsledek. Tedy hromada horniny před chrámem vzrostla o 3000 mincí. To už je docela slušná mohyla - alespoň tu po nás zbyde nějaká památka. Zemikosův oud.

Zemikosa předkládá nový plán - jít na jih, když je to tu k ničemu. Skutečně nečekané. Rozdělujeme si jídlo, ale hromadu ptáků a ryb nejsme schopni unést, tak tu podstatnou část musíme ponechat rozkladu. Obětina pro Zemikosův oud.

Zemikosa nepochopitelně odpoledne navrhuje, abychom šli na lov. Tento nesmysl se pochopitelně setkal s odmítnutím a místo toho je uspořádána bezmezná žranice. Zítra... zítra jdeme domů!!!

27. dešten 1074
Cesta domů - jak zní ta věta líbezně! Bohatá snídaně, letmé rozloučení s chrámem, ruinami, Zemikosovým oudem, hromadou mrtvých zvířat. Thogey a Kosatka táhnou sáně, Dorn tlačí, veselé vtipkování, smích, zase už čvachtající sníh pod nohama. Dvacet mil pochodu. Večer táboření ve stanech a půlhodinové vůdcovo rozdělování, přerozdělování a dorozdělování lidí do úložného pořádku.

29. dešten 1074
Sněží. Za poslední dny máme v nohách 25 mil a postupně stoupáme do hor. Vůdce zjistil, že ve stanu Bolenovců nemají čím topit, Nurnští se však jako jeden muž nechtějí o teplo dělit. Je trochu mrazivá atmosféra, kterou je nucen vůdce řešit tak, že se stěhuje k Bolenovcům a dělí se s nimi o vlastní tepelný zdroj magické podstaty. Pokud by někdo chtěl vědět, co je to tepelný zdroj magické podstaty, je možno toto si nechat odborně vysvětlit, ale já se k takovému vysvětlení necítím být odborně způsobilý.

30. dešten 1074
Slunce a bílé pláně, prostírající se mezi vrcholky hor, poukázaly na další nebezpečí, kterému musíme s obavami čelit. Bolbucha a Kracha pálí oči a mají je zarudlé. Stěžují si svorně, že je to bolest, jako by jim pod víčka někdo nasypal písek. Mnoho s tím neděláme, na noc si přikládají na obličej mokré hadry, což sice mnoho nepomáhá, ale dočasně ulevuje.

1. traven 1074
Potíže s očima mají už i další - Rhak Thogey, Dorn, Zemikosa a další. Já jsem zatím v pořádku. Začíná být nouze o klobouky s širokou střechou. Jsme nějakých 90 mil od Tarnoru, alespoň dle Worrela, který se učil námořní navigaci.

3. traven 1074
Po poledni máme od minulého zápisu v nohách odhadem dalších 25 mil. Od rána Zemikosa, Thogey a Dorn vůbec neotevřou oči, což znamená, že je vedeme na lanech. Tedy Zemikosa poletuje na plachtě. Jenomže jeho bídnýma rukama nedbale sešitá plachta se protrhla a všechno se vysypalo na zem, včetně zrakově paralyzovaného vůdce. Rozbíjíme tedy tábor a do večera zašívám plachtu plachtovým stehem. Také se staráme o raněné.

4. traven 1074
Vážná poznámka. V noci jsem měl hlídku s Grendellem. Z temnoty na jihu jsme zaslechli slabé, ale zřetelné víření bubnů. Myslíme si, že jde o gulidy. Navíc dle výpočtů někde tím směrem by měla ležet naše jeskyně - jeskyně, která nám byla po měsíce nuceným domovem. Ráno jsme informovali ostatní.

5. traven 1074
Po šesti mílích jsme dospěli k jeskyni. Byla doslova obsypaná gulidy, kteří nás hned začali otravovat a provokovat. Jejich provokace, jak se později jednoznačně prokázalo, byla vedena jediným cílem - vyvolat ozbrojený konflikt. Toto se podařilo ve chvíli, kdy jeden smrdutý gulid zatahal Bolbucha za vousy a on mu natáhl pěstí. Již od hraničnických dob vím, co znamená pro trpaslíka vous a v jaké jej chová úctě. Nejlepší způsob, jak vyslýchaného trpaslíka přimět k výpovědi bylo pálit, škubat nebo jinak hanobit jeho druhou kštici.

Potom se rozpoutala prudká bitka, která mě velmi překvapila svou silou a ostrostí. Gulidi nejsou žádní primitivní ucaprtaní ouchcapci, ale vyznačují se velkou silou a odolností, které podporují nečistými praktikami magické podstaty. Opět platí, že o této magické podstatě nejsem schopen říci cokoli bližšího, nežli opsat prostými slovy, co jsem viděl. Vzhledem k tomu, že mi visel od počátku šarvátky život doslova na kahánku, viděl jsem toho velmi málo a útržkovitě, protože jsem se zaobíral vždy tím nejbezprostřednějším nebezpečím.

Je s podivem, že jsme gulidy na hlavu porazili, ale morálka mužstva se pohybovala na bodě blízkému bodu chladu vládnoucímu okolní krajině. Zemřel nenáviděný Kazda, rozsekán přesilou tří gulidů a bleskem, který vyletěl znějakého divného ducha. Od okamžiku, kdy se stejný duch vyloupl nenadále přede mnou a posla mě do bezvědomí, si už pochopitelně nic nepamatuji. Poté, co mě druzi vzkřísili, seznal jsem, že máme v držení čtyři gulidky a jejich šamana. Seznal jsem také, že zabit byl i zrádný hobit Hopkal, a to také duchem. Smrt jej potkala na létající Zemikosově plachtě, na níž se snažil najít úkryt, ale našel na ní jenom bídnou smrt.

Utábořili jsme se v NAŠÍ jeskyni, lízajíce si rány a šrámy a opět hledajíce ztracené sebevědomí.

Zemikosa a Thogey sebevědomí nabyli rychle. Za pokřiku ostatních v tmavém koutě znásilnili gulidky, a to dle vlastního vyjádření obzvláště hnusným způsobem. Kosatka si u Zemikosy jednu nárokuje na ráno, až bude při síle.

Potřebujeme nemrtvé, aby táhli sáně. Padá návrh “oživit” Hopkala, ale je to zavrženo z důvodu, že za života cítil bytostný odpor k nemrtvým, a šlo by to tedy znevážení jeho osobnosti.

Zemikosa navrhuje obrat Hopkala a potom jej spolu s Kazdou pohřbít.

Večer byl popraven šaman rukou trpaslíka Bolbucha.

6. traven 1074
Thogey, Zemikosa, Dorn a Kosatka opět znásilňují gulidky, venku prší a je nevlídno, a my ostatní debatujeme o tom, zda gulidky vrhnou spíš gulikosy nebo zemidy. Nevím, ale jistě to budou stvoření nebývale blbá, hnusná a pomstychtivá.

Musel jsem na vzduch, spolu s několika dalšími jsme se šli podívat na čluny. Byly v ubohém stavu, v podstatě ve stavu zkázy. Všechny kovové předměty zmizely, gulidi je vzali. Takže zůstala vlastně hromada hnijících planěk.

Vyrazili jsme na další cestu kolem mohylek. V jeskyni už není radno déle setrvávat, protože gulidi se určitě vrátí. Navíc zřejmě Zemikosa propustil zřejmě březí gulidky na svobodu. Nepídil jsem po tom, je mi to už jedno.

Worrel převzal po mrtvém Hopkalovi evidenci zásob. Do večera jsme ušli deset mil a objevili další dvě mohyly.

8. traven 1074
Jdeme hrozně pomalu, doslova šnečím tempem. Navíc soustavně prší, sníh taje a teče i do stanů. Všechno je mokré, v lepším případě jen vlhké.

11. traven 1074
Už dva dny má Worrel rýmu jako řemen a navíc si dnes vymkl kotním, takže plachtí na plachtě. Klesáme z hor a žerou nás komáři. Měl bych být šťastný - komáři znamenají další oteplování, ale nejsem. Od posledního záznamu jsme ušli bídných padesát mil. Tímhle tempem dojdeme do Hoburku za hodně dlouho a gulidi nás mezitím uštvou.

14. traven 1074
Dnes jsem si vyvrkl kotník pro změnu já. Cesta je skutečně špatná a blátivá, nebo blátivá a ledovatá. Letím na plachtě, ale ruku na srdce, žádný hezký zážitek to není. Jak se plachta všemožně vlní, nejen že mám závrať, ale zvedá se mi žaludek. Do večera jsme se přiblížili zase o padesát mil blíže k Hoburku. Na obzoru se ale zase tyčí nějaké zpropadené horské hřbety. Tím se náš postup jistojistě zase zpomalí.

V noci jsme byli napadeni šesti trolly. Přišlo to náhle. Boj byl těžký, ale nezaznamenali jsme, díky bohům, žádné ztráty. Zemikosa je šťastný, nadloubal si dvanáct očí a uschoval je v malém umolousaném koženém pytlíku.

15. traven 1074
Vstávali jsme až před polednem - potřebovali jsme si odpočinout. Noha mě bolí, ale je to trochu lepší. Přesto budu muset alespoň pro dnešek na plachtě vydržet. Na ohni z trollích kyjů Grendell uvařil polévku.

Asi po čtyřech mílích pochodu objeveny velmi staré lidské kosti a nějaké červené kameny, zřejmě pozůstatky náhrdelníků. Jdeme tedy správným směrem.

Po čtrnácti mílích dosaženo úpatí hor, svahy jsou zasněžené. Z dálky je slyšet hukot rozbouřeného moře. Nasazujeme sněžnice, cesta vypadá nebezpečně. Už zkouším jít po svých, bolí to, ale jde to.

Večer při stavbě tábora vyhrabány zase nějaké lidské kosti. To musel být skutečně děsivý masakr. Kosti jsou, kam se podíváš. Od moře vane ostrý vítr.

16. traven 1074
Stoupáme do ostrého svahu, vichr nás co chvíli sráží k zemi. Potloukl jsem se, ale nebyl jsem sám. Někdy v poryvech větru lezeme doslova po čtyřech. V tomto počasí jsme do večera ulezli slabé tři míle a teď stavíme tábor. Začal jsem používat svůj soukromý stan pro dva. Má totiž jako jediný podlážku. Poskytl jsem útočitě pro Worrela - je totiž slabý na prsa. Ovane ho větříček a hned má záduchu.

V noci byla tak šílená bouře, že jeden stan se roztrhl vejpůl a druhý prostě odletěl. Můj stan stále drží. Krach se snažil dobývat dovnitř, ale vyhodil jsem ho.

Do rána uletěl i druhý stan a ten můj se natrhl.

17. traven 1074
Ranní sčítání škod odhalilo, že jsme přes noc přišli o pětinu zásob.

Po čtyřech mílích plazení v horách objevena malá jeskyně. Dál je prudký sráz a zřejmě není možné pokračovat v cestě tím směrem. Počkáme v jeskyni na lepší počasí.

22. traven 1074
Čekání na lepší počasí se protáhlo na několik dní, venku navíc soustavně chumelí. Uspořádána průzkumná výprava ve složení Bolbuch, Grendell, Růžička, která má za úkol najít cestu přes horský hřeben.

Nedošlo mi, že odchodem podstatné části Nurnských zůstáváme vydáni napospas Bolenově bandě, zvláště když Zemikosovi je zle a spí.

Začal jsem si zašívat natržený stan, což se Krachovi z nejasných mi příčin nelíbí. Zřejmě jde o pomstu za to, že jsme jej onehdy v noci nepustili dovnitř. Poté, co jsem odvětil, že svůj stan si budu zašívat kdy chci a jak chci, mě napadl pěstmi. Jediný, kdo se postavil na moji obranu, byl Worrel. Dopadlo by to ale špatně, kdyby nezasáhl Bolen a Kracha neuklidnil. Byl jsem jenom rád, že se do věci, z dosud mi nepochopitelných příčin, nezamíchal Kosatka. To by mě už pohřbívali pod záhrabem.

Touto událostí jsem přišel o poslední zbytky jakékoli vstřícnosti vůči Bolenovcům. Myslím, že jejich a naše soužití v krátké době nedopadne dobře. A vzhledem k vůdcovu nepochopitelnému stranění jejich namísto naší straně, bohům žel, nejspíš nedopadne dobře pro nás.

25. traven 1074
Až dnes se vrátila průzkumná výprava do ztichlé jeskyně, kde se nikdo s nikým nebaví a vzduch je nabitý nenávistí.

Bolbuch oznamuje, že byla nalezena jeskyně a staré mrtvoly asi den cesty odtud.

Co se týče události s Bolenovou tlupou - Zemikosa mi sděluje, že mám držet hubu, že je vše v naprostém pořádku. Musím říci, že pro mě rozhodně není v pořádku Zemikosovo podivné chápání významu něčěho, čemu se říká vůdce družiny. Tímto pro mě skončil nadobro.

V noci jsem měl hlídku s Grendellem. Okamžik, kdy mě předchozí hlídka vzbudila do stráže, je poslední, který si pamatuji. Teprve poté, co jsem se probral z mrákot a dle bolesti a hučení v hlavě seznal, že mě někdo musel praštit, jsem se začal vracet do reality. Probral jsem do družinické hádky a postupně pochopil, že Bolenova tlupa v noci mě a Grendella omráčili, spoutali, ukradli půlku zásob, rozřezali létací plachtu a uprchli neznámo kam.

Dá se ale říci, že se Bolenovci zachovali ještě poměrně rozumně. Nikoho z nás neokradli a nezabili, ačkoli to udělat mohli.

Na druhou stranu ale Zemikosa svým postojem, za nějž by za jiných okolností a jinde už prděl do hlíny, dokázal jediné - že prostě nechápe vůbec nic z toho, co dělá družinu družinou a co dělá vůdce vůdcem. Udělal během tohoto pitomého putování, protože o výpravě nelze v nejmenším hovořit, jedinou věc, která stála za to. Přede všemi pro svou naprostou neschopnost složil vůdcovství.

Vůdcem se stal Bolbuch, bez hlasování, ale v tomto případě nebylo nutné, protože Bolbuch po celou dobu požívá autority přirozené, a ne vyintrikované spojenectvím s cizími elementy, a tím pádem konečně vůdce budem skutečným vůdcem a družiník skutečným družiníkem. Od této chvíle začíná mít konání družiny smysl. A Zemikosa klesl na úroveň cizího nepřátelského elementu. Opět se mi snažil vysvětlovat cosi ve smyslu, že za jeho pád můžu já, ale to je mi už úplně jedno. Je to lhář a spřadač účelových blábolů a při práci s takovým materiálem je třeba mít se stále na pozoru. Nejlepší obrana proti Zemikosovi je plně jej ignorovat.

26. traven 1074
Je ráno, sněží, ale krásně sněží. Bolbuch je vůdce a dnes zaala opravdová výprava. Říkám jí “Výprava domů”, i přesto, že skutečný domov mám jinde. Přesto, z perspektivy místa, na kterém právě dlím, se i špeluňka U hrocha zdá být domovem.

Večer dosaženo jeskyně, u srázu nalezena Berdova noha. Zřejmě ji zahodili a nějak ho nesou, aby nezdržoval. Prchají, což je známkou spíše obranně než útočně zaměřeného smýšlení renegátů.

27. traven 1074
Druhý den Bolbuchova vůdcovství, stále slunečno. I když Zemikosu ignoruju, strašně mě vytáčí. Měl bych zkusit nějaká duševní cvičení, třeba koukat se mu do ksichtu a přitom si představovat netřesk skalní v plném květu. Musím se držet, musím se držet!!! Netřesk! Skalní! V rozpuku! A ten květ mi dneska řekl, že jsem debil. Co tím, u všech fousalíků, sleduje?

Padl soumrak, družina stále na cestě, strmý sráz dolů. Objevena jeskyně, v ní šest mrtvých dětí. Hrůza! Worrel “oživuje” malou holčičku a posílá ji strážit ústí.

28. traven 1074
Holčičku jsme opustili. Zdržovala by nás. Takže teď někde běhá po horách a v hlavě si omílá stále dokola Worrelův poslední příkaz - Zabij cokoli živého.

Po poledni zjištěno, že cesta dál není možná. Vracíme se tedy zpátky do jeskyně. Holčičku jsme naštěstí nepotkali, mohlo by top být nemilé. Worrel oživil jejího snad brášku. Zítra ho potká osud sestry.

29. traven 1074
Motáme se v horách a hledáme cestu ven. Asi bude dlouho trvat, než najdeme bezpečnou cestu. Poslední stan, který zbyl, je ten můj malý. Spíme v něm jako sardinky - já, Worrel a Grendell. Ostatní spí v záhrabech. Dokud nenajdeme cestu ven, nemá cenu psát deník. Tedy pokud se nepřihodí něco, co by stálo za zmínku.

2. předradostiny 1074
Zkusili jsme všechny možné průchody, ale nakonec jsme se museli vrátit do jeskyně, ve které jsme bivakovali před dvěma dny. Stále cestou nacházíme staré lidské kostry. Někteří z těch nebožáků byli i poměrně dobře vyzbrojení, některé zbraně dokonce nesou vyrytá jména v obecné řeči - například Jore. To jméno mi něco říká, ale nemůžu si, u všech bohů, vzpomenout, kde jsem jej slyšel. To snad jenom únava vyvolává bludné pocity.

Den se ustálil na dvanácti hodinách plného světla, což je pro pochod příznivé. O nočním tápání v těžkém a zrádném terénu nemůže být ani řeči. Dnes přestalo sněžit, počasí je však velmi nestálé. Vyrazili jsme přesto na pochod. Cesta je tak nezřetelná, částečně musíme slézat skalní stěny. Musím říci, že slézání útesů na laně mi činí značné problémy; Zemikosa mi navíc dává najevo, že kdyby pustil lano, tak se zabiju. Chová se jako lidská hyena - na jeho úroveň, doufám, nikdy neklesnu.

Poté, co jsem se málem zřítil do propasti, raději Worrel, pokud to jde, družiníky takzvaně hyperprostoruje, což značí, že je člověk hned tu a hned zas jinde a vůbec se neunaví. Při posledním transferu zapomněl přetransferovat toho špicla Darkala Dorna, a musím přiznat, že to udělal schválně. Potom ještě zapomněl na Růžičku, ale to schválně nebylo - Růža se prostě nedostatečně nahlas připomínal.

Obešli jsme masiv a zamířili k jihu. Navečer je zamračeno, ale hlavní je, že nesněží. Našli jsme plac na spaní, na římse stavím stan, jako zarážky nám slouží meče. V noci je strašná zima a křišťálově čistá obloha.

4. předradostiny 1074
Včera bylo celý den nádherné slunečné počasí, ale dnes zase od rána chumelí. Navíc nás cesta strhla zase na sever, takže se Hoburgu spíše vzdalujeme, než naopak, jak by tomu mělo být.

Kolem poledního nalezena jeskyně, nějaké mrtvoly, šperky a písemnosti, dokazující, že gulidi žerou sami sebe. To není žádné překvapení, to už stejně dávnou víme, ale povědomí o gulidím kanibalismu je nám zhola jalové.

Bolbuch se přiznal, že je mu devadesát tři let. Na ten úctyhodný věk je pořád, jak se říká, v kondici.

6. předradostiny 1074
Přepadeni trolly! Mnoho o té události nevím, protože jsem notnou dobu jsem nebyl vůbec s to se vzbudit, a když se tak stalo, okamžitě jsem dostal ránu do hlavy a upadl do bezvědomí. Zaznamenal jsem jenom kusá hodnocení ostatních: “Bolbuch, konečně vůdce! Trolli zabiti! Skvělá spolupráce! Výtečná spolupráce!” A podobně.

11. předradostiny 1074
Dnes sjme byli opět svědky magické bouře - podivného úkazu, který mně, Worrelovi a Grendellovi přivodil stav hlubokého bezvědomí. Po procitnutí jsem seznal, že krvácím z očí, uší a úst. Worrel se z bezvědomí už vůbec neprobral, je na tom beztak několik dní velmi mizerně. Horečka postihla i mnoho dalších, včetně mně, Darkala a Grendella. Alfheimský elf se navíc v bezvědomí pokálel. Myslím si, že mele z posledního.

12. předradostiny 1074
Krutý zážitek, kdy nám bylo dáno přeručkovat po laně asi šedesástisáhovou propast a přes tutéž propast dopravit bezvládné zapáchající tělo elfa Worrela, byl navečer korunován kýženou odměnou - za poslední skalou se cesta nezadržitelně začala svažovat dolů do zelených plání. Postavil jsem stan a do úplného soumraku sledoval ten nádherný výjev.

13. předradostiny 1074
Je mi zle. V noci hlídka spatřila gulidy. Zelené pláně nejsou až tak příjemným místem, jak by se mohlo zdát. Je sice teplo, ale takřka pořád se brodíme mokřady a bažinami. Darkal Dorn v bahně ztratil botu - už jsme ji nenašli. Být od rána do večera durch je velmi otravné.

14. předradostiny 1074
Být promoklý a zablácený, není ještě to nejhorší, co nás potkalo. Dnes ráno tábor navštívilo bratru šedesát gulidů a už jsme se jich nezbavili. Kradou a otravují a táhnou se s námi už dvacet mil. Zdá se mi to, že je jich čím dál víc? Kde se vůbec tady v pustině berou? Líhnou se z bahna?

16. předradostiny 1074
Dnes nás konečně gulidi opustili. Stalo se tak stejně náhle, jako přišli. Na obzoru se zvedají zase nějaké hory. Je krajně podivné, že jsme zatím v pláních nenarazili na jediné zvíře. A zásoby za chvíli úplně dojdou.

19. předradostiny 1074
Do hor jsme se jít báli. Objevili jsme pár ptáků a snažili se dosíci pobřeží. To se podařilo. Vyrazili jsme tedy po břehu moře a byli odměněni početným stádem tuleňů. Doplnili jsme tedy zásoby a pokračovali po pobřeží na jih.

24. předradostiny 1074
Cesta na jih se ukázala jako neprůchodná a museli jsme se vrátit. Jaké překvapení, když na naši zkormoucenou družinu číhali gulidi! Zaútočili z nějaké skály kameny - jeden šutr mě zasáhl citelně do hlavy. Potom se zjevil nějaký duch, známá to již gulidí kejkle, a oslepil mě. Volal jsem v děsu Worrela, ale nic. Družina se rozprchla. Když se mi část zraku vrátila, spatřil jsem ležícího Worrela s vyplazeným jazykem, ale živého. Všichni jsme se sešli pod útesem, kam na nás kqameny gulidů nemohly. Nad námi asi osmdesát sáhů vysoko ješčí desítky gulidů.

Kolem jedenáct Zemikosa začíná hledat nějakou “vyschlou vodu”. Těžko říct, k čemu ji potřebuje a jak vlastně taková vyschlá voda vypadá, ale to už se asi nikdy nedozvím, protože ji nenachází.

Worrel zneviditelňuje Zemikosu, Růžičku a Thogeye. Jak se Růžička pomalu rozplývá, slyším, jak mumlá, že sto gulidů jako neviditelný určitě pobije. Tato hláška mě neděsí dlouho. Těsně před půlnocí jsme přepadeni gulidím oddílem. Osmnáct gulidů a dva duchové bohatě postačili.

1. poradostiny 1074
Gulidi se po posledním boji už neobjevili. Vystoupali jsme tedy do hor, přešli hřeben a sešli do dalších plání. Tam byla objevena mohyla s černým práporem a vzkazem a mapou pro naši výpravu. A dnes ráno se před našimi užaslými zraky zjevil Hoburg v plné kráse.

Hoburg dosažen v deset hodin dopoledne, všichni nás vítají. Bolenovci jsou již na palubě lodi, dorazili šest dní před námi. Kromě Kracha jsou velmi bodří.

K večeru řešíme, zda je zabít veřejně, neveřejně, nebo nechat. Jelikož je tu přítomen i samotný Sirn, rozhodujeme se nechat je na pokoji.

Zemikosa vede jednání se Sirnem a poté požaduje vydání lodní pokladny, prý proto, aby nevypadal jako zloděj. Odmítáme peníze vydat, a to kromě zrádného Zemikosy doslova jako jeden muž. Nakonec Sirn jedná tedy přímo s vůdcem Bolbuchem a je dohodnuto, že věci zůstanou tak, jak jsou, avšak Bolenovci jsou tabu. I tak by bylo těžké dostat se do křížku, když na lodi Sirn zařídil úplně oddělené kajuty i životní prostory.

Worrel, pod tíhou neskonalého štěstí, že severskou výpravu nakonec přežil, přislíbil Sirnovi, že bude na půdě Nurnské zeměpisné společnosti zdarma přednášet o nehostinném severu.

15. sečen 1074
S jediným krátkým mezipřistáním v Brionne jsme dnešního dne přistáli ve starém nurnském přístavu. Oficiální ukončení výpravy je dohodnuto za dva dny v Nurnské zeměpisné. Znavení a šťastní se vracíme do Liscannoru.

17. sečen 1074
Uskutečnila se oslava v Zeměpisné společnosti, prodej tovaru i dražba. Okamžitě poté, co jsem si prodloužil nájemní pobyt v Hospodě U hrocha a zapsal se jako frekventant chodeckých kursů v Cechu, seznal jsem, že jsem úplně na mizině a mohu být rád, že jsem rád. Společnost mi dělají poslední dva psi, dnes už dospělí, a tedy nevycvičitelní, kteří mi z původních pěti zůstali po starostlivé péči Lúniel Čiperové.

Šasta také zmizela - zřejmě nedlouho po našem odjezdu. Nepátral jsem po ní - učinil jsem pro ni víc, než bylo nezbytné.

Důležité je, že jsem přežil. Přežil jsem drsný sever a drsného Zemikosu, a to mě rozhodně posílilo. Myslím, že Gwendarron delší dobu neopustím.

Zima nebyla krutá jenom na severu, ale i tady. Počátkem tohoto roku zemřeli dva lidé spjatí s Liscannorem - 10.1. jistý Jon Tening, manžel Attrien Moskytové, a 20.2. Celebrína, Moskytových služka. Teninga jsem nikdy neviděl, žili s Moskytovou v nějakém divném odděleném svazku, a starou bábu Celebrínu také moc ne, protože už dávno nemohla na nohy a tudíž ani neopouštěla Moskytovic statek. Oba umřeli na horkost - horkosti říkám Worrelova nemoc.

18. sečen 1074
Stal jsem se občanem Liscannoru! Starosta asi ale bere každého, protože hobit Růžička dostal občanství taky. Je to stejně zvláštní - o občanství se ve zdejších krajích musí trochu potupně žádat a starosta potom moudře pokýve hlavou a řekne Tak jo nebo Tak ne. To u nás, v Almemaru, bylo věcí cti být občanem a předák obce sám, jako nejváženější z vážených, solovoval a nabízel. Je to zvláštní, jak stejná věc v různých krajích a komunitách vypadá a chápe se odlišně. No, jsem prostě občanem a lhal bych, že si toho necením. Vzhledem k neutuchajícímu zájmu Z.Z. o mou osobu, očekával jsem větší potíže.

20. hodovan 1074
Zakončil jsem sedmý semestr v Ústavu přírodozpytu při Královské oboře úspěšným složením závěrečné zkoušky.

Přišel první sníh. Sníh mě skutečně děsí, vracejí se mi noční můry. Ve snech vídávám děsuplné zemikosy.

---