Lyškánora 45
* Motta tohoto čísla * Fousalík * Novinky
liscannorské * „ Boj Jésaiel a Achaiach „ * Gorganský převrat * Mohl jsem se stát kýmkoliv *
Dobový dokument *
Předradostiny 1059
Motta tohoto čísla
„...Dobrý den, my jsme ona zlověstná Nurnská družina..."
Krubrok Krouk
„...Mohli bychom vyvolat bordel a zaútočit..."
Kutouš Králík
„...Vyvolej bordel... to je nějaký kouzlo?.."
Beryl Sekera
Fousalík
Po návratu z Trindindolu na základě silných dojmů z tamní lidové slovesnosti jako
dětskou říkačku napsal Klabzej Myšilov
Dejte mně, pantáto, pochodeň
dneska je velikej svátek
navečír hodím ji na
voheň
nechci se koukat jen z vrátek
Pusťte mě aspoň na vokamžik
abych to shlíd
vlastním okem
bude se páliti Fousalík
tak jako každičkým rokem
Když zima
přechází do jara
začne se zelenat tráva
Fousalík nesen je na márách
v městě se
pořádá sláva
Veliká vatra se zapálí
dým svane nehojné časy
a s nimi odejde
Fousalík
shoří mu kůže i vlasy
Tak nás to ve škole učili
tak nám to říkali
Chlié
abychom svátek vždy uctili
že z tradic Trindindol žije
Pusťte mě, pantáto,
večír ven
když jsou ty Plamenné svátky
až bude Fousalík zpopelněn
budu už
najisto zpátky
Novinky liscannorské
I. Druhá půle roku 1056 a nový rok
1) Po návratu z
elfonacionalistického Trindindolu, resp. Kasulu, s sebou Nurnští přinesli smutnou zvěst. Nebuč
Kanimůra, obecní hrobník, položil život ve službách společenstva a nevrátil se. Zanechal po sobě
družku Malinu Březinkovou, bývalou wenarenskou otrokyni, a noru č.p. 35 vyhloubenou v
západní stráni nad rybníčkem. Jelikož dle zvyklostního práva paní Malina nemohla být dědičkou
a jiný dědic nebyl znám, rozhodl jsem se hrobníkův majetek ponechat v její správě, dokud by se
nenašel nový kupec. Při zjišťování stavu majetku vyšla najevo neočekávaná věc. Malina
Březinková byla v pokročilém stadiu těhotenství a nebylo žádných pochyb, že dítě, které nosí, je
Nebučovo. Vzhledem k tomu, že tímto se nečekaně objevil dědic hrobníkova pozemku, rozhodl
jsem se ponechat majetek tak jak je a nabídl jsem paní Malině případnou finanční podporu obce,
bude-li třeba.
25. zimosmeti se v Kanimůrově noře narodil zdravý chlapec, kterému
matka dala jméno Bzučan. Ihned co tato zpráva prolétla Liscannor, přepsal jsem celý rodový
majetek na něj.
2) Pan Kutouš Králík, obecní rybníkář, využil svého práva a
postavil si nový dům na severovýchodním svahu kopečku poblíž rybníka. Tento počin oslavil
bujarou veselicí, plnou jídla a pití, kterou nazval příznačně Od jitra do jitra. Oslava to byla
vskutku velkolepá a přijelo i několik přespolních. Na svém pozemku vyhlášený kuchař založil
vinici, ale vzhledem k nevhodné poloze se dá očekávat, že víno nebude příliš dobré. Zatím se
obecně ujal název Kutoušův kyselák.
3) Ačkoli vinařství se nezdá být
Králíkovou silnou stránkou, o liscannorský rybník se stará výtečně. Nechal jej vypustit a vyčistit
od všech střepů, bahna a řas. Zbavil dno rybníka i trosek Burbbagova škuneru. Po znovunapuštění
plného stavu vody byl pod rybníkářovým vedením osazen rybami.
4) Pro upřímný a
neutuchající zájem pana Moorheda o můj chov prasat, rozhodl jsem se tento obnovit. Koupil jsem
tři vepře a stádečko koz. Myslím si, že chov domácích zvířat je dobrý jak pro potřeby chodu mojí
usedlosti, tak i pro kmotřence Melatara, který se prací kolem hospodářství lecčemu přiučí.
Rozhodně je ale zdravé, mít kolem sebe život.
5) Spáleniště, které hyzdilo obec
na místě bývalého Herbertova pozemku, vadilo spíše těm, kteří bydlí dál a mají výhled zastíněný
o poznání krásnějšími stavbami. Od pana Darlena, s jehož domem smradlavý pruh země přímo
sousedil, jsem neslyšel jediné výtky, ale rozhodl jsem se nechat celé místo srovnat se zemí, zavézt
ornicí a osít travou. Už není třeba mít strach, že si na tomto místě budou hrát děti a obávat se, co
že to vyhrabou.
6) Na základě silného volání starousedlíků byla sklizena úroda
Janternu a proběhla dražba, jejíž výtěžek se rozdělil mezi obecní pokladnu a další osoby dle
starostenského prohlášení v této věci. Je také pravdou, že dražba jako způsob nakládání s plody
sklidila jistou kritiku z řad obyvatel.
7) Vzhledem k tomu, že Beryl Sekera, opilec
vykázaný z obce, ukázal během poslední výpravy mnoho světlých stránek svého charakteru,
rozhodl jsem se předchozí nařízení odvolat. Osobně jsem se s ním sešel a prodiskutoval s ním
pohnutky, které mě k opatření proti jeho osobě vedly. Pan Sekera se rozhodl, že nastoupí v obci
na uvolněné místo hrobníka. Na základě jeho úctyhodných předsevzetí jsem se rozhodl udělit mu
občanství. Beryl Sekera odkoupil od obce dům č.p.33, který kdysi býval ve vlastnictví rodiny
Reblledových.
8) Elf Šírkéz Frangoetia, který se s družinou jako nováček vrátil z
výpravy do Trindindolu, se ubytoval v hostinci U hrocha. Vzhledem k tomu, že jsem se mu cítil
povinován za záchranu života, přistoupil jsem k udělení výjimky ohledně liscannorského
občanství. Mladý elf získal i povolení ke stavbě domu, ale z důvodu neutěšené finanční situace
této výsady zatím nevyužil.
9) Ve vsi se počátkem roku 1057 objevil nový obyvatel,
námezdný kroll Egh. Tento koktavý čahoun se za příležitostné práce pro pana Jeremiáše ubytoval
v hospodě. Nutno dodat, že laciné síly jeho svalnatých paží využívá nejeden liscannořan. Kroll
Egh prý pochází odněkud z Rugornských skal.
10) Dyni Longodon, ovdovělý
alchymista z domu č.p. 36, který vychovává dceru Anju a dívku Dany, původem z wenarenského
otrockého trhu, se rozhodl přistoupit k adopci. Dany tedy nyní užívá rodového příjmení
Longodonová a všech výsad, které z toho v budoucnu mohou pramenit.
11) Ve vsi
se konečně po dlouhé době objevil pan Krubrok Krouk, který z důvodu nepořádků předchozího
starosty obce přišel o pozemek a občanství. Pamětliv způsobů, jakými Darlen Moorhed spravoval
vesnické záležitosti, pozval jsem Krubroka k sobě domů, kde jsme tehdejší události
rekonstruovali. Krubrok Krouk na mne působil dojmem velmi slušného člověka. Přiznal jsem
jeho nárok na pozemek, udělil mu občanství a právo na stavbu domu. Malý hobit nové vlastnictví
vykolíkoval v lese nad Liscannorem, leží na kopci v lese jihovýchodním směrem od vinice pana
Králíka. Se žádnou stavbou se ale tohoto roku nezačalo.
12) Obyvatelé vsi konečně
schválili znak Liscannoru. Konečná varianta, co se týče kontur, zvítězila jednomyslně. V otázce
barevného vypořádání se sice většina také vyslovila pro, ale rozhodl jsem se nechat prostor pro
předložení barevných variant a pro diskusi. Zatím tedy máme z prvního kola obrysový
(nebarevný) znak, kterému vévodí liščí hlava, dívající se z nory, kterou představuje
kruh.
13) Nejtragičtější událostí tohoto období se stala bezpochyby vražda pana
Joachalenta Sallenta v nejlepším pokoji hostince U hrocha 17. 5. 1057. Okamžitě poté, co pan
Egh přinesl zlou zvěst, vyrazila po teplých stopách vraha trestná výprava. V lese severním
směrem od vsi bylo nalezeno a ohledáno tělo mrtvého cizince. Podle úsudku mého a pana
Moorheda byl mrtvý vrahem starého pána a podlehl následkům smrtelného zranění při páchání
mordu. Tělo bylo převezeno do Liscannoru a zahrabáno na bývalém pozemku Herberta
Álfheimského. Jeremiáš Čipera mi předal Sallentovu poslední vůli, která byla přečtena při
pohřebním obřadu. Vyplynuly z ní závažné skutečnosti, které daly podnět k mukurskému
tažení.
II. Podzim roku 1057 a počátek roku 1058
1) Naprostou jednotou hlasů byl v druhém kole hlasování, navazující na to z loňského roku,
schválen znak Liscannoru. Oranžová liščí hlava v rudém kruhu, to vše na tmavě zeleném pozadí.
Vše vychází ze starého názvu údolí, v němž byl Liscannor založen a z nějž jméno obce vychází -
Liškánora, resp. Liščí nora. Zelená barva podkladu symbolizuje ono travnaté údolí. Kruh
schématicky představuje noru, rudá barva kruhu naznačuje družinickou podstatu vsi - barvu krve.
Znak je jinak zcela mírumilovný. Liščí hlava je zjednodušená, hledí z nory ven. Liška je od
pradávna symbolem prohnanosti a lstivosti, což má s Nurnskou družinou, a tudíž i s Liscannorem,
hodně společného.
Peníze, které jsem kdysi slíbil autorovi vítězného návrhu,
pochopitelně sám sobě vyplácet nebudu. Měly sloužit jako motivace těm, kteří by se jinak do této
věci zdráhali zapojit. Pro mne osobně je dostatečnou odměnou skutečnost, že obec má po takové
dlouhé době konečně svůj vlastní znak.
2) Tažení po Mukuru, k němuž nás
zavázala poslední vůle Joachalenta Sallenta, dopadlo úspěšně. Úspěšně proto, že proběhlo podle
Joachalentových představ a věřím, že teď už může jeho duch klidně odpočívat ve stínu stromů
obecního krchůvku. Smutné je, že během této výpravy tragicky zahynul elf Šírkéz, liscannorský
novoobčan.
3) Do vsi, resp. do nájemních pokojů hostince U hrocha, se přihlásili
k dlouhodobému pobytu dva zběhlí mukuřané - bývalí vojáci chábova vojska. Čardajové Dolwen
a Bašár Bej, zvaný Kulhavec. Tímto bych je chtěl mezi námi přivítat a věřím, že se jim Liscannor
stane příjemnějším a milovanějším domovem, než mukurská domovina.
4) 20.
ponovoroku 1058 byly vyhlášeny nové řádné starostenské volby, neboť vypršelo staré tříleté
období. Kandidáty byli pouze Klabzej Myšilov, stávající starosta, a Kutouš Králík, obecní
rybníkář. Nikdo jiný o vedení obce neprojevil zájem. V přímém hlasování mi byla vyslovena
důvěra na další tři roky, tedy do počátku roku 1061.
5) Neuvěřitelná tragédie,
která se odehrála v chladnu osmapadesátého roku, ranila obyvatele vsi jako snad žádná událost
předtím. Jen velmi těžko se o tom píše, ale musím své povinnosti předkládat novinky učiniti
zadost. V rodině Dyniho Longodona, ve které v poměrně nedávné době zemřeli dva lidé, došlo
k dalšímu úmrtí. Vlastně úmrtím. V Longodonově alchymistické dílně byla nalezena dvě mrtvá
těla. Těla jeho dětí Anji a Dany. Ani při nejlepší vůli jim nebylo pomoci. Po ohledání místa bylo
zřejmé, že se otrávily některým z alchymistických lektvarů. Pan Longodon tak ztratil celou rodinu
a zůstal úplně sám. Celkem pochopitelně se nervově zhroutil. Pohřeb dvou dětí proběhl po třech
dnech na obecním hřbitově. Těžko se dá vyjádřit zármutek a soustrast, kterou s Dynim obyvatelé
vsi cítí. Přes všechnu tu hrůzu, kterou tato událost znamenala, bych chtěl, aby přinesla ponaučení
do budoucnosti. Tady zejména myslím na alchymisty, ale i nás ostatní. Přechováváme doma
mnoho nebezpečných věcí, ať už otrávených šípů, či alchymistických jedů, které nedostatečně
uzamykáme před svými dětmi. Jak je potom snadné se k takovým smrtonosným věcem dostat.
A to už vůbec nemluvím o výbušninách, které mohou ohrozit i okolí! Kdo ví, kolik by se jich po
Liscannoru našlo. Když jsem si doma listoval starostenskou knihou, přišel jsem na
nejpravděpodobnější příčinu oné tragédie.
Stavení pana Longodona je řešeno tak, že
nebezpečná alchymistická dílna je hned vedle kuchyně. Hrůzná noc zřejmě začala úplně nevinně.
Děti šly ze svého pokoje na záchod. Sestoupily po schodišti do ztemnělé haly. Zřejmě dostaly
hlad, nebo žízeň a ve tmě otevřely dveře. Dvoje stejné dveře ve stejné stěně, vzdálené od sebe tři
sáhy. Nezamčené. Jak snadné se splést. A jak v té tmě poznat, že ve sklenici, kterou beru z police,
není marmeláda? Je to kruté, ale je to tak. Byl bych rád, aby se všichni poučili. I ti, kteří si myslí,
že se jim tohle nemůže stát.
6) Z důvodu neúcty k mrtvým, nezřízeného opilství a
naprostého nezvládnutí svěřeného úkolu byl zbaven obecní funkce hrobník Beryl Sekera. Stalo
se tak okamžitě po posledním rozloučení s Anjou a Dany Longodonovými. Pro okamžité odvolání
hrobníka jsem se mimo jiné rozhodl i proto, že o místo projevil zájem upřímně rozhořčený pan
Krubrok Krouk. Podle nebývalého zájmu, který soustředil na přípravy zvelebení hřbitova, se dá
soudit, že bude hrobníkem vskutku vynikajícím.
7) Kutouš Králík požádal o
rozšíření svého pozemku směrem k slunnější části kopečku, na němž stojí jeho dům. V této věci
jsem mu vyhověl. Rybníkář založil nový vinohrad a dá se čekat, že víno z něj bude o poznání
chutnější.
-------------------------------------------------------------------
Dovětek: Vzhledem k nebývalé rozsáhlosti těchto novinek nechám popis dalších událostí na novinky
dalšího čísla Lyškánory. Nové vydání oběžníku se dá očekávat v nejbližší době...
"Boj Jésaiel a Achaiach"
Toto je opis onoho záhadného dokumentu z knihovny Riena Gwardita, který
dokladoval podivné úkazy v kraji Kree. Do této oblasti se uskutečnila poslední družinová
výprava.
Boj Jésaiel a Achaiach
výtah
V
podstaťe se nejedná o boj v pravém slova smyslu , jde tedy především o "Konjunkci sfér " nám
známých jako Jésaiel ( vědění toho co je ) a Achaiach (vědění toho co bylo) , které se sřetli podle
mého někdy kolem roku 500 - 600 na východních plání , přičemž epicentrum bylo na území
dnešní osadní kolonie Kree , která dnes již těží z reliktů konjunkce .....
... v epicentu
konjunkce se jisto jistě otevřely trhliny světů a celá zem byla ovlivněna působky těchto
nevýdaných změn . Na zem začali pronikat nejrůznější bytosti , jak hmotné tak i nehmoté formy
bytí kdteré po zakonční těchto změn zůstali uvěznění v našem světě . Viz mé teréní pozorování
v oblasti Kree ...
....Svého času jsem udřoval spojení s Lybbsterským badatelem N.K.
, kdterý je toho názoru , že temná ( přesněji nekromantská magie) je relikvií těchto dob . Nemohu
to popřít , protože jeho znalosti v tomto oboru jsou nesporné.
KS (konjunkce sfér )
je bezesporu těžko dokazatelná ale bezesporu skutečná ..... konzultoval jsem to i s mnoha
odborníky ...například Lawrenco y Celeb ...který se odvolává na Teori Chaosu a N.K. mu horlivě
přizvukuje ...
- viz traktáty o Chaosu ,
- či Chaoso teoria
poznatky : Formy
bytí ( faunu , floru, daemoniu, elemethaliu a morteriu ) mnou uznané jako nestandartní pro
podnební pás a lokalitu osadní oblasti Kree:
Flora: - zmutovaná forma celeru ,
domorodci nazývaná Švič (dle mého názoru obsahuje , urychlovače metabolismu , nějaké
halucinogeny etc .etc. ) ...domorodci hojně užívaný
- U většiny většiny pěstitelských plodin
(viz pšenice , luštěniny , a různá zelenina) jsem zjistil , že půda je pro ně velmi příznivá
...šlechtění dorázalo nárůst produkce z jednoho plodu o 200%.
Fauna: - V
zemědělských chovech ... obrovský nárůst svaloviny u všech druhů .... ( dá se též mluvit o mutaci
)
Přdevším jsem si všimnul nepopsatelných mutací jedinců , běžných lesní, chovných , I
vodních zvířat
Horníci poukazují na značný nárůst podzemních ( lunárních) bytostí viz
:
Humanoidní - Budzog , Maquaq a Permon , Skurut (skřet) , Ork (jedná se o nepodložené
informace )
Nehumanoidní ( dle mého názoru ... uvězněných reliků) : Bazilišek , Mantikora
, Dragomor ( též nepodloženo )
Má podmanivý hlas
jako srpky
luny šítíhlý pas
hlavu zdobí vraní vlas
děvče mnoho má to krás
..až de z toho
mráz
Toto jest výňatek z velké Wajšiny věštby. Wajšina věštkyně
z Malikornu , ještě před veřejným upálaním , během torúry upadla do všteckého tansu a
předpověděla civilizovanému světu příchod jakéhosi mesiáše či proroka , který utopí zem v krvi
( obrazně řečeno) . Což mě zaráží , četl jsem listinu , kde je celé znění věštby a jsem přesvětčen
, ( příkladně ... z jiných světů , krasavice - můj i tvů to bude vládce ) přiládám další seznam
poznatků .....viz
Naproti tomu Slavný Astrologus ... Magnus Dlouhověký , jest
přesvědčen , a říká , že hvězdy a cosmos a jejich konjugatůra vzájemě ovlivňují dění(tedy I
konjukci sfér ) na středobodu světa (naší celozemě ). Tedyžto nepřímo předvýdat katastrofy
rozličných rázů
Snažil se dokonce určit i přesný středobod , a jeho výpočty se dokonce
shodují s mými , ( studoval jsem pod tímto rektorem a dlouhý čas spolupracoval na jeho
astologických pokusech)...určili jsme středobod na východ , asi 24 -36 námořních mil na západ
od ostrovní říše Erkracht . Ostatní Přední Astrlogové přikladně Horácius Dogvel , Morgela aep
Walden , Jiquel Nastrog a Fiox da oinox s námi rozhodně nesouhlasí , odvolávají se na vlastní
výpočty . Dokonce Horácius nestoudně tvrdí , že (celozemě ) je prý kulatá, ta nestoudnost a
hloupost a omezenost , jen si to představte ........
- odkazy: Středobod - Magnus
Dlouhověký
Přírodní živly - Morgela aep Walden
Gorganský převrat
Getd z Ruindoru
"Začalo to úplně jednoduše. Prostě jsme takhle seděli v hospodě...". "Jako vždycky". "...a
popíjeli pivo, když tu náhle do vesnice přicválal voják". "Jak víš, že to byl voják?". "Poznám
vojáka, né". "A podle čeho?". "No že prostě vypadá jako voják, to je jednoduchý". "Nechte toho,
prostě přicválal nějakej chlap". "Chlapi cválaj?". "Na koni, samozřejme". "Aha, přicválal kůň
nesa vojáka, o kterém nevěděl, že je to voják". "Tomu koni to asi bylo jedno, nebo ne?". "Když
je to vojenskej kůň, tak mu to asi moc jedno nebylo, přece vojenskej kůň neponese nějakáýho
podomka nebo tak něco". "Kde by podomek sebral vojenskýho koně?". "Třeba válečná kořist".
"Od kdy získávají podomci válečnou kořist?". "Třeba od tý doby, co vojáci cválaj vesnicí". "Tak
dost! Necháte mě to už konečně dopovědět?". "No jasně, jen povídej, jenom se do toho tak
nezaplétej". "Já se do ničeho nezaplejtám, já vim moc dobře, jak to bylo". "No tak už to konečně
řekni".
"Přicválal voják". "Kůň s vojákem". "Kuš!". "No jo, už mlčim". "Tak tedy
dojel až před hospodu a tam se zhroutil. My jsme tedy vyběhli z hospody a chtěli mu pomoct.
Když jsme ho zvedli, zjistil tady Myšilov, jako nejlepší felčar...". "Druhej nejlepší". "Co? Jak
druhej...". "Ticho! Já vyprávim". "No já jen...". "Tak radši mlč. Takže Myšilov, jako felčar zjistil,
že ten chlap má horečku a v zádech zlomenej šíp". "Nezapomeň dodat, že ten šíp už tam měl
dobrý tři dni". "No jo porád. A taky kůň byl pěkně zpocenej, zřejmě hodně spěchal. Tak jsme ho
vzali do hostince a Klabzej ho tam vošetřil". "Toho koně?". "Ale houbec, chlápka. Koně sme dali
do stáje. No a chlápek se probudil až druhej den vodpoledne, byl asi pěkně unavenej, ale hned
jak se probral, nám řek, že jede z Gorganu, a že tam nastal převrat". "Přesně tak. Prej tam
zavraždili krále a moci se chopil uchvatitel". "Gorandira zavraždili?". "Ne, ten už prej umřel před
časem, ale jeho syna". "Von měl syna?". "No jasně, jinak by musel Halk nastoupit na trůn, když
si vzal Manwing". "A vo to právě šlo". "Že si Halk vzal Manwing?". "Ne, že Arnúthien, jako
Halkova dcera, se stala právoplatnou následnicí, respektive její manžel". "Vona má manžela?".
"Ne, ten umřel krátce po svatbě, to si možná ještě někdo pamatuje". "No aby ne". "Ano, třeba
Darlen. Ale teď manžela nemá a o to právě jde. Kdo by se s ní oženil, získá právoplatný nárok
na trůn". "Třeba tady Darlen?". "Ale Darlen né. Někdo z těch vzbouřenců". "A co jako vy s
tim?". "No, a to je důvod, proč ten voják přijel, protože princezna...". "Jaká princezna?".
"Arnúthien přece". "Halkova dcera je princezna?". "To víš, že je. A už mlč. Takže princezna
zmizela". "To znám, to je jako když Grundyg necha zmizet Dirriena". "Ale houbec, prostě někam
utekla a nikdo o ní nic neví, takže potřebujou někoho, kdo by jí našel. A to jsme měli bejt
my".
"A kdo nakonec vlastně jel?". "Tak především tady Myšilov, Darlen, taky
Rien, Dyni, Wulpin...". "Pak kuchař Králík, Nebuč Kanimůra, Kardaš Pipril". "A támhleten, co
se zase válí vožralej pod stolem?". "Ne, to je starej ožrala Beryl Sekera, ten se připojil až
cestou".
* * *
Roku tisícímpadesátemdruhém po téměř čtyřiceti letech vlády skonal gorganským
lidem milovaný panovník Gorandir. Na léta jeho vlády se bude vzpomínat jako na léta rozkvětu
a růstu. Lidu rodilo se dosti, pročež se rošiřovala města a byly založeny mnohé vsi a usedlosti.
Levné zboží, zejména zemědělské plodiny a surové železo, se uchytilo na zahraničních trzích,
především v sousední zemi gwendarronské, což přinášelo důležité zisky výrobcům, pěstitelům,
obchodníkům a rovněž státní pokladně. To umožnilo mimo jiné zvednout počet jednotek
vojenských a tak zabezpečit nejen hranice státu proti vetřelcům, ale v neposlední řadě zajistit
pořádek na cestách a tím zvýšit obchodní pohyb na takzvané severovýchodní cestě.
Po králově skonu se vlády nad Gorganem ujal jeho jediný syn Drumor. Mladý král ovšem
nedosahoval autority Gorandirovy. Od počátku jeho vlády byla patrna snaha místní šlechty
uzurpovat významnou část rozhodovacích pravomocí pro sebe na úkor královského dvora. Slabý
král se více a více podvoloval síle šlechty, což ovšem vyvolávalo odpor zejména městských gild,
ale i některých vyšších šlechticů blízkých královskému rodu, jejichž vliv klesal spolu s královým.
Král nicméně neměl dost sil, aby zabránil rozpínavosti šlechty, pouze si podobnou snahou
popudil proti sobě některé další vlivné rody. Králova moc, ale zároveň i popularita valem klesala
a vše skončilo jeho smrtí.
* * *
"Co vlastně víme? Že Arnúthien vodjela na sever s karavanou, ale pravděpodobně
nedojela ani do Staledu". "Karavana byla přepadená, takže by nebylo divu, že se odpojila".
"Hlavně musíme mít jistotu, že při přepadu nikomu nepadla do rukou". "Všichni svědci tvrděj,
že útočníci prchali, až se jim za patama prášilo. Neměli čas ještě při tom unášet princeznu". "A
nebo prchali právě proto, že už jí měli". "Myslim, že né. Ty vesničani se vyjadřovali poměrně
jasně. Každopádně do Staledu nedojela, takže je možný, že jela na západ k moři". "Přesně, podle
toho, co víme, by mohla mít namířeno do Brionne, vodkať pochází ta její přítelkyně". "Ale proč
teda mířili s karavanou a sever?". "To nevim, třeba chtěli bejt ve většim bezpečí". "S přepadenou
karavanou?". "To asi nemohli vědět, že karavanu někdo přepadne". "Ale je to stejně podezřelá
náhoda, že přepadli karavanu zrovínka s princeznou. Dyť lidi řikali, že cesty tady jsou poměrně
bezpečný". "To nebyla žádná náhoda. Někdo po ní de a maj už pěknejch pár dní
náskok".
"Co sme vlastně zjistili? V Turstu nás kontaktoval ten chlap...". "Rhen
Akchlem". "Jo, ten, a vysvětlil nám situaci". "Což jsem vůbec nepochopil". "No, já taky ne úplně
zcela, ale pro pátrání to nebude moc důležitý. Hlavní je, že v Gorganu teď o trůn bojujou dvě
frakce a každá chce Arnúthien jako trumf při nárokování trůnu". "A my jí máme přivést těm
hodnejm". "Přesně tak". "To se mi nějak nezdá, jak víme, že jsou ty hodný?". "Protože ty druhý
zavraždili krále, to ti nestačí?". "No, stejně by v tom mohla bejt nějaká čertovina". "Hele, to je
teď jedno. Hlavní je, že před náma vyjela ještě nějaká jiná skupina, která princeznu honí taky a
zřejmě nemá špatný informace". "Proč myslíš?". "Třeba ty dvě ardesy, co jsme dostali na kontakt
spolehlivejch lidí. Voba baráky byly prázdný, jeden chlap mrtvej a druhej zmizelej". "Naštěstí
nás kontaktoval sám". "Jo, naštěstí, i když by to šlo vyložit taky tak, že jsme se chovali tak
nápadně, až nás objevil". "To je jedno, hlavně, že nám zjistil, kam Arnúthien vodjela". "To nám
bylo teda moc platný, teď už nevíme zase nic". "Ale aspoň víme, kde neni". "To nám při hledání
moc pomůže". "Nechte toho, aspoň se máme čeho chytit".
"Ale je dobře, že jsme
aspoň dostali toho chlapa". "Myslíš jak jsme mu vyplenili barák? Chachá, to byla prdel". "Ani
bych neřek, málem tam zakapal Darlen". "Von nezakapal málem, kdyby Gwardith neměl eště
trochu grulu, tak by bylo po něm". "No ale jinak jsme to tam vyvraždili dobře, ne?". "To jo.
Zvlášť Klabzej pobil, co se jenom hnulo". "Pravda, vzpomínám si, jak tý tlustý kuchařce zarazil
hůl vostrym koncem do břicha a jak skučela a svíjela se po pokoji". "A nebo ta mladá služtička,
schovávala se pod postelí, ale druidskej jí vytáh a rozbil jí hlavu. Bylo jí sotva patnáct". "Vůdce
řek všechny pobít a nebrat zajatce, kromě toho hlavního šéfa, a když vůdce řekne všechny pobít,
tak to znamená všechny pobít. Stejně to byli zaprodanci nepřátel". "No jo, už dlouho neobětoval
dítě Smrkenovi, však já sem viděl ten lesk v jeho vočích". "Jen počkej, taky na tebe dojde". "Ták,
a seš u Smrkena v nemilosti". "Ty taky kušuj". "Bejt tebou, tak vod teďka při Klabzejově hlídce
nezamhouřim oka".
"Nehádejte se, to už je teď jedno. Aspoň sme něco zjistili
vo těch druhejch chlapech". "Stejně toho moc nevíme, že je jich asi deset a vede je zřejmě
čaroděj". "Je to přece jen přesnější, než co nám řekli trpaslíci". "Jó, trpaslíci, kde je jim asi
konec". "Jdou po naší stopě". "Nestraš". "Ať si dou. Jak známo, karzadenští trpaslíci jsou největší
sráči na světě". "Já bych se tak nesmál, kdyby Rien nedostal ty dva kouzlem, mohlo by to bejt
horší". "Aspoň sme měli zajatce, i když nám moc nepomohli". "Ale jo, víme, že Arnúthien se k
trpaslíkům nedostala a že jí pronásleduje banda, která nějaký trpajzlíky pobila". "A mysleli si, že
sme to byli my a šli po nás. Stratili sme spoustu času, když sme jeli na jih, abysme se vyhnuli
dalším hlídkám". "A teď ještě hrozí, že nás budou pronásledovat, když jim Dyni vyřezal nožem
do tváře N". "No co? N jako Nurnská družina". "Já řikal, že je máme popravit, takhle o nich eště
uslyšíme. Dejte na má slova".
"Hele, co je to za vojáky, jak teď vešli?". "Hm,
zajímavý uniformy, takhle světle zelený. A na štítech maj hlavu kozy". "Koza? Počkej, to mi něco
řiká. Ale co?". "Kozí vršek. To je nějakej chlápek v Gorganu. Jenom nevim, na který straně". "Já
vim. To je ten neutrální". "Počkejte, zkusim se jednomu nabourat do hlavy". "To je nápad, zkus
to". "Tak co?". "Když mě budete porád rušit, tak nic". "Ticho, himbajs, nerušte ho". "To platí i
na tebe". "No jo, dyť už mlčim".
"Už to mám, ale moc toho neni". "Tak sem
s tim". "Něco vezou do Gorganu a moc jim záleží na tom, aby to dovezli v pořádku". "To by
mohlo bejt zlato. Co je takhle vokrást?". "Nesmysl. Nemáme čas. Musíme jet na druhou stranu".
"Co teda podniknem?". "Pojedem do Zihnaru a odtamtud lodí do Brionne. Prej je to rychlejší, než
po cestě, a taky můžeme zjistit, jestli tudy Arnúthien nejela. Někdo by si moh na něco
vzpomenout".
* * *
Pohledy na smrt gorganského krále Drumora se v mnoha ohledech různí.
Všeobecně se ovšem dnes předpokládá, že byl zavražděn, aby na jeho místo mohl být dosazen
nový král. Odpovídají tomu zejména události po králově smrti. Především byl nový král
jmenován ještě v den smrti krále Drumora. Dále zemřelo několik dalších lidí blízkých starému
králi, někteří za podezřelých okolností, někteří zdánlivě přirozeně. Krom toho bylo mnoho lidí
sesazeno ze svých funkcí a na jejich místa byli jmenováni lidé noví. To vypovídá o předem
připraveném scénáři. Přesto uchvatitelé tvrdili, že král Drumor zahynul na lovu při pádu z koně
a valná část obyvatelstva v nastalém zmatku nevěděla, ke které verzi se přiklonit.
Novým králem byl jmenován Trimik, blízký příbuzný krále, který již nějaký čas předtím
dlel na královském dvoře. Soudí se ale, že představoval pouze nastrčenou figurku, jelikož byl
královské krve. Za převratem stál pravděpodobně především gorganský markrabě Soulit z
Krozzinu a spolu s ním hlavní velitel vojska a palácové gardy Darkel Zloden. Do všeho byl
nejspíš zapleten rovněž velitel gorganské posádky Dristin Ogden, soudě podle rychle provedené
čistky ve své armádě mezi veliteli loajálními starému králi.
Krátce po jmenování
nového krále se však vyrojilo mnoho dohadů a podezření, takže ne všechen gorganský lid ho
akceptoval. Především na severu země se tamní posádka vedená polním velitelem Blidze
Markonem a postavila na odpor novému králi a místní guvernér Lidd Darský jako první oficiálně
prohlásil, že byl Drumor zavražděn. Tím se sever stal místem odporu proti novým pořádkům a
sjelo se tam mnoho odpůrců uchvatitelů. Nakonec se tam objevil rovněž princ Dijard, bratranec
mrtvého krále, který prohlašoval, že pokrevně je Drumorovi blíže než jmenovaný
Trimik.
Podstatnou věcí také bylo, že nejbližší příbuzní Drumorovi, sestra Manwing
a neteř Arnúthien, které měly trůnu nejblíže, zmizeli beze stopy. Obě strany se navzájem
obviňovaly z jejich zavraždění, ale o osudu obou žen nejsou žádné zprávy. Jisto je, že manžel
kterékoli z nich by zajisté legitimizoval svůj nárok na gorganský trůn.
Ne
všichni významní představitelé gorganští se však přidali k jedné či druhé frakci. Zejména je třeba
jmenovati velitele jižní části vojsk, muže jménem Draff Simel. Ten sice formálně uznal nového
krále Trimika, nově jmenované důstojníky do své části armády však poslal zpět do Gorganu a
odmítl jakékoliv zásahy do svého vojska a svých kompetencí. Je si dobře vědom, že jižní část
Gorganu bohatá na naletiště rud, skýtá značné příjmy gorganské koruně a její odříznutí by
královskou frakci zbavilo mnohých prostředků. Král si to zřejmě uvědomoval rovněž, neboť
odvolal všechny plánované změny ve složení jižní armády a potvrdil Draffa Simela jako hlavního
velitele.
Další důležitou osobou, která se nepřidala ani k jedné frakci a zachovala
absolutní neutralitu, byl baron Hynek z Kozího vršku. Baron disponoval poměrně značnou
žoldnéřskou armádou, s níž bojoval na východě, proto se obě strany snažily získat ho na svou
stranu. Baron v podstatě po pádu předchozí královské moci získal pod kontrolu značnou část
východního Gorganu, která ovšem v rámci království nebyla nijak strategicky
významná.
* * *
"Zdar, tak jsme tady". "Kde ste u všech bohů byli tak dlouho? Čekali jsme vás už
včera". "No, totiž, my sme na vás čekali v Marionu". "Cožé?! To si snad děláš prdel. Řeklo se,
že sraz je v Brionne na náměstí u kašny". "No, na náměstí u kašny jsme čekali, to jó...". "...jenom
v jinym městě, chceš říct. Vás tak někam poslat". "Na mě nekoukej, Darlen to měl na povel".
"Myšilove, prosímtě, tebe nezajímá, kdy a kde je další sraz družiny?". "Na náměstí u kašny". "A
v kterym městě, to né?". "Náhodou, byl sem první koho napadlo, že sme v blbym městě". "A
zjistili ste aspoň něco?". "No, vlastně ani né".
"A vy ste zjistili co, když ste
tak chytrý?". "Tak především. Noriane de Bon, jinak taky Noriane Kallová...". "Cože? Počkej.
To jako jak, Kallová?". "No normálně. Je to dcera Coreye Kalla a gorganský šlechtičny".
"Vážně?". "Jo vážně, a už mě nepřerušuj. Takže, její matka se po smrti Coreye znovu provdala
do Brionne a dcera rovněž přijala otčímovo jméno. Její rodiče se před několika lety utopili na
moři a ona prodala panství v Brionne a přestěhovala se do Gorganu. Co se dělo tam, o tom tady
záznamy nemají, ale pravděpodobně se tam dostala ke dvoru, kde se spřátelila s Arnúthien.
Každopádně, její otčím měl sestru, která si vzala nějakýho Chrise da Boares. Ti se přestěhovali
do Mondragonu. Takže teď nejspíš víme, kam míří". "Jó, a kam?". "Piprile, poslouchals mě
vůbec?". "No jasně že poslouchal, jenom mi tak vrtá hlavou...". "Tak dost. Konec řečí, jedeme
do Marionu". "Dyť my sme před chvílí votamtaď přijeli". "No, a teď tam jedeme
zpátky".
* * *
Baron Gustav z Kozího vršku zemřel na podzim roku tisícíhopadesátéhodruhého,
půl roku po vladaři země, králi Gorandirovi. Veškerý jeho majetek a tituly připadly jeho synu
Hynkovi.
V žilách nového barona kolovala od malička dobrodružná krev. Už
jako mladík bojoval v žoldnéřském vojsku ve válkách městských států tarrských zemí, východně
od gorganských hranic. Později je o něm známo pouze to, že se jako žoldnéř potuloval po světě,
ale o tomto období jeho života nejsou žádné přesné záznamy a sám baron se k nim zřejmě nechce
vracet.
Po smrti svého otce se ujal správy panství. Spíše ale využil zděděných
prostředků, aby sestavil vlastní žoldnéřské vojsko. Tak se na královském území pohybovali v
podstatě cizí organizovaní vojáci. Slabý král nebyl schopen tomuto jednání zabránit a baron se
na královská rozhodnutí v podstatě neohlížel. Jeho moc stoupala, stejně jako ostatních šlechticů,
zatímco králův vliv stále rychleji klesal.
Se svým vojskem se baron opět vydal
bojovat na východ a dosáhl několika vítězství, čímž opět doplnil svou pokladnu. V roce
tisícímpadesátém čtvrtém se začalo proslýchat, že v kopcích poblíž města Gennu (které směrem
na západ tvoří východní hranici Gorganu) se nalézá zlato. Baron nelenil a do těch míst se vydal.
Město však odmítlo jakékoliv vyjednávání a tak bylo nutno zahájit obléhání. Nakonec baron
město dobyl a ustanovil zde novou správu, sestavenou ze spolehlivých lidí. Celou inkriminovanou
oblast pak nechal vojensky uzavřít a vyslal tam své prospektory, aby potvrdili nebo vyvrátili
existenci zlata.
Říká se, že baron Hynek je vynikající voják a jestě lepší diplomat.
Nade vše mu ale je lesk zlata, pro které byl schopen podniknout cokoli. I na pohled nemožné akce
však často končily úspěchem, což velkým dílem přispělo k obdivu a věrnosti jeho
podřízených.
* * *
"Tááák. To pivo bodne. Konečně ve slušný zemi". "Uf, ale Wenarren máme
úspěšně za sebou". "Že by úspěšně?! Ztratili jsme Piprila". "Kdyby nebyl neschopnej vůdce, tak
moh žít". "Správně, koho to kdy napadlo neviditelný napochodovat do pirátský vesnice a tam se
vobjevit". "Dyť sme nebyli úplně uprostřed. Mohli na nás běžet jenom...". "Ze tří stran. Ano, to
je pravda. To nám vopravdu pomohlo". "Náhodou jenom ze dvou. Zezadu přišel jenom
neviditelnej velitel". "Co já si pamatuju, tak sme měli zajmout velitele a zjistit, jestli něco neví
vo Arnúthien". "To měl předtim zjistit Gwardith, když tam šel neviditelnej". "Jo, ale ten nic
nezjistil, že jo?". "Co se to tam vlastně stalo?". "Dyť sem vám to řikal". "No, já si pamatuju, že
si přiběh celej zadejchanej, že prej po nás dou a že máme dostat toho chlapa, že asi něco ví. Ale
moh bys nám to říct eště jednou v klidu". "No prostě sem tam neviditelnej vlez a našel sem toho
velitele a pak sem se zviditelnil. Von sice hned chtěl někoho volat, ale já mu řek, že chci
vyjednávat a tak se trochu uklidnil a začlo ho to zajímat". "Asi se mu před vočima nezjevujou lidi
každej den". "To asi ne. Ale co dál?". "Řek sem mu, koho hledáme a von řek, že nic neví, ale za
patřičnou úplatu by to byl ochoten zjistit". "Počkej, to si předtim neřikal". "No, von mě totiž
potom začal vydírat". "Jak to?". "Totiž řikal, že jestli mu nezaplatíme, tak po nás pude". "A když
zaplatíme?". "No tak to by prej poslal lidi, aby se poptali a zjistil by nám to, ale já už sem se s
nim potom nebavil a hodil sem se pryč". "Aha, takže místo toho, abysme mu dali nějaký peníze,
tak sme s nim museli bojovat, nedozvěděli sme se nic a eště chcíp Pipril". "No jo, vloudí se
chybička. Hlavně, že sme je dostali, ne?". "To je sice hezký, ale zařval Pipril. Jestli já zjistim, že
někdo měl eště nějakej grull, tak ho vlastnoručně zaškrtim". "Sem řikal, že už nemám ani zbla,
tak se tak na mě nedívej". "Hum, jenom aby".
"Hele, ale ten jejich velitel s
tou maskou, nepřipomíná vám to něco?". "Né, proč?". "No, já totiž kdysy čet ve starejch
spiskách, že s nějakym takovym pirátem se už někdo někdy tady ve Wenarrenu utkal, ale tehdá
uplách. To moh docela dobře bejt von". "To moh, ale taky to moh bejt kdokoliv jinej. V tý zemi
byl zloděj a podvodník každej". "Eštěže Arnúthien neskončila na trhu s votrokama". "To bylo
fakt hrozný, ty lidi tam. Já vám řikám, jestli získáme nějaký prachy, tak tady nějaký otroky
koupim a pustim je na svobodu". "Jo, jestli něco získáme, protože většinu peněz sme dali tomu
podvodníkovi a vydřiduchovi otrokářskýmu, aby nám zjistil, co se s Arnúthien stalo".
"No řeknu vám, když nám v Marionu řekli, že loď s ní asi přepadli piráti, už sem
myslel, že je po ní". "Jó, měla docela štěstí, že jí vosvobodili nějaký jednotky z Mondragonu".
"Však nám to vysvětlovali, že vobčas pořádaj útoky na wenarenský pobřeží, s cílem zničit piráty,
ale nějak se to pořádně nedaří". "Ten podvodník v tom wenarenu byl ale dobrej. Prej: ‘podařilo
se zachránit nějaké osoby ze ztroskotané lodi'. A pak: ‘přepadli unesli je bandité z Mondragonu'.
No to bych se nasmál". "Přece ti do vočí neřekne, že je tam místní piráti přepadli a pak je
vosvobodila sousední domobrana". "To asi ne, ale vymyšlený to měl
pěkně".
* * *
Bylo jasné, že frakce v Gorganu stojí před otevřeným střetem. Jediný důvod
odkladu byla přicházející zima a také, jak se tvrdilo, že obě frakce doufaly v objevení princezny
Arnúthien a tím v zisk převahy nad protivníkem. Obě strany využily zimu ke schromažďování
žoldnéřského vojska.
Vojensky na tom byla lépe frakce kolem krále Trimika, která
měla k dispozici gorganskou posádku a vojska ve středu země, dále pak kontingent jižní
gorganské posádky a žoldnéřské vosjko, které však pohltilo valnou část královských financí,
kterých se Trimik jako král samozřejmě zmocnil. Na jaře měl Trimik k dispozici asi sedm
tisícovek pěších a patnáct setnin jízdy. Ke královské frakci se nakonec přidal i baron Hynek, který
měl pod svým vedením asi dvě tisícovky pěších a pětset jízdních. Říká se, že za svou pomoc
obdržel od krále velice bohatý dar a slib na přechod rozsáhlých území pod jeho
kontrolu.
Naproti tomu princ Dijard nedisponoval takovým množstvým peněz, takže
musel přikročit k vybírání daní v severním Gorganu, který kontroloval, aby najmul dostatek
žoldnéřů. Krom toho měl na své straně severní posádku. Na jaře nakonec disponoval vojskem o
síle pěti tisíců pěších a tisíci jízdních.
Na začátku jara se obě armády střetly u
vesničky Badín na Durgské křižovatce. Po urputné boji se vojska prince Dijarda stáhla a ustoupila
přes Ainasir. Část vojsk ustoupila opevnit se ve městě Durg. I vojska krále Trimika však měla
velké ztráty, a tak nemohlo být zorganizováno včasné pronásledování ustupujícího nepřítele, čímž
mu byl dán čas přeskupit své síly a opevnit se. Tato bitva vlastně rozdělila Gorgan na dvě části
a další šarvátky, které spolu obě strany svedly, už na tomto rozdělení země nic nezměnily. Hranicí
byla především řeka Ainasir a následně říčka Břilá, tekoucí z východu jižně od Durgu a vlévající
se do Ainasir.
Po bitvě u Badínu se obě strany snažily vymyslet plán, který by jim
dal převahu nad nepřítelem, ale ani jedna neměla dost sil k porušení status quo. Tak došlo k
několika šarvárkám, ale žádná by se nedala nazvat bitvou v pravém slova smyslu. Dlouhý čas
války však vyprazdňoval kapsy obou stran. Ani jedna strana si nemohla dovolit vojsko propustit,
ale nebyly schopny ho také živit. Daně se zvýšily a byly často tvrdě vymáhány, což podrylo
důvěru lidu v kteroukoliv z frakcí, ani to však nepomohlo. Časem se zvýšil počet dezercí, ale i
rabování a loupení páchaným uprchlými nezaplacenými žoldnéři.
Nakonec bylo
nutno žoldnéřské armády rozpustit, ačkoliv se tak stalo postupně na obou stranách. Mezitím však
došlo k dalšímu rozdělení Gorganu. Baron Hynek obvinil krále Trimika, že mu usiluje o život a
vyhlásil své území za nezávislé. Sám označil, kudy vede hranice a na tomto území jeho muži
napadli královské vojáky. Trimik nemohl odvolat své muže z jiných částí hranic s Dijardovým
vojskem a muži, které do oblasti vyslal byli vytlačeni baronovými žoldáky. Nakonec král přestal
usilovat o zisk tohoto území vojensky, neboť vesměs zemědělské oblasti byly strategicky málo
významné, na rozdíl od obchodních cest, které držel Dijard, a navíc si král nemohl dovolit ztrácet
další muže v boji s baronovou armádou, jenž byla sice slabší než jeho, ale stále dostatečně silná
a navíc soustředěná na mnohem menším území, aby mu mohla uštědřit nepříjemné ztráty, které
by se mu v případě Dijardovy ofenzivy krutě vymstít.
Baron zabezpečiv své hranice
nechal vybudovat cestu na východ do Gennu a území v okolí města připojil pod své gorganské
panství. Prostředků měl dost, neboť se ukázaly pravdivými zvěsti o zlatě v horách.
Tím byl tedy Gorgan během necelého roku rozdělen na tři části, z nichž žádná není
schopna získat vrch nad ostatními.
* * *
"A jak to teda vlastně dopadlo?". "Tak, do Mondragonu jsme dorazili už bez
problémů. Tam jsme se ubytovali a hledali barák toho chlápka, toho Da Boares". "Jenže nás tam
nechtěli pustit". "Přesně tak. Zjistili jsme, kde ten člověk bydlí, a měl teda pěkný luxusní sídlo,
ale když jsme zabouchali na dveře a chtěli s nim mluvit, tak nás slouha poslal někam.
Samozřejmě slušně". "Jo, a když jsme se dožadovali vstupu, tak na nás zavolal místní biřice.
Myšilov a Nebuč byli dokonce vykázaný z města". "Bylo jasný, že se Arnúthien nechce nijak
ukazovat, tak jsme provedli letákovou kampaň". "Co že jste provedli?". "Letákovou kampaň.
Prostě jsme nakoupili pergameny a napsali na ně takovej text, jako že hledáme princeznu a tak,
a to jsme pak rozlepili po městě". "A tak sme se poprvé setkali s Berylem Sekerou". "Jo. Naproti
hospodě na hnojišti se válel takovej trpajzlik, tak sme mu dali zlatku a pár těch pergamenů, aby
je vylepil po městě. Pravděpodobně je někam zahodil a koupil si flašku, protože když sme se
vraceli, tak už se zase válel před hospodou úplně vožralej". "A to se k vám přidal?". "Ale ne. To
bylo až o pár dní pozdějc, když ho hlídka taky vykázala z města, tak se potkal s Myšilovem a
Nebučem a nějak se k nim vetřel, protože měli dost chlastu a akorát chlastali, když na nás čekali.
A pak už se nás držel". "No ale mezitim se šel neviditelnej Gwardith podívat dovnitř a zjistil, že
princezna tam neni a ani nikdo jinej s panstva, jenom pár sloužících".
"Podařilo
se nám ale uplatit toho jednoho důstojníka místní stráže a ten jim nějakym způsobem poslal dopis
a pak nám vyřídil odpověď". "Moc nám toho ale neřek. Princezna se chtěla hlavně schovat a mít
klid. To by se jí ale stejně nepodařilo, protože jí stále eště hledali ty druhý chlapi". "Přesně tak.
My sme totiž najali jednoho chlápka, kterej se vyznal ve městě a zřejmě měl dobrý kontakty a
nechal se najímat na takovýhle různý případy. Ten nám řek, že na stejnou práci si ho najali i jiný
lidi a podle toho si taky nechal zaplatit. Ale místo pobytu princezny zjistil". "Jo, byl to jeden
takovej zámeček na venkově, kam se všichni schovali. Nejdřív to prozkoumal Rien neviditelnej
a pak sme se tam vydali všichni". "Samozřejmě byli nedůvěřiví, ale pustili dovnitř Králíka a
Dyniho k jednání". "A tam jsme konečně potkali Arnúthien. Vypadala vopravdu jako princezna.
I když byla určitě unavená, tahat se přes půl zeměplacky s pronásledovatelema za patama na
jednoho dopadne". "No a co řikala?". "Počkej, na všechno dojde. Dyni se jí snažil zlanařit, aby
se vrátila ke svému lidu a kdesi cosi, ale ona říkala, že v Gorganu jí obě strany chtěj použít jenom
jako figurku, aby se prodraly k moci. A ona že je unavená a chce odpočívat a chvíli mít klid a
všechno si promyslet. Pak sme řekli, že do druhýho dne tu asi bude ta druhá banda a že jim rádi
pomůžeme při obraně, což přijali, takže jsme se ubytovali v baráku vojska, protože asi třicet
vojáků svýho doprovodu tam měli". "No a útok přišel další noc. To bylo drsný. Ozval se vejbuch
a najednou byl všude zmatek a už se to rubalo". "Voni přijeli evidentně neviditelný až k bráně
a tu pak nějakym kouzlem vyhodili do povětří. Potom vjeli na koních do dvora a všude házeli
zapálený pochodně, takže zapálili střechy vůbec všechno co hořelo, takže nastal hroznej zmatek".
"Jo, naštěstí ty vojáci toho da Boares měli stejný pláště a pancíře, takže sme je poznali vod
vostatních, jinak bysme asi trefili někoho z vlastních". "A ukázalo se, že Sekera neni použitelnej
ani jako živej štít". "Jo, ten pajzl byl zase vožralej a vypotácel se z toho baráku, až když mu
začala hořet postel. Pak se svalil na mez a usnul. Našli sme ho, až když se počítaly ztráty". "No
dyť se na něj podívejte, von už zase chrápe. Sekero. Beryle. Vstávej". "To musíš pořádně zatřást".
"SEKERÓÓÓ". "Eh, já nespim. Chrrr". "To nemá cenu. Toho by probudilo jedině, kdyby sme
ho hodili do rybníka, a i pak by se spíš utopil než probudil".
"No, ale nakonec to
dobře dopadlo a všecky ty hajzly sme dostali. Eště jednou nám poděkovali a dobře zaplatili a jeli
sme domu". "A co princezna?". "Nevim, tu už sme neviděli. Možná zůatala nebo jela někam dál,
kde by se líp schovala". "Každopádně my sme jeli domu". "Akorát sme se eště stavili ve
Wenarenu na trhu s otrokama a pár jich koupili". "Vážně, a budou pro vás pracovat". "Blázníš?
Pustili sme je na svobodu. Teda kromě Dyniho, kterej si přived dvě hobitky, a Riena, kterej si do
svýho pronajatýho pokoje natáh šest elfů". "Co tam s nima dělá? Elfí orgie?". "Asi, sou to
koneckonců jeho otroci, tak mu možná sloužej". "Jo jo, to sou ty trindindolský zvyky. Trpaslíka
s sebou neměli?". "Ne, ale v Šedově určitě nějakýho schrastěj. Tam zmizelýho člověka
nepostrádaj. A ve Vranigostu je klid, tam ten jejich obřad ani nikdo neuvidí". "Tak tak. Třeba si
tam zříděj nový sídlo. Poslední hlavní bašty vznešených elfů jsou Alfheim, Kokrhelov a
Trindindol a valem ztrácejí na významu". "Zaplať bohům".
"A co Dyni s těma
hobitkama? To je něco jako Mija a Maja?". "Né, jedna je eště malá a druhá je sice mladá, ale už
by mohla bejt na vdávání. Možná, když Dyni ztratil Anju, že se zase ožení". "To by sakra moh.
Třeba by na tu tragédii zapoměl". "Jo jo, dneska už si člověk nemůže bejt jistej ani doma. Vždyť
ve vsi umřelo za poslední léta snad víc lidí než na výpravách". "Jo, každopádně z týhle výpravy
to bylo všechno". "To jako, že je konec?". "Jo".
Mohl jsem se stát kýmkoliv
Na následujících řádcích najdete rozhovor s mágem Rienem Gwarditem. Tento rozhovor jsme
připravili společně s Klabzejem Myšilovem, ale vedl jsem ho sám, neboť starosta liscannorský
prohlásil, že nemá s Rienem právě ty nejlepší vztahy a že jsem tudíž vhodnější
tazatel.
Kutouš Králík
Je tomu již několik let, co jsi kvapně opustil hostinec U hrocha a odstěhoval ses do osady
Vranigost. Co tě k takovému rozhodnutí vedlo?
Tak k tomuto rozhodnutí mě vedlo... přístup starosty Myšilova a toho jakým způsobem vedl
věci obecní a toho..., jak jsem řekl přístup starosty Myšilova a jeho vedení věcí obecných, to že
mám pocit, že je až příliš velký byrokrat i když na druhou stranu to zřejmě určitým věcím
prospívá, ale mě toto ovzduší v Liscannoru nes..., řekl bych nesedělo a proto jsem se raději
odstěhoval do vesnice, kde je méně lidí. Je tam větší klid a starosta, nebo starosta... Starosta Aedd
vede tuto vesnici velice klidně, velice... Nevznikají tam žádné spory a je to. Je tam, musím říci,
hlavně klid a příjemné prostředí pro moje vlastní myšlenky.
Znamená to tedy, že Aedd je opravdu starosta? Honosí se titulem starosta?
No..., já osobně, osobně přímo nevím jestli je starosta. Já ho tak nazývám.
Je pravda, že jsi se odstěhoval z vesnice Liscannor až teprve poté co se provalilo, že neplatíš
nájem. Ty jsi vlastně tento dluh splatil až poté co ti bylo řečeno, že v hospodě U hrocha ti již
nikdo nenaleje?
Tento..., tento. Já bych to nazval spíše omylem. Nebo samozřejmě omylem, zčásti mojí, mojí,
mojí nezodpovědností, ale vypršela mi lhůta pobytu nebo zaplacení, zaplacení pokoje u Hrocha
a v tu dobu jsem byl na výpravě. Až když jsem se vrátil, tak mi bylo..., tak jsem byl urgován o
zaplacení a poté jsem to zaplatil. Ale, ale ten humbuk..., je pravda, že ten humbuk, který okolo
toho vznikl také částečně vedl k tomu, že jsem se odstěhoval.
Ve Vranigostu jsi několik let bydlel v dosti nuzných poměrech, v prostorách místní nálevny.
O elfech a zvláště o kouzelnících se tvrdí, že mají rádi pohodlí. U tebe tomu tak
není?
Já nevím jestli jsi byl na návštěvě v nálevně ve Vranigostu, ale ty poměry tam rozhodně
nejsou nuzné. Byl tam velice prostorný pokoj s velice, s velice..., paní která se, která se. Paní,
která se o mně starala byla velice příjemná a postarala se i o můj nepořádek, jak přiznám dost
často vznikne, vznikne tam, kde žiji, nebo v pokoji, kde žiji, vznikne nepořádek. Prostě jsem
kropátko roztržitý, ale, ale jako já bych to neoznačil, rozhodně bych to neoznačil nuznými
poměry. V..., bydlelo se mi tam velice příjemně. Jak musím říct obsluha byla naprosto
perfekntní.
Po několika letech sis konečně postavil vlastní obydlí. Kamennou věž na útesu, kterou
obýváš sám. Není ti v ní, potažmo ve vylidněném Vranigostu, poněkud smutno?
Ne! Ne, rozhodně mi není smutno. Já jsem rád, že jsem získal svůj klid a to, že jsem si
postavil věž, kamennou věž. Je to, je to. Já jsem... . Jak jistě víš, pocházím z Trindindolu a..., no
tak jako lidé většinou bydlí v domech, tak já jsem byl odmalička zvyklý, že jsem bydlel ve věži.
Takže, takže..., proč bych si nepostavil za prvý: věž, za druhé: ve Vranigostu, jak jsem řekl,
smutno mi není, jsem zde naprosto spokojen. Je zde klid, krásný výhled na moře a velice to
prospívá mému..., mému..., mé... . Mě samotnému! Chachacha.
Opustil jsi své původní profesní zaměření, studium ohnivé magie, která podle tvých slov je
tím největším z magických směrů. Proč ses vydal cestou menšího odporu a co je pravdy na tom,
že občas neváháš použít i magii temnou?
Opustil jsem... . Je pravda opustil jsem směr ohnivé magie. Ty kouzla, kouzla ohnivé magie
samozřejmě využívám dál. Samozřejmě dále si myslím, že je to jedna, že je to jeden z nejlepších
směrů magie, protože když sesílám magii, která má, řekl bych, zraňovat nebo pomoci družině tak
si myslím, že ohnivá magie je... .Stále si myslím, že ohnivá magie je nejlepší. Na druhou stranu,
na druhou stranu v minulém rozhovoru jsem naznačil, že bych rád se vydal trošičku jiným
směrem. Psychická..., psychická magie mě vždycky velice lákala. Vždycky mě velice lákalo
studovat jak svoji mysl, tak mysl druhých. A myslím si, myslím si, že tento, že tento způsob není
tak viditelný, ale po určité době co ho zatím studuju, zjišťuji, že je, že je..., myslím si, že i silnější.
Silnější než magie, než magie - přímo čarování kouzel. Je pravda, je pravda, je pravda, že spíše
z temné magie mě spíše láká to..., tuto stránku magie jako takové znát. Vědět a myslím si, že
pokud, pokud ji budu znát, tak se mi proti ní bude lépe zasahovat. Nemyslím si, nemyslím si, že
jsem zatím použil jakkékoliv temné kouzlo. Nemyslím si, že jsem zatím ve svém životě použil
jakkékoliv, jakkékoliv temné kouzlo. Ale je možné, že v krajím případě po této, po této magii
šáhnu, ale doufám, že ne.
Dlouho jsi před družiníky polohu Trindindolu tajil. Družina se však vlivem okolností měla
možnost do něj podívat. Jak se díváš na to, že je tvoje domovina ostatními znevažována, ba přímo
haněna?
Polohu Trindindolu jsem skrýval..., myslím si, že to jsem již naznačil v minulém rozhovoru,
proč jsem skrýval a v doplnění, ve svém doplnění v rozhovoru..., který jsem napsal do Lyškánory
jsem myslím podrobně rozepsal co a proč mě vedlo k tomu, že jsem polohu Trindindolu skrýval.
To, že se..., já sám jsem byl docela rád, že se družina do Trindindolu podívala. To, že..., to, že...
se stále k Trindindolu jako takovému staví jako družina nepřátelsky, nebo nemyslím, že
nepřátelsky, ale s určitým odporem se staví k Trindindolu. Bylo proto co tam zažili, ale z
vyprávění dobrodruhů si myslím, že moji spoluobčané se k nim nechovali nijak zle a to co tam,
to co tam zažili bylo, bylo vinou toho, že opravdu v Trindindolu není povolen, jakýkoliv,
jakýkoliv, jakákoliv jiná rasa, kromě elfí a hobití zde pobývala. Není povoleno, aby v Trindindolu
jakákoliv, jakákoliv jiná rasa, kromě elfí a hobití pobývala. Proto se samozřejmě moji
spoluobčané bránili a snažili se to vyšetřit jakým způsobem se tam družina dostala, jakým
způsobem se tam dostala, proč se tam dostala a další, další události. Myslím, že družina...,
myslím, že družina sama, sama nezažila z Trindindolu, z Trindindolu to dobré.
Velmi jsi družině vytýkal, že v době, kdy byla tvá rodná zem napadena skřety, zaujala k
tamnímu dění velmi laxní až zlomyslný postoj. Nechal ses slyšet, že toto vyčítáš zejména elfovi
Darlenu Moorhedovi a prý mu to nikdy nezapomeneš. Jak se to projevilo v tvých vztazích k
ostatním družiníkům?
Tak přesně. Samozřejmě. Po výpravě družiny do... Takže začal bych u Darlena Moorheda.
Opravdu jeho postoj jako elfa k zemi, která je obývána jeho rasou mě velice překvapil a velice
zklamal. Je pravda, že mu to nikdy, že mu jeho přístup nikdy nezapomenu, protože pokud by,
protože pokud on sám měl možnost se rozhodnout a mohl se rozhodnout tak, že by, že by někoho
v Trindindolu varoval před možným útokem z hor, skřetů, jak jsi sám řekl. To Darlenovi..., to,
že nikoho nevaroval, Darlenovi nikdy nezapomenu a je pravda, že za..., že za ty hrůzy, které jsem
potom v Trindindolu viděl, když jsem ho navštívil... mu..., mu dávám za vinu, mu dávám za vinu.
Velice to ochladilo mé vztahy k němu a to je tak jediný co bych k Darlenu Moorhedovi a k této
otázce mohl říct. K ostatním družiníkům..., chápu, že v Trindindolu, chápu, že v Trindindolu
podle jejich vyprávění, podle jejich vyprávění zažili..., nebo zaujali takový, takový, takový postoj,
jaký zaujali. Je mi to líto, ale zřejmě se s tím nedá nic dělat a k ostatním, ostatním mě ta nenávist,
nebo ta zloba vůči ostatním mě už dávno přešla. Vůči Darlenu Moorhedovi stav samozřejmě stále
trvá.
Jaký je momentální vývoj situace v Trindindolu? Poslední dobou jsi dosti pohublý, působíš
nerudným a dosti nervózním dojmem.
Situace v Trindindolu je velice špatná a skřeti, kteří, kteří prošli přes severní hory velice...,
nó..., já na to velice nerad vzpomínám a ani to zde nechci zveřejňovat. Je..., ta situace je velice
špatná a značná, a značná část Trindindolu je v tuto chvíli pod správou nebo pod okupací
skřetích..., skřetí armády. Podařilo se nám je zastavit, ale já jsem v Trindindolu v této době...,
nebo v tuhle chvíli dlouho nebyl, takže neznám poslední zprávy. V tu dobu co jsem zde byl
naposled byla ta situace, jak jsem popisoval. To že působím nervózním a nerudným dojmem je
právě způsobeno situací v Trindindolu. To co jsem tam zažil, to co jsem tam viděl za utrpení a
to co jsem tam viděl za situaci.
Dostáváme se k takové zajímavé otázce. Kouzelníci jsou známi tím, že se rádi vybraně
oblékají a na své šatstvo si potrpí, dokonce se dá podle jejich oděvu mnohdy poznat kouzelníkovo
zaměření. O tobě je známo, že s oblibou nosíš oblečení běžné potřeby po mrtvých, kteří jsou
většinou obětmi Nurnské družiny. Je to dáno tvojí spořivostí nebo jinými osobními
důvody?
Tak toto vzniklo, tak toto vzniklo z toho, že jsem jednou pokud, že se družina setkala s určitou
skupinou, myslím, že to bylo s bandity poblíž jižních hranic Gwendarronu. Tak se mi líbili šaty,
které, které měl na sobě jeden z našich nepřátel. Ty šaty jsem si vzal a nechal jsem si je opravit,
jako, jako myslím, že jako spousta družiníků, spousta družiníků přede mnou, ale samozřejmě si
to nepamatuji. Neznám, nevím jestli..., mám pocit, že toto udělalo spousta družiníků přede mnou.
Z tohoto pochází, z tohoto pochází fáma, že kdykoliv zabiju nějakého svého nepřítele, okamžitě
mu stáhnu boty, kalhoty, šaty, vestu a navleču se do ní.
Nadání pro studium magie v tobě jako děcku objevili Chlié - hledači. Jaký byl tvůj další osud
po tomto vytipování. Universita, sběrný tábor?
Chachachacha. Tak abych spíš..., nejlépe bude když vysvětlím funkci Chlié v Trindindolu.
Chlié jsou elfové, kteří mají nadání rozpoznat u elfů, mladých elfů, dětí nadání pro magii, pro
kouzlení, pro jakýkoliv, pro jakékoliv způsob používání magie. Jak třeba..., jak třeba magie jako
takové, tak třeba zaměření na lesní magii, jako je třeba být hraničářem, nebo býti druidem, nebo
chodcem. Toto mají oni ve své..., toto mají oni možnost. A mají tu moc rozpoznat toto v mladých
elfem. Můj další osud po tom co..., po tom co jsem byl..., co mi bylo do Chlié řečeno, že mám
toto nadání byl takový, že jsem si samozřejmě mohl vybrat jakým způsobem, jakým způsobem
se bude dál můj osud ubírat. Mohl jsem se stát kýmkoliv, mohl jsem se stát válečníkem, mohl
jsem se stát kýmkoliv. Ale mě způsob, mě možnost studovat magii a to, že jsem byl vlastně
vybrán, velice lákala a začal jsem navštěvovat odmalička školu magie v
Trindindolu.
Mohl bys konečně potvrdit nebo přesvědčivě vyvrátit pověsti o pronásledování a upalování
trpaslíků v Trindindolu?
Sám nevím jak tohle..., tohle..., tato fáma vznikla. Je to zřejmě z toho, že jsem dal veřejně ve
známost, že nejen hobiti a elfové žijí v Trindindolu, ale i trpaslíci. Z toho si zřejmě někteří,
někteří z naší družiny usoudili, že trpaslíci jsou tam pronásledováni, upalováni, škvařeni a jedeni.
Myslím si, že..., takhle...
Říká se, že trpaslíci nejsou jedeni. Trpaslíci jsou pouze upalováni a hobiti jsou
jedeni.
Ne, ne, ne, ne, ne. Hobiti u nás opravdu nejsou jedeni. Hobiti jsou v Trindindolu velice vážení
pro svojí..., pro svojí veselost, pro svojí..., pro svojí určitou radost ze života, kterou, kterou,
kterou..., která z nich vyzařuje. U nás..., takhle abych možná..., možná by bylo dobře abych, tak
ňák osvětlil proč vůbec jsou hobiti v Trindindolu. Kdysi dávno, kdysi dávno eště za špatných časů
byli hobiti pronásledováni jako elfové a u nás, v naší zemi našli určitý azyl. A protože jsou
povahy veselé a vůbec ne agresivní a velice příjemní..., jsou to příjemní společníci. Tak byli
přijmuti. Myslím, že se jim u nás velice dobře daří. Abych se vrátil..., abych se vrátil k
trpaslíkům. Trpaslíci jsou u nás..., trpaslíci jsou známi svojí..., svým citem pro těžbu rud a těžbu
veškerých možných hornin, vhodných ke zpracování. Například kovu, zlata, veškerých dalších
cenných kovů a bylo by..., bylo by hříchem kdyby představení Trindindolu nevyužili této
schopnosti a trpaslíky, trpaslíky, trpaslíky nenechali konat práci v Trindindolu, které nejlépe
rozumí. Myslím, že jsou za to dobře placeni, myslím, že si u nás přijdou na velice slušné peníze
a zeptejte se jakéhokoliv trpaslíka, jestli byl jeho děd, praděd nebo kdokoli, kdy, někdy upálen
nebo mu bylo v Trindindolu jakkoliv ublíženo. Myslím, že ten vám nejlépe vyvrátí tuto fámu,
která po Nurnské družině koluje.
V Trindindolu byly z moci úřední Nurnské družině zabaveny všechny písemnosti, což je
podle tebe v tamním kraji běžným zvykem. S tímto zřejmě souvisí i tvoje neutuchající, ba přímo
chorobná touha po spiscích všeho druhu. Toto se neblaze projevilo třeba v Černé knihovně. Máš
své chování pod kontrolou a kam až jsi ochoten v touze po poznání zajít?
Jasně. Myslím si, že tato otázka je, nebo, že dedukce v této otázce trošičku špatné. V
Trindindolu byly družině písemnosti zabaveny z důvodu..., z důvodu zjištění. Z důvodu zjištění
pobytu družiny na místě, aby se představení Trindindolu dozvěděli proč zde družina je, aby se
dozvěděli jakým způsobem se sem dostala. To byl důvod, proč jim byly zabaveny veškeré
písemnosti.To právě..., to právě si myslím, že druhá část otázky je špatně položena. Ne, že by se
toto projevilo. Jak jsem řekl už předtím bylo to z důvodu, aby představení Trindindolu věděli proč
zde družina je. Moje touha po vzdělání je opravdu veliká.Já jsem velice..., já jsem velice rád. Rád
studuji veškeré staré písemnosti, veškeré staré poznání kdo, což, které obyvatelé Starozemě, Staré
země před námi shromáždili a je pravda, že se to dá trošičku nazvat posedlostí. V Černé knihovně
se to projevilo, naprosto..., naprosto velice. Řekl bych na sto procent. A sám si, sám si když se
na sebe podívám, když se na sebe podívám zpětně, tak se za to trošičku, trošičku stydím. Budu
se snažit pokud se nám naskytne příště podobná příležitost svojí touhu a svůj chtíč, nazval bych
to přímo takto, krápánek krotit.
Řekni nám něco o trindindolském fenoménu organizovaného převaděčství. Jak se mohli
Nurnští sami přesvědčit, jsi do této činnosti zapleten i ty. Za převedení skupiny přes hranice sis
řekl o 20.000 zl. Jakým způsobem samotné převádění funguje, podle jakého klíče se rozdělují
zisky a kam plynou?
Chachachacha! Trindindolský fenomén převaděčství! Opravdu velice zajímavě nazváno. Já
jsem, já sám když družina byla v Trindindolu jsem chtěl družině pomoct a družinu z Trindindolu
dostat. Ze svých studií a samozřejmě ze svého života v Trindindolu mám, spoustu..., spoustu
známých přátel a napadlo mě..., jeden z mých přátel právě slouží v hraničním lese. Slouží v
hraničním lese. Napadlo mě, že by bylo možno..., bylo možno přes něho, jeho samotného družinu
dostat. Dostat ven. 20.000 zlatých bylo proto, že pokud by se na to, pokud by se na tuto věc
přišlo..., byl by z toho obrovský poprask a bylo by z toho něco co se v Trindindolu nikdy
nestalo.Těch 20.000 bylo proto, abych zlomil jeho samotného k tomu, aby družinu, Nurnskou
družinu z Trindindolu..., z Trindindolu dostal. Není zde, v Trindindolu nefunguje nic takového
jako převaděčství dovnitř, ven, pašování a další takové věci. Já sám o tom nic nevím.
Je...
Ačkoli jsi jedním z nejzkušenějších družiníků, stále jsi nebyl zvolen vůdcem. Změnil se nějak
tvůj názor na připravenost tvé osoby nést tuto roli? Proč si myslíš, že nedostáváš dostatečný počet
hlasů?
Je to možné, že se občas projevuji v družině jako nerozhodný muž. Mám to v povaze.
Nedokážu si vybrat správnou cestu. Nebo nedokážu se správně, nebo rychle rozhodnout ve...,
proto, jak by družina měla na určitou situaci reagovat jako celek, a odhadnout její sílu. Například:
jestli má pokračovat dál, nebo odpočívat. Možná jsem trošičku rád, že jsem nikdy nebyl zvolen
vůdcem a že jsem nikdy, že sem na sobě neměl tuto zodpovědnost. Na druhou stranu si myslím...,
na druhou stranu mě to trošičku..., jsem z toho trošičku nešťastný, protože to..., protože...,
protože..., protože to malinko zraňuje moje vlastní ego. Byl bych rád..., byl bych rád zvolen
vůdcem. A doufám, že bych se této funkce zhostil s veškerým svým umem a
zkušenostmi.
Když už máš vlastní obydlí, neuvažuješ konečně o ženitbě a založení
rodiny?
Ne. Zatím ne. Neříkám, že..., neříkám, že bych ze svého života ženy vylučoval, ale opravdu
zatímneuvažuji o tom, že bych založil rodinu. Možná později.
Tak a poslední taková tradiční otázka. Zkus nám ze svého pohledu přiblížit jednotlivé
družiníky Nurnské družiny v současné době a potom by jsi mohl zavzpomínat na své dobrodružné
výpravy, na slavné činy. Přeci jen jsi toho zažil dost. Povyprávěj, Riene.
Inu, já jsem nikdy nebyl dobrým vypravěčem. Takže nevím jestli toho..., nevím jestli to co
budu říkat bude mít hlavu a patu. Ale k družiníkům Nurnské družiny bych se vyjádřil velice rád.
Tak to vememe, jak je tady vidím u Hrocha: Začněme u Darlena Moorheda. Myslím, že k němu
jsem se vyjádřil v předchozí části rozhovoru. Opravdu nemám..., ne že bych ho neměl rád, ale
nikdy mu neodpustím to co v Trindindolu udělal. Klabzej Myšilov, starosta Liscannoru, který...,
který ve své barabizně správcuje Liscannor. Mám..., mám ho rád jako družiníka, ale je to..., mám
ho rád jako družiníka, je to velice platný člen družiny i když občas se chová trošičku podivně. Ale
pouze občas. Jako starosta. Vím, že jeho přístup ke starostování je velice tvrdý. Já bych to nazval
přístup přes razítka, ale nemyslím si, že by to..., že by to byl přístup správný. Beryl Sekera, co k
němu říci. To..., to je..., je to trpaslík, který na výpravách usíná, usne uprostřed boje. Nosí u sebe
strašnou hromadu zbraní, která nevím jestli se dá, kdy využít. Velice..., ty zbraně jsou naprosto
zbytečné. Většinou člověku stačí jedna nebo dvě. Je to..., já bych ho nerad, myslím, že je v něm
velice velký potenciál, ale on sám nemá tu ctižádost se vystřelit na vrchol Nurnské družiny. Lúin,
Lúin, zvaný Plechovka. Je to nejsilnější válečník v družině. Je to, myslím si, družiník, kterému
většina z nás dluží za svůj život a na druhou stranu, nevím..., k němu samotnému co bych..., mé
pocity k němu jsou rozporuplné. Egh, Egh, je velice zajímavá postava v Nurnské družině, myslím,
že pokud půjde tím směrem jakým, myslím pokud půjde tímsměrem jakým jde, stane se z něj
velice slavná a mocná postava v Nurnské družině. Dolwen, Dolwen z Mukuru, zatím na něj
nemám nějaký velký názor, nevím jestli je to statečný válečník, nevím..., nevím..., nevím jestli
je... Nevím, zatím nevím. I když s ním už, i když s ním už ňákou dobu jsem v družině. Zatím na
něj nemám ňáký vyhraněný názor. Bašárbej, tento muž myslím..., Bašárbej je také z Mukuru, to
je něco podobného jako Dolwen. Zatím ho kdovíjak dobře neznám. Zažil jsem s ním, zatím
opravdu jenom výpravu v Mukuru. Myslím, že se na něm dost, velice dost, podepsal život v
Mukuru jako takovém, život v armádě..., uvidíme. Uvidíme. U těchto dvou opravdu nevím, co
bych k nim řekl. A o svém působení v Nurnské družině, zavzpomínej... Joj! Zapomněl sem na
tebe! Zapomněl sem na tebe, Králíku! Králíku, ty si jedna ze světlých, jedna ze světlých stránek
Nurnské družiny. Tebe..., ty si chlapík na svém místě. Jo..., musím říct mám tě rád. Si správný
chlapík. Dyni Longodon, Dyni Longodona je mi velice líto co se mu stalo. Je to strašná věc. Já
doufám, že se trošičku sebere a zapomene na alkohol a pokusí se s družinou vydat na výpravu.
Já vím, že je to těžké, velice těžké, ale ať to zkusí. Pokusíme se mu pomoct a myslím, že by byla
velká škoda zahodit svůj život v alkoholu. Myslím, že se vždycký dá začít znova.
No a teď ty slavný činy, výpravy, na co rád vzpomínáš? Povyprávěj, Riene.
Chachachacha! Jak jsem řekl já neumím vyprávět, ale na co teďkon v poslední době velice
rád vzpomínám byla..., nebo rád. Jsem rád, že jsem se tam odtud vrátil a že jsme, že se nám
konečně podařilo po dlouhé době podařilo splnit..., nebo určitou věc, kterou jsme si zadali, tak
se nám nakonec podařilo ji splnit. Mluvím o výpravě do Mukuru. Pocity z této země jsou šílené.
Je to hrůza, když na to vzpomínám, ale všechno to zastiňuje to, že jsme se tam odsaď vrátili. To,
že jsme splnili to co jsme si zadali jako úkol a to je myslím v poslední době největší zážitek, který
jsem měl.
Díky!
Dobový dokument
Tento příspěvek je zde uváděn jenom jako dobový dokument, neboť jeho aktuálnost časem a
následujícím vývojem událostí vypršela. Šlo o dopis, který měl být rozeslán některým institucím
v Nurnu, pokud by nebylo dostáno gwendarronskému právu. Dopis je neúplný, obsahuje
informace sepsané Klabzejem Myšilovem. Nutno podotknout, že nebyl nikdy dokončen ani
odeslán.
Poslední doba hluboce otřásla mou vírou v Gwendarron, ba co více,
v mých očích zpochybnila postavení starostenského úřadu v hierarchii zemského systému, jeho
vážnost a smysluplnost. S tímto pocitem, kdy státní úředníci bezostyšně šlapou po králem
svěřených právech základních kamenů této stavby, bez nichž tedy sama o sobě ztrácí význam ve
všech návaznostech, nemohu (a přirozený pud sebezáchovy mi to velí) dostát své povinnosti
zachovat věrnost království Gwendarron. Samozřejmě tedy v případě, že v dohledné době
nepovstane někdo z povolaných, neuvede věci na pravou míru, neosvětlí důvody hrubého
porušení práv občanů Gwendarronu a starostenského úřadu obce Liscannor, neoznačí viníky a
nepotrestá je. Toto bych bral za pochopitelné a jaksi na místě. Jako starosta Liscannoru tedy
považuji za nezbytně nutné prošetřit a postihnout následující záležitosti; nebo je alespoň (pokud
se na jejich nestandartnost vztahuje nějaký státní zájem) dostatečně povolanou a svéprávnou
osobou bez arogance vysvětlit a napravit jiným způsobem. Jedná se o následující
záležitosti.
1) Civilní soud s jakýmisi
zedníky
Gwendarronská patrola mi jakožto starostovi Liscannoru
doručila obsílku k soudu. V obsílce bylo napsáno pouze: Dostavte se. Žádný důvod, žádné
předchozí vyšetřování, nic bližšího. Ani přes to, že následující věc by na základě pouhého
zjištění faktů přímo na místě mohla být vyřízena a nemusel by být zatěžován soud. Velitel patroly
na přímý dotaz, v jaké že je ten soud věci, stroze odvětil, že mne to nemusí zajímat. Že jsem
prostě obžalovaný, a když se nedostavím, bude se mnou zameteno. Dobře, dejme tomu. Dostavil
jsem se tedy k soudu. Chtěl bych předeslat, že k soudu civilnímu, ve věci banální, jakých se ve
městě Nurn schází jistě několik do týdne.
Soudce bez jakéhokoli vyšetřování
oznámil ve zkratce následující. Pan Klabzej Myšilov se provinil nezaplacením dlužné částky tři
sta zlatých partě zedníků, kteří provedli opravy liscannorského hřbitova. Na místě tedy peníze
vyplatí a zaplatí výlohy soudu. Konec. Tečka. A co na tom, že pan Myšilov ony zedníky nezná
a znát ani nemohl, nikdy je na práci nenajal a neslíbil jim žádné peníze. Co na tom, že neexistuje
jediný sebemenší důkaz, jediný svědek a navíc že obžalovaný dva měsíce ve vsi vůbec nebyl? Po
tom se pan soudce ani pídit nemusí - nepotřebuje to. Má přeci jasné udání, a co na tom, že jde o
tvrzení proti tvrzení? Stojí tu slovo námezdního zedníka proti slovu starosty obce, tak jaképak
štráchy? Rozsudek zní: vinen, a nějaké vyhrožování stran žalující strany ohledně rozbourání
hřbitova, když nebudou peníze, je jen příjemným zpestřením dne. Tak to ne. Takovému soudu
se výlohy neplatí!
2) Obsazení Liscannoru cizím
vojskem
Šestnácté předradostiny 1059, půl deváté ráno. Na dveře
Klabzeje Myšilova, starosty Liscannoru, buší velitel hamilkarského vojska, obklopen dvanácti
uniformovanými muži v plné zbroji. Tou dobou už čtyřicet tři po zuby ozbrojených mužů
obsazuje těsnou blízkost Janternu. Čekají na rozkazy. Velitel vojska je pozván do domu, ale je
upozorněn, ať se jeho muži utáboří za vesnicí, že je přítomnost takovéto vojenské síly uvnitř
vesnice nevhodná. Toto starostenské právo je odmítnuto s odvoláním na jistý dokument, který
opravňuje hamilkarské vojsko k „volnému průjezdu Gwendarronem". Velitel hledá Krubroka
Krouka. Dozví se, že je mrtvý. Nabízí tedy liscannorským práci. Odevzdat jeho pánu do
Hamilkaru prsten nemalé hodnoty. Za toto nabízí celých sto zlatých. Po té, co Klabzej Myšilov
zakázku odmítá s odkazem na nerentabilnost obchodu a posílá muže pryč, je starosta nazván
„hastrošem" a jeho dům „špinavou kůčou". Pochopitelně je po hostu požadováno, aby okamžitě
se svojí armádou odtáhl z Liscannoru. Přitom voják dosti nevybíravým způsobem upozorňuje,
že pod „volným průjezdem Gwendarronem" si onen cizák představuje porušování práv obce,
starostenského úřadu, vyhrožování fyzickou likvidací, ale i volný pohyb po soukromém majetku
kohokoli se mu zachce. Vydává svým mužům rozkaz k obsazení náměstí. To, že si pod „volným
průjezdem" představuje i vraždu gwendarronského občana a obecního starosty, protože jede po
cestě oznámit úřadům obsazení Liscannoru vojskem cizí země, není už v této chvíli nic
překvapujícího.
Zarážející je ale přístup gwendarronského státu. Vyslaný vojenský
oddíl pětadvaceti mužů není schopen zajistit pořádek, ani od sebe oddělit znesvářené strany. Není
schopen dosáhnout zcela pochopitelné věci, a to odchodu okupačního vojska mimo území
napadené gwendarronské vesnice. Vyšetřovatelé už zřejmě mají své instrukce - zamést veškeré
důkazy. Od počátku se zcela nezakrytě staví na stranu Hamilkaru, do úředních spisů záměrně
pozměňují výpovědi svědků. Například vznesené obvinění z pokusu o vraždu a nepodřízení se
nařízení o vyhoštění z obce, uvádějí pouze jako pokus o zabití. Od chvíle zjištění této manipulace
s fakty pro jistotu výpovědi ani neautorizují, neprovádějí opisy, vyšetřování je zřejmě od této
chvíle tajné. Nutno podotknout, že běžná práva jsou upírána pouze jedné ze zúčastněných stran.
V tomto okamžiku je jasné, že velení gwendarronského oddílu má předem dané rozkazy porušení
zákona ignorovat. O tom svědčí i fakt, že občané státu jsou vyslýcháni veřejně, kdežto s
hamilkarskými se vedou o poznání přátelštější diskuse stranou nepovolaných uší. Stejné rozkazy
už zřejmě má patnáct vojáků z úplně jiné posádky, povolaných na pomoc vsi jedním z občanů
Liscannoru. Tito se chovají nanejvýš rozpačitě a kromě svého příjezdu jsou již jen schopni odjet.
Posunem celého případu je rozhodnutí vyšetřovatelů předat záležitost soudu. Po příjezdu do
pevnosti Agerr však vychází najevo, že případem se nebude zabývat soudní dvůr v Nurnu, ale
soud vojenský. Hamilkarské vojsko je vřele ubytováno v prostorách pevnosti, gwendarronský
občan je odkázán na špinavý dvorek. Zanedlouho se dostavuje soudce, který se v anonymitě
dvorku nemusí bát říci věci tak jak jsou. Soudit se nebude. Událost, která se stala, nikoho
nezajímá. Vyšetřovací spisy se ztratily, on je nechal ztratit. „Soudce" věří hamilkarským a
gwendarronské zákony ho nezajímají. Oněch čtyřicet gwendarronských vojáků, kteří podivnému
vymáhání, či spíše nevymáhání práva, byli přítomni, ve prospěch žalující strany svědčit nebude.
Konec. Tečka. Jelikož Klabzej Myšilov odmítá na věc prostě zapomenout, je oddělen od ostatních
a tam je mu znovu opakováno, že neexistují žádné záznamy o tom, co se dnes stalo. Potom
přicházejí na řadu výhrůžky a ohánění se jakýmsi „státním zájmem". Když ani to nepomáhá, snaží
se soudce udělat to, čím zavřel ústa ostatním „strážcům gwendarronského pořádku". Navrhuje
nespecifikovaný úplatek. V tu chvíli se jistě hamilkarské vojsko směje ze svých komnat. Toto je
vrcholný úkaz gwendarronské spravedlnosti!
3) Co tyto dva případy
spojuje?
Co oba dva zdánlivě nesouvisející případy spojuje? Tato
otázka by mne ani ve snu nenapadla - totiž hledat nějaké souvislosti. Ale s odstupem je to jasné.
Hamilkar. V tichosti na liscannorském obecním krchově vztyčili údajně hrobníkem najatí a říkám
i údajní zedníci zdánlivě nevinnou sochu. Podotýkám, že bez vědomí starosty. Sousoší muže,
sázejícího strom a ženy, žehnající dítěti. Tento výjev jsem už někde spatřil. Jedná se o Hamlunga
a Jeredian, milující svět. Tento motiv lze spatřit na pečeti opata Sadula Korčavce, kněze
Hamlungova z hamilkarského opatství Harad. Tedy kněze jakési sekty, která svým vlivem
prorůstá do výkonné moci okolních států. Tento muž má přímou návaznost na hamilkarské
vojsko, páchající zločiny na území státu Gwendarron, a na nezjištěné množství královských
úředníků našeho státu. Vážnost situace dokládá i to, jakými obrovskými finančními prostředky
zřejmě disponuje, když je schopen zajistit si loajalitu mocných a bezostyšně s ní kalkuluje. A
závěrem se ptám, jakou v této věci hrál úlohu tragicky zesnulý Krubrok Krouk, o kterém čím více
přemítám, tím méně ho znám...